Kapitola 3.

2.6K 149 6
                                    

Muž, který mne provázel po základně, otevřel dveře od menšího pokoje. Byl malý, ale útulný. Moc nábytku v něm nebylo. Nedalo se to srovnávat se zbytkem budovy. Pokoj nebyl prakticky vůbec zařízený. Pomalu jsem vstoupila dovnitř a rozhlédla se okolo. Jeho vybavenost jsem porovnávala se zbytkem základny, ale pro mne to bylo dostačující. Nacházela se zde dřevěná postel, a když jsem se posadila na matraci, připadala jsem si jako v nebi. Byla měkká a po plísních či nějaké havěti nebylo ani památky. Naproti byl stůl a pár skříní. Vstala jsem a došla k velkému zrcadlu vedle dveří. Lehce jsem se ho dotkla. Byla jsem tam já, kdo se ho dotýkal z druhé strany, ne někdo jiný. Po dlouhé době jsem se opět viděla. Já měla černé vlasy? Nemyslím si, že to byla moje barva. Havraní černá se k mé postavě nehodila. Tato část základny by se hodila předělat, okna tu moc netěsnila a vše už mělo své nejlepší léta za sebou, ale lepší jak Hydra. 

Matrace na zemi vlhkem plesnivěla a žárovka, která byla připevněna drátem ke kabelu, občas problikla. Seděla jsem na zemi se skrčenými koleny, o která jsem měla opřená předloktí, a hlavou opřenou o studenou zdě. Má mysl byla prázdná. Nebyla v ní myšlenka na pohodlí, teplé jídlo ani mýdlo do sprch.
Po pár minutách někdo otevřel dveře od cely a já jsem zvedla hlavu, abych se podívala, kdo to je.

"Nebudu tě zamykat. Věřím, že Starka nezabiješ," nechal mi otevřené dveře a už chtěl odejít.

"Jak se vlastně jmenujete?" optala jsem se ho a odtrhla jsme oči od zrcadla. Chtěla jsem vědět, kdo je milý k vrahovi, jako jsem já a hlavně, kdo má důvěru v lidi i když je nezná, ba i poznal z té nejhorší stránky. "A také... kde se tu mohu vysprchovat?"

"Steve Rogers," natáhnu ke mně ruku a lehce se pousmál. Jenom jsem se na ni váhavě podívala, ale nakonec mu ji pevně sevřela. "Vítejte na základně Avengers a SHIELDu. Jo a sprchy jsou na chodbě. Ručníky a věci na umytí máš ve skříni."
Pousmál se o něco více a pak už opravdu odešel. Opatrně jsem otevřela dvířka skříně a vyndala osušku s šamponem, mýdlem a žiletkou. Pořád jsem se rozhlížela kolem a nedokázala tomu uvěřit. Došla jsem do koupelny, která byla společná pro všechny v tomto sektoru pokojů. Opatrně jsem otevřela skleněné neprůhledné průsvitné dveře, za kterými byla sprcha a věšáky na oblečení. Sundala jsem si starou uniformu, pověsila ji a stoupla si pod sprchu. Zapnula jsem vodu a nechala ji stékat po mém těle. Byl to dokonalý pocit, který jsem zažila, ani nevím kdy. Veškerá ta špína a krev, která se na mne lepila a odplouvala pryč. Rány, které byly dříve plné krve a schované za strupy, nyní opět vystouply. Voda se zbarvila do ruda. Když jsem vyšla ze sprchy a podívala se do zrcadla, které viselo nad umyvadlem, překvapil mne můj vlastní obličej. Čistý bez oděrek, stopách po kovu či rzi. Musela jsem si obléct nazpátek svou starou uniformu. Cítila jsem se ale i přes to všechno jinak.

Má mysl nebyla na nic vázána, nemusela jsem se bát bolesti, trestu. Žádné elektrické šoky nemohly přijít. Nikdy jsem dobrovolně pro Hydru zabíjet nechtěla, takže v této činnosti nebudu ani pokračovat. Byla jsem de facto svobodná. Sice jsem nesměla utéct, opustit budovu, ale mohla jsem odejít z pokoje, vzít si cokoliv k jídlu napít se čisté vody. Žádné pokusy, žádný spartský výcvik, žádné řvaní.

Rozhodla jsme se pak podívat se trochu po základně. Trochu jsem možná riskovala, protože ne všichni byli tak vlídní jako Steve Rogers. Odložila jsem si věci zpátky do pokoje a osušku přehodila přes židli u topení. Zabouchla jsem pak za sebou dveře. Klíčky sice v zámku byly, ale na co si zamykat, když tam nic nemám a tady se asi s největší pravděpodobností nekrade. Zajímalo mě, co je SHIELD doopravdy zač. Informace jsem měla chabé a nevěděla jsem, na čí jsou vlastně straně.

"Chce tě Ward," odseknul muž v černé uniformě Hydry a ustoupil mi v cestě. Mohla jsem de facto kdykoliv zdrhnout, ale nešlo to. Měla jsem v krku onen implantát, ale zároveň něco pořád přebíjelo moje vědomí. Pomalu jsem vstala a se mezi strážemi s puškami jsem odešla. Ward seděl na kožené židli a díval se na mne. Vedle stál Bucky.

Split || AvengersKde žijí příběhy. Začni objevovat