Split || Avengers

Kapitola 20.

Nechala jsem ho spát a vrátila se na své místo před řídícím pultem. Pohled do vesmíru ve mne vzbuzoval naději na nový začátek, ale zároveň strach z neznáma. Jenom jsem pomalu zavřela oči.

"Takže... je konec?" otočila jsem se na svého otce, který stál naproti mně v nekonečné temnotě osvícen světlem.

"Konec? To že Thanos obsadil Asgard je konec? Ano, ovládá Bifrost a dva kameny..."

"DVA?!" přerušila jsem otce uprostřed jeho věty, "Ne... to není možné, otče! A kde jste?! Kde je lid Asgardu?!"

"Tvůj lid je v bezpečí," odpověděl na mou poslední otázku a lehce se pousmál.

"Můj lid?" nechápala jsem jeho narážky, na ně byla moje mysl až moc zmatená, "Otče, já nejsem následník, to je Thor a... já nedokážu ovládnout ani sama sebe natož vládnout lidu."

"Nedokážeš? Pohybovala si z každým kamenem na jedné planetě a teď sis sedla a dostala se do mé hlavy. Dokázala si toho mnoho."

Za Odinem se vynořila ze tmy další postava. Přibližovala se pomalým krokem k mému otci. Obě ruce měl v kapsách. Oblečen byl do tmavě hnědého obleku a s úsměvem se po chvíli zastavil.

"Dokázala si toho víc, než myslíš," podotkl muž, který právě přišel.

"Tohle už ale neovládám," lehce jsem se zarazila a ukázala jsem na nově příchozího.

"Ovládáš, Kate. Myslíš na lidi, které máš ráda," pousmál se Howard a společně s Odinem se začali smát.

"To je blbost."

"Blbost?" optal se Howard a lehce pozvedl obočí, "Chybí tu Tony, že ano?"

"N... Ne," vykoktala jsem ze sebe a můj pohled sjel z Howarda na mého otce. Nechtěla jsem se mu dívat do očí, když jsem mu de facto lhala. Přemýšlela jsem nad tím, koho jsem doopravdy milovala. Howard ke mně přistoupil a otočil mou hlavu svým směrem.

"Zaslouží si tě," s těmito slovy se rozplynul, bez jakéhokoliv objetí, bez polibku. Než zmizel úplně, chtěla jsem alespoň cítit jeho dotek.

"Otče? Co mám dělat?"

"Bojovat... ať přijde cokoliv."

"Jak cokoliv? Je tu něco jiného jak Thanos? Pokud ano, tak mi to řekni! Řekni mi, co víš!"

"Pojď se mnou," pokynul rukou, a když jsem vykročila směrem k němu, okolí se změnilo v prázdnou Asgardskou knihovnu. Stála jsem mezi vysokými regály plnými knih. Byly jich tisíce... desetitisíce. Odin šel sebejistě do zadní části knihovny, kde z kovového obalu vyndal černou knihu. "Před Asgardem, před Thanosem i šesti kameny vznikl Yggdrasil. Zrodili se bohové, vytvořily se Kameny nekonečna. O mnoho milionů let později přišla na svět bohyně smrti. Jedná se však pouze o osobu, která si takto říká. Ohromně se jí zalíbily Thanosovy myšlenky. Jmenovala se Hella, Hella Odindatter."

"Cože?" zahleděla jsem se nechápavě do knihy, kde byla barevná kresba přes celou stránku. Stál zde můj otec ve zlaté zbroji se svým kopím a žena v černo zeleném šatě s helmou na hlavě. Její pravá ruka byla zdvižena nad hlavu a dřímalo v ní Thorovo kladivo. Za nimi stála armáda a obrovský šedý vlk Fenrir.

"Tvá sestra. Za její myšlenky jsem ji musel uvěznit. Leží v hrobě pod Asgardským palácem stejně jako její armáda včetně Fenrira. Oživit ji dokáže pouze věčný plamen. Thanos ji bude chtít zpět k sobě. Chce moc a čím více stoupenců bude mít, tím lépe pro něj. Ty takový oheň dokážeš ovládnout. Dokážeš vše, co si zamaneš - ovládat věčný oheň, mysl živých bytostí, objekty okolo, Kameny nekonečna, Řeky poznání. Dokážeš čerpat energii z Yggdrasilu."