Split || Avengers

Kapitola 1.

James Bucky Barnes. Nebo také jinými na základně nazývaný jakožto Winter soldier. Probudili ho pár dní po mně. Muž, který nemluví. Je stejně tajemný jako většina lidí kolem mne. Pamatuje si podobné množství informací ze své minulosti jako já. Sedí v cele naproti té mé a neustále zírá na zamřížované okno. Jeho jméno se v mé hlavě objevilo tak záhadně, jako jediná vzpomínka na duhový moct. Lusknutím prstů. Po pár dnech prosezených v místnosti se mi matně vybavovaly útržky momentů. Jakou ale pravdivé? To jsem nedokázala říci. Vše bylo za sklem, za sklem, které se nedalo jinak odstranit, obejít, pouze občas se okolo něj mihla jakási postava. Onen muž sedící na druhé straně chodby se za průhlednou bariérou objevil také - tmavé dlouhé vlasy, tmavě hnědé oči a amputované končetina. Stále něco za sklem šeptal, ale jeho hlas jakoby se rozplynul. Každým dnem a každou nocí se pokouším vybavit si alespoň své jméno, své opravdové jméno, kterým mne oslovovali rodiče, moji kamarádi. V mé hlavě je pusto a myšlenky, které toužím spatřit, nikde. O paměť jsem nepřišla pouze shodou náhodou, protože jsem s na hlavě nenahmatala žádnou ránu ani náznak, že bych nějakou v minulosti měla. Tudíž zde bude nějaký vnější vliv, jejich zásah do lidského mozku. Jde o řízené mazání paměti, které však není vědou dozkoumáno, tudíž nikdy není stoprocentní a pokud není perfektní, tak se vzpomínky jistým způsobem mohou i vracet. Jsou schované někde v nejzazší části mozku a až přijde ten správný čas, vyjdou na světlo. 

Musela jsem se však držet rozkazů, které jsem dostávala jenom od Warda Granta. Jedinou věc, kterou jsem si na hlavě nahmatala, byla malá ranka na spodině lebeční, pod kterou se nacházel implantovaný čip. Kdykoliv poruším jejich rozkaz, dostanu elektrickou ránu. Mise byla jasná - vražda šesti lidí, kteří by mohli narušit existenci Hydry. Měla jsem jejich tváře naučené dodatečně zpaměti. Ty se splést nedají. Byly mi ukazovány bez jakýchkoliv emocí, bez výrazů. jako kdyby mi chtěli ukázat, že city člověk jako já nepotřebuje. Netuším však, jestli jsem si tuto vizi takto vsugerovala anebo se doopravdy takovéhle výrazy měli. Připadala jsem si spíše jako počítač, než člověk. Skrze mě někdo jiný plní rozkazy, aby si nezašpinil své vlastní ruce. Podstoupili jsme společně s Buckym několikadenní trénink, abychom dokázali opět využívat své schopnosti a byli schopni plnohodnotného boje. Telekinese a telepatie - dary, které mi byly při narození dány a nejsou znakem normálnosti. Možná proto jsem na jejich základně, nikdo jiný nedokáže to co já. má mysl dokáže hýbat s budovami, dokážu zařídit to, aby lidé trpěli. Umučit je k smrti vlastními myšlenkami, ze kterých se sami sobě budou hnusit. Nemusím se chladné čepele svých nožů ani dotknout, abych jim způsobila zranění, po kterých budou o smrt žadonit. Patřím vůbec s těmito schopnostmi do pozemského světa? Řekněte mi, co jsem zač! Byla to doba plná hladu, kdy jsme skoro týden nejedli, abychom dostaly pudy zvířat, které se rvou o potravu, potu a neustálého dření, za které by se nemusela stydět ani antická spartská armáda. Denně nám dávají proteiny všemi možnými cestami, abychom vydrželi celodenní zátěž, syrovými vejci, injekcemi, prášky. Nechtěli totiž v žádném případě riskovat naše zahynutí při akci. Měli nás jako poklad, trofeje, které dovrší vše.

Jednoho dne za mnou přišel Ward do mé cely. Mou jedinou zábavou, ztrátou volného času, mimo neustálý trénink a spánek bylo pozorování kapající vody se starých, zašedlých trubek, které už taky pomalu dosluhovaly a táhly se skrz zdi prakticky každé místnosti tohoto prostoru. Občas se z nich odlomil kus vodního kamene a po pádu na kamennou podlahu se roztříštil na prach. Nikdo tu neřešil teplo, pohodlí a vysoký komfort. Platilo tu pravidlo - lehni si kam chceš, jestli tě někdo zabije, tvůj problém, já si nad tím budu jenom mýt ruce. Mezi assassiny se agenti vyšších tříd báli a naše ostraha byla speciálně vybavená, kdybychom se náhodou rozhodli vzbouřit. Pomalu jsem otočila hlavu k mřížím, které byly otevřené na na prahu stál velitel Hydry. Stál pevně a v rukách neměl žádnou zbraň, pouze ovladač, kterým by mi mohl případně udávat intenzitu elektrických šoků.