Split || Avengers

Kapitola 21.

S nikým jsem neměla náladu komunikovat. Seděla jsem na svém místě před řídícím pultem s výhledem na vesmír. Byla jsem zahleděná sama do sebe. Jediná osoba, se kterou jsem mluvila, byl Howard. Vypadalo to však z pohledu ostatních velice zvláštně. Bavila jsem se s ničím. Nikdo ho doopravdy neviděl.

"Koukám, že blbka si zase povídá sama se sebou," zasmála se Pepper, když na ni přišla řada s přípravou jídla. Už ani nevím, jestli se jednalo o večeři, snídani či oběd. Dny nám všem splývaly a hodinky, které jsem měla na ruce, neukazovaly již reálný čas. Byli jsme mimo jakoukoliv realitu. Nacházíme se na místě, kde je čas i prostor zanedbatelný. Podívala jsem se na Howarda, který s úsměvem seděl na řídícím pultu.

"Ignoruj ji, ona jednou pochopí. Všichni jednou pochopí. Jednou nás budou most lidé spatřit díky tobě," stále měl úsměv na tváři a já si vzala od Pepper misku s jídlem neustále zírajíc na staršího Starka. "Můj syn jednou všechno pochopí."

"Pořád mluvíš, že se jednou něco stane. Co je to to jednou?" optala jsem se ho a dala si do pusy lžíci nějakého jídla. Nedokázala jsem přesně určit, o co se jedná a ani moc dobré to nebylo.

"Uvidíš, mám tě nechat v klidu najíst?" ukázal na misku s podivnou kaší, která neměla ani žádnou typickou barvu.

"Ne, prosím, neodcházej," vyhrkla jsem okamžitě potom, co svou větu dokončil. Pouze se úsměvem opřel o sklo a pozoroval mě, jak jím. Musel se vždycky zasmát, když jsem při každém soustu zkřivila obličej znechucením. Jíst se to celkem dalo, co se týče živin, avšak chuť to mělo příšernou. Každou porci kaše jsem v ústech podržela jenom chvíli a hned ji polkla, nedalo se to. Jestli takhle Pepper vařila i Tonymu doma a bude mu vařit po svatbě, tak netuším, jestli to přežije. Opět jsem si vybavila jejich nadcházející svatbu a představila si Tonyho.

"Katie, ovládej se trochu, ukazuješ mi, co si myslíš," naklonil se ke mně Howard, když jsem si představovala svatební noc jeho syna.

"Um... promiň," odešla jsem pak odnést misku. Představila jsem si ho v čistém černém obleku, který doplnil červenou košilí, žádný motýlek ani kravata. Lehce ležérně ji má upravenou a knoflíky košile u krku nedopnuté. Vlasy má sestříhané a učesané. K jeho obleku nesmí chybět automatické hodinky a brýle. Chtěla bych, aby vypadal tak, jak jsem si to já představovala. A svatební noc... nad tou jsem raději přemýšlet nechtěla. Když jsem se pomalu vracela nazpět, na mém místě seděl Tony.

"Proč mi táta nikdy neřekl, že mě má rád?" otočil na mne hlavu, když jsem se posadila na vedlejší sedadlo. Howard pořád seděl opřený o čelní sklo. Jednu nohu měl nataženou a o tu druhou pokrčenou si opíral loket. Lehce pootočil hlavu.

"Já nevím, on byl... komplikovaný," povzdechla jsem si a podívala se na jeho otce, který neměl ve tváři žádný výraz, žádnou emoci.

"Ty ho vidíš?" optal se mne lehce nevěřícně Stark junior. Jenom jsem se podívala zpátky na něj a pousmála se. Nechtěla jsem mu na to odpovídat, protože by moje odpověď k ničemu nevedla. Nechala jsem ho při jeho otázce a Howard se pouze lehce usmál. Po chvíli se opět rozplynul a nechal mne a Anthonyho samotného. Stark chodil už lépe, ale stále si na tu nohu nemohl stoupnout. Rány byly naštěstí bez jakékoliv infekce. Vyhrnula jsem mu triko a podívala se na jeho hruď. Lehce jsem mu prsty přejela po sešité kůži. Mírně se zachvěl. Opatrně jsem se mu podívala do očí, do těch jeho nádherně hnědých očí. Měla jsem chuť ho políbit. Byl to stejný pocit, jako tenkrát ve Stark Toweru. Emoce ve mně bouřily a moje srdce začalo rychle bušit. Ruku, kterou jsem měla na jeho ranách, jsem mu položila na tvář. Byl neoholený, ale i tak mu to slušelo. Měl rozcuchané vlasy, které mu končili na úrovni uší. Nedělala jsem pak nic. Jeho ústa se lehce rozevřela a hlavu pomalu nakláněl ke mně. Dech se mi zrychloval. Přivřela jsem oči a políbila ho. V okamžiku, kdy přitiskl rty na ty mé, netušila jsem, co můj mozek dělá. Nedokázala jsem se absolutně ovládat a poddala jsem se mu. Rukou jsem mu vjela do vlasů. Nebyl jak Howard. Byl to Tony, Anthony Edward Stark. Vnímala jsem každý jeho pohyb. Lehce mne líbal na rtech. Bylo to jako pohlazení, jako kdybych znovu dokázala cítit radost a štěstí. Jeho dlaň jsem po chvíli ucítila na svém boku. Zůstala tam a nějakou dobu s ní nehýbal. Měl však nutkání mi ji posunout výš. Okolo nás bylo ticho. Všichni tvrdě spali i v jiných místnostech. Kde byla Pepper, o tom jsem neměla ponětí. Nyní jsem to ale řešit odmítala. Tohle ale dělal Stark sám. Přitáhl si mě za pas blíž k sobě a nepřestával líbat. Jenom jsem při tom vstala ze svého sedadla a posadila se opatrně na jeho stehna čelem k němu. Druhou svojí volnou ruku jsem mu položila na krk. Byl úžasný. Vůbec jsem nechtěla, aby tahle chvíle skončila. Howarda jsem v tu chvíli úplně vypustila z hlavy, jako kdyby vůbec neexistoval, jako kdybych s ním nikdy nic neměla. Ale teď na tomto místě a v tomto čase tu byl Anthony. Čas se okolo mne zastavil a já vnímala jenom jeho. Byli mi jedno lidé okolo, a jestli nás Pepper sleduje anebo ne. I když kdyby opravdu někde stála a její zrak by byl upřený na nás, tak bychom ji velice rychle slyšeli. Tento výjev by si asi líbit nenechala. Já měla své ruce na jeho hlavě a krku, kdežto on si jednu položil na má bedra a druhou mi zajel pod tričko. Měl studenou dlaň, kterou když přiložil na mou holou kůži, tak jsem se lehce zachvěla. Ať si dělá, co chce, já bych ho nebyla schopna zastavit, protože se mi aktuální situace neuvěřitelně líbila. Nevím, po jaké době jsem se od něj odtáhla a podívala se opět na jeho oči. Netušila jsem, co mu mám říct anebo jestli mám vůbec něco říkat.