Bude hůř

I.

"Takže, našel jsem v okrese Mission dva dobrý pokoje, ale jsou pěkně drahý. Další v Hait a Aidgbery, ale taky drahý." pronesl Stiles a vyškrtával si postupně všechna jména na seznamu. Scott a já jsme seděli na kapotě jeho jeepu a poslouchali ho.
"A co Berkley? Nejsou tam studenti?" vypadlo ze Scotta a podíval se na Stilese. Ten párkrát nejistě přikývl, ale nadšeně se netvářil.
"Jo. Můžeme zkusit Nobhyll, ale jeep nám nejspíš v těch kopcích odejde."
"Chceš vzít jeep?" zarazil se Scott a nevěřícně si Stilese prohlížel. Ten vypadal, jako by Scott právě řekl něco naprosto směšného.
"Znáš plán ne? Nikoho tady nenecháme. To je plán." odvětil Stiles a poklepal propiskou na seznam.
"Já jsem nikdo?" vložila jsem se do konverzace a mírně jsem se předklonila, abych Stilesovi koukala do očí. Dovolila jsem si připomenout svou existenci, aby na mě nebylo zapomenuto. Stiles mi pohlédl do očí a deprimovaně si povzdechl.
"Ne, ty jsi Andrea. Student a Scottova sestřenka. Takže z toho vyplývá, že tu budeš hlídat Liama. Nemůže tu zůstat bez dozoru, ještě by si ublížil." mrkl na mě a já nesouhlasně zabručela. Opřela jsem si hlavu o kolena a přemýšlela, jak to tu bude bez smečky vypadat.
Až Scott a ostatní odejdou, bude Beacon Hills zase obyčejné město. Nebude mít žádné své ochránce a hrdiny. A já tu nebudu mít nikoho, za kým chodit, když budu potřebovat radu.
"Myslíš, že už to stačí?" zeptal se Stiles a já zvedla hlavu. Podívala jsem se jeho směrem, ale on a Scott pozorovali blesky, které právě křižovaly oblohu. Ti dva byli jako bratři.
"Stačí.'' ozval se zoufale Liam. Všichni tři jsme se na něj otočili. Bylo docela vtipné pozorovat, jak je přivázaný ke stromu a jedinou jeho obranou byla výhovorka.
"Hele, snažíme se tu bavit jako dospělí." opáčil Stiles a věnoval Liamovi vážný pohled. Uchechtla jsem se a hned na to jsem to byla já, koho Stiles propaloval pohledem.
"Něco k smíchu McCallová?" pronesl a hlavu si opřel o ruku. Bohužel zapomněl, že v ní držel propisku a píchl se s ní do oka.
"Sakra!" zaklel, položil propisku a poraněné oko si chytil. Muselo to pěkně bolet, naštěstí se netrefil špičatou stranou.
Nicméně jeho nesoustředěnost mi dala šanci na rýpnutí si.
"A to je přesně ten důvod, proč Vás nemůžeme brát jako dospělé." řekla jsem s ledovým klidem a otočila se na Scotta. Ten se zasmál a podal Stilesovi lahev s vodou, aby si oko zchladil.
"Navíc jste jen o dva roky starší. A já jsem v pohodě. Takže mě pusťte!"
Liam sice nebyl ledově klidný, ale rozhodně to na jeho poměry bylo velmi mírné chování. Scott i Stiles se na sebe podívali a aniž by cokoli řekli, Scott seskočil z kapoty ve stejnou chvíli, jako se Stiles rozešel Liamovým směrem. Ti dva měli naprosto shodné myšlení. Občas mě to sice děsilo, ale i tak bylo zajímavé pozorovat jejich shodné myšlenkové pochody a neverbální komunikaci.

"Ne, že bychom ti nevěřili." pronesl starostlivě Scott, když odemykal zámek na řetězu.
"Jde o to, že já ti nevěřím." dodal tak trochu s nadsázkou Stiles a postavil se tak, aby na Liama viděl.
"Ale po posledním úplňku..." začal Scott opatrně. Liam si povzdechl a obrátil oči v sloup.
"Trochu se mi to vymklo." obhájil se a sledoval Scotta, jak pomalu všechno sundavá.
"Vymklo? Desítky telefonátů šerifovi o strašlivým psím klukovi, co běhá po ulicích Becon Hills nahej. Takhle vymklo?"
Stiles občas dokázal být pěkně protivný, ale tohle mělo něco do sebe. Liamovi poslední úplněk zrovna dvakrát nevyšel.
Scott k němu zvedl hlavu a svraštil obočí.
"Proč jsi byl nahej?"
Stiles se postavil vedle něj a já z jeepu už moc neviděla. Rozhodla jsem se, že k nim dojdu, abych měla alespoň trochu přehled, jak situace vypadá.
"Tu noc bylo hrozný horko. Pusťte mě." Liamův štěněcí výraz působil jako obměkčovadlo na Scotta. Tedy většinou, když nebyl v dosahu Stiles.
"A jsi v pohodě?" zeptal se ho nedůvěřivě.
"Už se to nestane..." pronesl omluvně Liam a na chvíli se zadíval do země.
"Já bych ho už pustila." přidala jsem se a podívala se prosebně na Scotta. Ten odevzdaně přikývl a mně i Liamovi se objevil úsměv na tváři. Jediný, kdo asi trochu nesouhlasil, byl Stiles, jenže to nahlas neřekl. Většinou si svůj nesouhlas pro sebe nenechával, ale tentokrát mu to nejspíše vyhovovalo.