Bude hůř

VI.

Theo nás dovedl až k jezeru uprostřed lesa. Na takovém místě jsem nikdy nebyla. Vlastně jsem ani neměla tušení, že existuje. Theo měl nachozených více míst v okolí, než já. A to jsem tu bydlela mnohem déle.
"Tak? Je to špatné překvapení?" zeptal se, ale z jeho tónu hlasu bylo poznat, jak moc si je jistý, že jsem z tohohle místa nadšená.
"Je to moc hezké překvapení." zkonstazovala jsem ohomeně.
Uměl vybírat hezká místa, stejně jako minule, když našel tu nádhernou mýtinku.
"Doufal jsem v tuhle odpověď."
Jen co to řekl, usadil nás oba na molo, které na jezeru stálo. Bylo široké tak akorát, abychom mohli sedět vedle sebe a ani jeden z nás nespadl. Bylo to tu jednoduše dechberoucí.
Na hladině se na pár vteřin cosi objevilo.
Nahnula jsem se víc dopředu a místo, kde se ještě stále vlnila hladina jsem bedlivě pozorovala.
A zase. Jenom se na pár vteřin vynořil hřbet, jak se zvíře otáčelo.
"Viděl jsi t-"
Kdyby mi Theo nepřekryl pusu dlaní, větu bych dopověděla.
"Buď tišší, nebo jí vyplašíš." řekl přísně a ruku zase sundal.
"Co to je za zvíře?" zeptala jsem se ho zvídavě. Neměla jsem nejmenší tušení, co jsem jen pár vteřin nazpátek zahlédla.
"Řekomyš." odvětil stroze.
Aaa, tady si někdo myslí, že může machrovat, když má rozšířenou bioligii.
"Takže nutrie." usmála jsem se škodolibě.
Theo mi věnoval výraz, kdy to vypadalo, že mě za pár vteřin utopí.
"Říkej jí, jak chceš, ale neopravuj mě." pronesl vážně. Jeho obličej říkal, že smrtelně vážně.
Byl skutečně dobrý herec, protože dokázal z vteřiny na vteřinu úplně změnit své chování, až jsem si v jednu chvíli nebyla jistá, jestli to vážně jen předstírá.
"Měla bys vidět, jak šokovaně se tváříš." usmál se nakonec. To mi bylo dostatečným důkazem, že nejsem v maléru.
Opět jsem se zahleděla na vodu.
Nutrie se vynořila k hladině a plavala ke břehu. Ticho jí zřejmě dodalo dojmu, že je tu sama a já jí s nadšením sledovala. U nás v Beacon Hills jsem je ještě neviděla a nebýt Thea, zůstalo by tomu tak nejspíše ještě hodně dlouho.
Zvíře se pomalu vykolébalo na břeh a usadilo se tam. Byla malinká, sotva odrostlá, a tak jsem se její roztomilostí s úsměvem kochala.
Koutkem oka jsem si všimla, že Theo nekouká na nutrii proti nám, ale je otočený na mě.
"Proč mě tak pozoruješ?" pronesla jsem a dál věnovala pozornost malému vodnímu hlodavci.
"Koukám, jak tě ta myš fascinuje."
"Nikdy jsem jí naživo neviděla." zkonstazovala jsem. Ten tvoreček měl něco do sebe.
"Vždyť to není pořádné zvíře. Chápal bych, kdybys tak urputně sledovala něco většího, ale tuhle?" Na tu poznámku jsem se na něj musela obrátit.
Jaké tuhle? Je to divoké zvíře jako každé jiné.
"Tak raději nutrii, než pumu." zasmála jsem se.
"A co vlka?" zeptal se a zvedl obočí.
"Toho tady těžko potkám. Jsou víc v horách."
Nebo alespoň Scott to tak říkal. Pomyslela jsem si.
Každé vlčí napadení pod horami znamenalo cokoli jiného, než vlky. Většinou vlkodlaky.
"Když budeš mít štěstí, narazíš na ně i v lesíku hned u města." řekl přátelsky.
"To by spíš byla pěkná smůla." opáčila jsem v rychlosti. Sice to byla krásná zvířata, ale v každém případě jsem si od nich chtěla udržet zdravý odstup.
"Ani nevíš..." zaslechla jsem Theovo zamumlání.
"Prosím?"
"Ani nevíš, o co přicházíš, když se tak bojíš." zopakoval a opřel se rukama za sebou. Bylo tak mnohem pohodlnější sedět na zemi bez toho, aniž by člověka bolela záda.
"Mám za bratránka alfu, co randí s kitsune, bere domů betu s problémy s agresí a kamarádí se s banshee. Věř mi, nemám až takový strach, jak by se zdálo."
Nebo alespoň myslím, že mám určité rezervy.
Jeho pobavený smích zněl však jako jasný důkaz toho, že to viděl jinak.
Zamračila jsem, protože mi nepřišlo, že bych byla až takový strašpytel.
"Máš v plánu hrát uraženou?" ozval se Theo.
Že se stále dobře bavil jsem nepřehlédla.
Tak jsem udělala, co on ze srandy nadhodil. Otočila jsem se na nutrii a neodpověděla. Mlčení býval obecně nejlepší způsob, jak někomu trošku pocuchat nervy.
I přes svou snahu ho plně ihnorovat jsem na sobě cítila jeho pohled.
"To vypadá, že tě budu muset přemlouvat, abys se mnou vůbec mluvila."
A zas jsem byla zticha.
Jen si to ticho užij.
Jenže on ticho neměl v plánu přerušit.
Celá pusa se seběhla šíleně rychle. Nejdřív mi položil ruku na krk, pak mi mírně zaklonil hlavu, protože se opět nějakou záhadnou vlkodlačí rychlostí přesunul víc za mě, no a nakonec byla nutrie to poslední, co mělo mojí pozornost.
Jakmile jsme přestali, byla jsem tak v šoku, že celé to trucování bylo to tam.
"Tohle jsem nečekala." byla první myšlenka, co mi vyskočila v hlavě a já ji řekla nahlas.
"A já čekal, že ti tohle rozmotá jazyk." ušklíbl se Theo.
Sakra!
Měl mě přečtenou. Za tu dobu, co jsme se znali, si mě nastudoval dokonale.