"Co ti chtěl?" vyhrkla jsem hned, jak se Theo vrátil. Byl pryč poměrně dlouho a nazpátek se vracet již bez doprovodu Stilesova táty. Celou tu dobu jsem na něj čekala na chodbě, než se vrátí. Mrtvolu již stihla policie odvézt pryč, což zapříčinilo, že se obecenstvo rozpustilo i bez pokynů strážníků.
"Jen si chtěl promluvit o Stilesovi." odvětil Theo a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát ze země.
"S tebou?" podivila jsem se a jeho ochotu vděčně přijala.
"Zní to šíleně, že?" usmíval se. Nezdálo se, že by ho šerif předešlý čas drtil výslechem.
"Hledal Scotta, ale když našel jen mě, využil toho." dodal Theo obratem.
"A na co se ptal?" vyzvídala jsem dál. Jestli chtěl mluvit se Scottem, muselo to mít nějakou souvislost s nadpřirozenem.
Vždyť by se mohl klidně zeptat i mě. Já jsem taky součást smečky. Pomyslela jsem si.
"Maturita a jestli se Stiles až příliš nezaobírá smečkou." pronesl Theo a pobídl mě, abychom se společně vydali k odchodu ze školy. Už tu krom nás moc lidí nezůstávalo.
"Proto tě bral pryč během vyšetřování?" nepřestála mě jeho slova udivovat. Bylo to divné. Dala bych ruku do ohně za to, že Stilesův táta by během práce něco podobného neřešil. A když už, nemusel by brát stranou jen Thea. Já a Stiles jsme se bavili mnohem víc, než oni dva.
"Můžeš se ho jít zeptat. Ještě bys ho stihla." ušklíbl se Theo.
"To je v pohodě, já ti věřím." zkonstazovala jsem. Bylo třeba hodit pochybnosti za hlavu, Theovi jsem mohla věřit. Dělal všechno pro to, aby se mi nic nestalo a zbytečně jsem nepřisla k újmě. A já ho nechtěla podezírat. To by ze mě udělalo akorát tak druhého Stilese.
"A Stilesova maturita mě až tak nezajímá."
Doufala jsem, že tím odvedu pozornost od pochybností, které se i přes mou snahu stále nořily v hlavě. Něco na tom, co Theo řekl, nesedělo. Šerif ho určitě nemučil výslechem, to by se tvářil jinak. Jenže co mu mohl chtít?Maturita nebyla dostatečná záminka, aby přerušila vyšetřování vraždy.
"A tvoje biologie?" nadhodil Theo v meziřečí.
"Ale ne, já úplně zapomněla! Pozítří píšu test."
Kdyby mi to nepřipomněl, nejspíše bych na to přišla až v den zkoušení.
Vidíš, jaké máš štěstí, že ho máš? Tak ho nepodezírej. Vždyť nebýt jeho, mohlo by se ti o jedničce z biologie tak akorát zdát.
"Myslel jsem si." přikývl souhlasně. Já ho už však za tu dobu, co jsme se spolu aktivně bavili, stihla prokouknout.
"Jenom myslel?" otázala jsem se. Určitě to netipoval, musel to někde zaslechnout. Jeho schopnosti mu byly značnou výhodou.
Pobaveně se zasmál. To jen potvrzovalo to, že jsem se nemýlila.
"Zaslechl jsem Masona, jak se o tom testu baví s nějaký Cor... Nevím, něco takového." pokrčil rameny.
"Asi s Corbinem." doplnila jsem ho. Mason s ním chodíval společně cestou domů, protože bydleli ve stejné ulici. Nebylo neobvyklé ty dva vidět se spolu vybavovat už u skříněk.
"Je to možné." uznal Theo.
"Takže se budeš potřebovat učit, říkáš?" ušklíbl se a zastavil se uprostřed chodby. Široko daleko jsem tu nikoho neviděla, možná právě proto nás zastavil tady a ne jinde.
"Celý večer." přitakala jsem. Theo k nám mohl přijít, mohli jsme se společně učit. A především jsme společně mohli trávit čas, který bych jinak trávila sama. Scottovi to nevadilo a teta z toho byla doslova nadšená. Pořád věřila, že si s Theem rozumím víc, než s kýmkoli jiným. A jako jediná se nepletla.
"Rád ti budu nápomocen." nepřestával se Theo usmívat. A já ten jeho úsměv viděla po dnešku nesmírně ráda.
"Ale nevím, jestli to nenechat na zítřek. Scott pořád hledá Liama, měl bych mu pomoct." dodal pohotově. Sice to neznělo až tak fajn, ale pomoc byla třeba. Jenom bůh věděl, kam se Liam s Hayden zašili. A jestli to vůbec bylo někde v okolí."Tady je! Moje nejoblíbenější Scottova sestřenka." přepadla mě radostně Lydie, když jsem míjela parkoviště.
"Jinou ani nemá." neodpustila jsem si svou poznámku.
"Kazíš pointu." zavrtěla nevěřícně hlavou.
"Pardon, snad jsem ti to zas tolik nezkazila." usmála jsem se a provinile zvedla ruce v obranném gestu. Lydie měla dobrou náladu, takže ji to ani v nejmenším nerozhodilo.
"Musím si skočit do města na kafe, jinak po dnešku padnu." řekla a hodila svojí kabelku do auta. Zatím jsme nenastoupily, venku bylo hezky a sluníčko příjemně hřálo. Byla škoda nebýt chvíli to tom čerstvém skoroletním vzduchu.
"Byla jsi s Parrishem?" otázala jsem se směrem k Lydii. Scott říkal něco o tom, že se společně snažili najít Nemethon, ale jak dopadli, to už mi povědět zapomněl.
"Jo. A ten se teď zavřel do cely předběžného zadržení a odmítá vyjít ven." povzdechla si Lydie.
"To zní jako nějaký vtip." zkonstatovala jsem.
"Strážník v cele? Možná." pokrčila rameny Lydie. I když radostí sršela, byla na ní znát i patřičná únava.
"Nicméně, jdeš se mnou? Jestli dneska nebudu mít nějakou normální konverzaci, asi to nezvládnu." řekla a kývla směrem k autu. Znělo to jako dobrý nápad. Doma mě čekala jenom Melissa, povinností na další den jsem měla po skromnu. Lepší načasování si Lydie ani vybrat nemohla.
"Když to musí být." souhlasila jsem na oko otráveně. Ona však moc dobře věděla, že něco takového jsou pro mě druhé Vánoce. Mohla jsem někam vypadnout, přijít na jiné myšlenky a ještě strávit čas s těmi, na kterých mi záleželo.
ČTEŠ
Bude hůř
WerewolfJak můžete v klidu spát, když žijete v Beacon Hills, městě plném nadpřirozena? Odpověď je prostá. Pokud se Vaše rodina a okruh přátel skládá z nadpřirozených bytostí, nic dalšího vás nepřekvapí, ani nerozhází. A že se ve městě objeví nějaká nová na...