Rozervaný (II) [SasuNaru] ✓

Kapitola dvacátá čtvrtá - KONEC

Naruto se na černovláska překvapeně zadíval a vykulil oči. Měl sto chutí na něj začít hulákat, že ho to vůbec nezajímá a že jako omluva to stojí pěkně za prd! Jak mohl říct s úplným klidem něco tak odporného o jeho dávném kamarádovi a jeho malé sestře? Jak je mohl chtít s takovým ledovým klidem obětovat? Jak mohl všechny ty hnusné věcí říct jemu, když spolu byli tak dlouho? Když se o něj celá léta staral a i přes všechny jeho špatné nálady a stavy, ho pořád miloval a podporoval? To pro něj jeho podělaná pomsta byla důležitější, nebo co?!

Užuž se chtěl zvednout, nečekaně se vymrštit z pokleku a vrazit mu pořádnou ránu pěstí, když mu došlo, že tohle by ve výsledku stejně vůbec ničemu nepomohlo. Sklonil hlavu a utrápeně vydechl. Jak si jen takhle mohl nechat srát na hlavu?

"Nech to plavat," zavrčel místo toho otráveným tónem, jasně naznačujícím, že celá tahle situace a scéna, která se před několika minutami odehrála, bude mít ještě dost velkou, soukromou dohru.

Momentálně neměl vůbec žádnou chuť to řešit. Z několika posledních dní byl neuvěřitelně vyčerpaný, bez energie a úplně vyřízený. Většinu času umíral strachy, což mu na duši také zanechalo několik šrámů. Cítil smutek, vztek, agresi, děs a to všechno za pouhé tři dny, což bylo něco, co by zanechalo stopy i na tom nejsilnějším člověku. Najednou měl neuvěřitelnou chuť, všechny starosti a strasti vypustit a stát se normálním člověkem, úplně zapomenout na svou tajnou mafiánskou Akatsuki stránku, zanevřít na ní a začít žít nudný, ale v rámci možností bezpečný, život.

Složil obličej do dlaní a unaveně vydechl. Už se nemohl dočkat, až to všechno skončí, až se vrátí domů a bude pokračovat v nezáživné práci účetního, který má velmi složitý vztah jak se svými rodiči, tak s dlouholetým partnerem. Jediné, v co doufal a co si přál, bylo, aby všichni byli v pořádku. Vždyť to částečně kvůli němu byli Gaara a jeho malá sestřička v ohrožení života.

S obrovskými, fialovými kruhy pod očima sáhl do batohu, vyndal telefon s jednorázovou SIM kartou a podal jej Sasukemu. "Zavolej sanitku a řekni jim, že kromě dvou zdrogovaných v bezvědomí je tu zločinec se střelným zraněním v rameni," řekl místo toho, aby ho jak malé děcko seřval na dvě doby. Na to bude spoustu času později.

Místo toho, aby černovlásek bez keců splnil jeho příkaz, si mobil převzal a nechápavě nakrčil obočí. "Tak počkat, vy jste ho nechali naživu? Nezbláznili jste se, náhodou? Byl to Itachiho komplic!" zvýšil hlas.

"Nepřijde ti, že už umřelo dost lidí?" štěkl jeho směrem už poměrně dost vystresovaný Naruto, "Dostane, co si zaslouží, až ho zavřou. V base už se o něj postaraj!"

Sasuke si jenom odfrknul, ale dál už se k situaci nevyjadřoval. Těžko říct, jestli si byl vědom toho, jak moc své poslední chování přepískl, nebo ne, ale světlovlásek byl v ten okamžik vděčný, že se zdržel typických rýpavých a arogantních poznámek.

***

Několik minut potom, co po sobě trojice bývalých mafiánů dostatečně všechno uklidila, vydezinfikovala a zbavila se všech otisků z kliky, dveří a střelných zbraní, a zkontrolovala, že je dvojice unesených ještě stále mezi živými, potom, co jediný Uchiha mezi živými zavolal sanitku, konečně vyrazili z bývalého komplexu Akatsuki tajné skrýše pryč, jednou provždy rozhodnutí, se tam již nikdy více nevrátit. Ještě předtím, než opustili podzemní chodby a vydali se do výtahu, se chtěli zastavit u postřeleného Zetsua a postarat se o to, aby nikam pokud možno, než přijede záchranka spolu s policí, neutekl.

Jaké ale bylo jejich překvapení, když jediné, co po něm kousek od výtahu zbylo, byl provaz a kapky krve na zemi. Trvalo jen setinu sekundy, než všem třem došlo, co se právě stalo. Deidara, ještě stále roztřesený z toho, co provedl a také z toho, že Gaaru úplně samotného nechal o několik místností dál, na prahu smrti, aniž by mu nějak pomohl, zbledl ještě o několik odstínů, až skoro splýval s okolními zdmi.