Rozervaný (II) [SasuNaru] ✓

Kapitola třináctá

Sasuke udělal několik kroků zpátky, aby nečekanou ránu od blondýna vybalancoval. Hřbetem dlaně si překvapeně setřel kapky krve z roztrženého rtu a zahleděl se na ně. Pak přesunul zrak na svého přítele, jenž vypadal, že mu každou chvíli z uší začne tryskat pára. Pobaveně se ušklíbnul a zavrtěl hlavou.

"Neříkám, že jsem si to nezasloužil," prohodil a pak k Uzumakimu přistoupil blíž. "Ale čekal jsem trochu jiné uvítání."

Pohledem přejel z Naruta na druhého blondýna, který vypadal, že se každou chvíli zhroutí a zastavil se na rudovlasém muži s tetováním na čele. Zamračil se a kývnul hlavou jeho směrem.

"Co je to za chlapa?" sykl.

Naruto sklonil hlavu k zemi a stiskl zuby tak silně, až mu nepříjemně zaskřípaly. "To je jako všechno co mi řekneš?" zašeptal směrem k podlaze, než se vztekle narovnal. "Já se o tebe bojím jako úplnej debil a ty mi neřekneš asi posraný ahoj! To si ze mě snad děláš srandu, ne? Nehledě na to, že ses na mě úplně vykašlal a vydal se sám-"

"Věděl jsem, že přijdeš," zamumlal Sasuke, než se vrátil zpět ke své původní otázce. "Tak kdo to je?"

"Gaara, blbče," odsekl naštvaně Naruto a vešel dovnitř. Pokoj byl malý, ale na to, jak budova vypadala zvenku, překvapivě útulný. Prostředku vévodila postel pro jednoho, na níž se válelo několik tašek s vybavením, jenž Sasuke předchozího dne šlohl z tajné skrýše ve stole, a stěny lemovalo pár skříní. Naproti vstupním dveřím byly ještě jedny, které, jak předpokládal, vedly do koupelny. Když si všechno pořádně prohlédl, otočil se zpátky na ostatní. "Můj nejlepší kamarád z dětství. Vyprávěl jsem ti o něm."

Gaara nakrčil obočí. Tmavovlásek ho teda popravdě ničím nenadchl, ani mu nepřišel sympatický. Stačil jen jeden jediný pohled stranou do průzračně modrých očí, aby mu došlo, že dlouhovlásek na něj bude mít stejný, nebo alespoň podobný názor. I tak se ale rozhodl chovat se slušně a udělat první krok. Udělal pár kroků jeho směrem a natáhnul k němu ruku.

"Sabaku no Gaara. Narazil jsem na Naruta včera odpoledne. Byl docela rozrušený, tak-"

"Nezájem," odsekl černovlásek a otočil se zpátky na Uzumakiho. Nechal tam tak za sebou zelenookého jen překvapeně hledět. "Proč jsi ho sem přivedl?"

Naruto rozhodil pažemi a pak si zadkem kecnul na postel. "Potřeboval jsem pomoc. A on mi ji nabídl. Nevidím na tom nic špatnýho," zamručel. Neměl na Sasukeho pseudožárlivé scény vůbec čas a ani náladu, a tak pokynul oběma přátelům, aby vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře. Poté se zaměřil na Uchihu. "Jak jsi pokročil, když už jsi sem musel jet sám, hm?"

Sasuke jen pokrčil rameny. Přešel k jedné ze skříněk a ležérně se o ní opřel. Složil ruce na hrudi a několikrát zamrkal. "Myslím, že jsem ho trochu podcenil. Tak nějak jsme s Konan doufali, že za sebou prostě nechá otevřeno, ale úplně se v sídle zabarikádoval a uzavřel ho na heslo. Zkoušel jsem to obejít a najít nějaký vedlejší vchod, ale-"

Dlouhovlásek udělal pár kroků k Narutovi a posadil se vedle něj. "Žádné tam nejsou. O to jsme se postarali už dávno. M-musíme projít přes hlavní vchod. Takže bude potřeba ten kód rozluštit."

Uchiha kývl. Bylo pro něj zvláštní opět sedět v jedné místnosti s Deidarou. Moc dobře si pamatoval, že ho tenkrát kvůli Itachimu neměl moc v lásce. Ti dva si prostě nesedli a blondýn se tak automaticky díval skrz prsty i na něj. Tedy, alespoň do doby, než si začal s Narutem a spřátelil se s Akasunou. Pak se přece jenom umoudřil a rozhodl se projevit alespoň trochu přátelství. A nyní?