Rozervaný (II) [SasuNaru] ✓

Kapitola devátá

Trvalo to pouze několik sekund, jemu to ale připadalo jako tisíce let. Na tváři měl položenou drobnou dlaň dlouhovlasého muže, což mu v ní vyvolávalo jemné vibrace, ostrými jehličkami zasahujícími do každé z buněk. Hleděl mu do průzračně modrých očí, vida v nich všemožné rozporuplné emoce silné jako mohutný větrný uragán, který se právě rozhodl přeletět přes hustě osídlenou oblast a naprosto ji vyhladit.

Gaara ho chápal. Moc zkušeností v praxi s tím ještě neměl a jemu samotnému se nikdy nic takového nestalo, ale moc dobře věděl, co s člověkem dokázala udělat ztráta blízkého. Lidé v těch nejhorších případech mohli trpět po mnoho let, jež se se vší tou zoufalostí mohly zdát takřka nekonečné!

Strach. Vztek. Bolest. Hysterie. Agrese. Zklamání. A v neposlední řadě jejich o nic méně slabší, avšak v ten okamžik za všemi těmi emocemi ukrytá, jejich mladší sestra. Naděje. Naděje a doufání v to, že to strašné utrpení, ta muka, jednou skončí a na povrch se konečně dostane všechno to, co bylo po dlouhou dobu uvězněno v nitru samotné duše. Láska. Slovo skládající se z pěti obyčejných písmen, a přesto mající tak strašně moc silný význam, schopné uzdravit každého zraněného a nemocného. Schopné vyléčit každé zlomené srdce.

To všechno najednou Sabaku viděl v těch hlubokých studánkách a musel se kousnout do rtu, aby nápor všech těch emocí vůbec ustál. Jeho empatie byla v mnoha ohledech prospěšná, ale při práci mu to spíše škodilo. Převzal na sebe část z cizí bolesti a alespoň trochu se jí pokusil vstřebat, trochu staršímu muži ulevit, a to jedním jediným vřelým pohledem.

Jemně se pousmál, ačkoliv smích byl to poslední, na co měl momentálně pomyšlení, vztáhnul ruku a položil dlaň na tu jeho. Nesundal ji z jeho tváře, ne, nic takového. Pouze ji jemně, ale pevně sevřel, a tak, aby se Deidarova velice křehká, skoro až porcelánová, duše ještě více nepoškodila, tiše a opatrně promluvil.

"Jmenuji se Gaara," zašeptal skoro a dával si velmi velký pozor na tón svého hlasu. Nechal do něj proniknout veškerou dávku své laskavosti a pochopení, ale také lehké popostrčení k tomu, aby blondýnek prozřel zpět do reality.

Neměl mu to za zlé. Nevěděl, jak Sasori vypadal, ale nyní mu bylo více než jasné že mu musel být velice podobný. Muselo být těžké, truchlit tak strašně moc dlouhou dobu a po letech spatřit někoho, kdo mu jej připomínal. Věděl ale také, že nechat jej v tomto stavu, by nebylo vůbec dobré rozhodnutí. Jakmile by se Deidara ponořil dostatečně hluboko, už nikdy by z té lži nemusel vyplavat zpátky na hladinu. Už by nebylo cesty zpět.

Sledoval ho, jak mu informace ohledně pravého jména pomalu docházela, a jak se jeho obličejem prohnala grimasa zklamání.

"Gaara?"

"Nemusíš mít strach," znovu se usmál. "Sasoriho jsem sice neznal, ale určitě to byl úžasný člověk. Nechtěl by, aby ses takhle trápil."

Očima poté vyhledal svého nejlepšího přítele, jenž na ně oba koukal, jako kdyby právě spadli z višně, a posunkem ho poprosil, aby přišel blíž. Když tak Naruto učinil, nepatrně pohnul hlavou směrem k nemocnému.

"Ehh," zakoktal se Uzumaki. "Gaara má pravdu. Nechtěl by to. Byl nám všem věrnej tělem i duší. Nám i Akatsuki. Byl to agent se vším všudy. Chtěl by, abys ho pomstil Deidaro. Abys udělal správnou věc. Vím, že je ještě hodně brzo na to, abys mi odpustil. Že to, co se stalo, byla moje vina. A že jsem tě tady nechal hnít moc dlouho, místo abych se o tebe postaral, abych bojoval o tvou duši. Ale... prosím... Dej mi ještě jednu šanci všechno napravit. Byli jsme rodina. Přál bych si, abysme mohli bejt znova..."

I když jej dlouhovlasý moc dobře slyšel, veškerou svou pozornost stejně věnoval rusovlasému mladíkovi. Trvalo jen pár vteřin, než mu zvlhly oči. Ihned se mu v nich začaly hromadit horké slzy, jež téměř okamžitě stékaly po zarudlé tváře. Pohledem vyhledal dvě zelená kukadla. Nebyl idiot. Moc dobře věděl, že ten člověk byl úplně někdo jiný. Nikdy by zelenkavé tůně, jenž měl nyní před sebou, nedokázal zaměnit za čokoládově hnědé, hřejivé a laskavé oči, jako měl Sasori. Nemohl si ale pomoci! Byl mu tak strašně moc podobný!