Rozervaný (II) [SasuNaru] ✓

Kapitola druhá

I když se toho večera ohledně Itachiho zrovna dvakrát nepohodli, Naruto se přes svého milence i tak odhodlal přehodit ruku. Vyčkal pár sekund, jestli jej od sebe prostě neodstrčí, a když to vypadalo, že má přece jen dost dobrou náladu, aby ho snesl ve své blízkosti, spokojeně vydechl a po pár vteřinách usnul hlubokým, avšak neklidným spánkem. 

Když se druhý den ráno vzbudil, Sasuke už v posteli nebyl, což však nebylo vůbec nic zvláštního. Do práce jim vždycky na začátku týdne přivezli nejméně bžilion palet a bylo na něm a pár dalších kolegách, aby rozbalili a roztřídili všechno potřebné zboží. Mladý Uchiha bohužel neměl takové štěstí jako Naruto. Přibližně dva roky po tom všem se mu podařilo přihlásit se na ekonomickou školu, a jelikož měl z minulosti již dva odstudované roky, uznali mu nějaké předměty a Naruto tak šel rovnou do druhého pololetí druhého ročníku. Naštěstí mu v tu dobu již bylo osmnáct, takže nemusel hloupě vysvětlovat, kde má rodiče a proč je asi tři sta padesát kilometrů od trvalého bydliště. Matematika ani ekonomické předměty mu nikdy předtím moc nešly, avšak to všechno, co během těch krátkých pěti měsíců zažil a co se v Akatsuki naučil, mu pravděpodobně pomohlo k většímu soustředění. Maturitu udělal se samými jedničkami a po pár týdnech hledání práce se mu poštěstilo i v tomto směru. Kdyby pak neměl důležitější povinnosti, přihlásil by se dokonce i na vysokou školu, v tom mu bohužel přáno nebylo.

Jistě, před nějakou dobou si představoval svůj život jinak, než jako pouhopouhý účetní zalezlý v kanceláři. Nic jiného však dělat nemohl, potřeboval vydělat peníze, aby se postaral o Sasukeho. Ten si i přes svou značně rozvinutou inteligenci střední školu nedodělal, a musel se tak spokojit se základním vzděláním a občasnou brigádu ve skladu. I přesto, že rány na jeho těle se po čase zahojily, psychické přetrvávaly, a i když se mu všechny své citové výlevy po většinu času dařilo držet pod pokličkou, občas to prostě nevyšlo, a to se pak s Narutem hádaly až do rána. 

Postupem času však přestaly i tyto scény a ze Sasukeho se stala prázdná nádoba, která jen zřídka projevila jinou emoci, nežli byl totální nezájem. A když už, převažovaly spíše sklony ke krutosti a chladu, takové, jako dříve míval jeho starší bratr. Proto si Uzumaki tak strašně moc vážil včerejšího večera, kdy mu dovolil být v jeho blízkosti a dokonce se k němu v noci i přitulit. 

Než se nadál a než vůbec stačil zaznamenat, že se snad oblékl či snědl nějakou snídani, byl již na cestě do práce. V Suně sice nebývaly tak obrovské kolony jako za svého puberťáckého života pamatoval z Konohy, nicméně ten den přišel do práce o čtvrt hodiny později, za což dostal od šéfa pěkně seřváno. No, to nám ten den začínal vážně hezky. 

Každá hodina se táhla jako tisíc let, nemluvě o tom, že se Naruto prostě nedokázal soustředit. V hlavě se mu stále přehrával včerejší rozhovor se Sasukem. Nemohl ho přece nechat, vydat se za ním samotného! Možná měl taky řádný výcvik z Akatsuki, nicméně Uzumaki moc dobře věděl, že v nitru toho na první pohled nesnášenlivého mladého muže se skrývalo velice křehké jádro, jež se mohlo každou chvíli rozpadnout. Ne, to byla čirá hloupost. V žádném případě by mu něco takového nedovolil. A i přesto, že si z něj Sasuke po většinu času vůbec nic nedělal, měl blondýn mnohem větší fyzickou sílu, kterou proti němu v případě nouze mohl použít. 

Když už se mu konečně podařilo vytěsnit všechny ty starosti ohledně milence z hlavy, hlavou mu začaly probleskovat vzpomínky a pocity na dávná léta. Naštvaně vydechl, hřebem dlaně si promnul oči, které již několik hodin zíraly do počítače. Pohledem sklouzl do pravého dolního rohu, kde se ukazoval momentální čas. Půl páté. Do konce směny mu chybělo sice ještě půl hodiny, víc se ale už soustředit opravdu nedokázal. Vypnul všechny programy i s počítačem, sebral tašku přes rameno a okénkem nakoukl do vedlejší kanceláře. Šéf již byl naštěstí pryč. Díky Jashinovi, jinak by jeho brzký odchod velice peprně komentoval. Ještě ke všemu, když dorazil pozdě. Hromadnou dopravu ani šnečí tempo řidiče autobusu bohužel ovlivnit nedokázal.