Rozervaný (II) [SasuNaru] ✓

Kapitola třetí

Uzumaki položil zbraň přesně tak, jak od něj jeho dávný přítel požadoval. I když ještě nikdy nikoho nezastřelil, jelikož k tomu neměl za svou krátkou dobu působení v Akatsuki moc příležitostí, stále si moc dobře pamatoval, jak se pistole používala. A byl si více než jistý, že mušku by ještě stále měl zcela přesnou. Na to, aby zapomněl přesně mířit, byl Sasori až moc dobrý učitel. 

Jen jedna jediná vzpomínka stačila, aby ho bodlo u srdce. Stále ještě nemohl uvěřit tomu, že se Sasuke sebral a vydal se za Itachim sám. Sám se svojí touhou po pomstě. Ale co on a jeho pomsta? A pomsta spousty dalších, kteří by se Itachimu jistě rádi odvděčili za zkažené životy? 

Smutně vydechl a sklonil se k otevřenému stolu, prohlížeje si jeho obsah. Několik pistolí, odstřelovací puška, dvě brokovnice, náboje, vysílačka, pár nožů a jeden batoh. To bylo všechno, co po černovláskově nájezdu zůstalo k dispozici. Zavrtěl hlavou, popadl bágl a začal do něj házet všechno, o čem si myslel, že bude na své cestě potřebovat. Samozřejmě, že to nemohl nechat jen tak být, nechat Sasukeho, ať si dělá co chce! Ten chlap byl úplně zlomený, vnitřně rozervaný, a Naruto tušil, že pohromadě ho držela jen vidina toho, že svého bratra chytí, dostane a zatočí s ním podle vlastního uvážení. 

Musel ho najít dřív, než udělá nějakou blbost. Nevěděl sice, kam by se měl vydat, avšak stále měl kontakt na jednoho ze špinavých agentů místní tajné rozvědky Ebisua, který jeho příteli jednu dobu pomáhal shánět potřebné informace. To byl dobrý začátek! 

Zatímco Naruto třídil, jaké zbraně a další vybavení bude potřebovat, jej Gaara velice zaujatě, skoro až profesionálně, pozoroval. "Co máš v plánu?" zeptal se zvědavě, trochu znepokojeně hledě na tu hromadu, jak stále doufal, falešných zbraní. 

Druhý byl zcela ponořen ve svých vlastních myšlenkách. "Musím najít Sasukeho," zamumlal jen, jako kdyby tam Sabaku snad ani nebyl a on jen mluvil sám pro sebe. 

Gaara nakrčil obočí. Nevěděl sice, kdo ten Sasuke vlastně byl, avšak vzhledem k tomu, že něco málo o Narutově orientaci z minulosti věděl, mu došlo, že to pravděpodobně bude jeho přítel. Co se mu ale nelíbilo, bylo jeho psychopatické chování. Kde byl ten věčně veselý kluk s blonďatými neposednými vlasy, který se pořád jenom smál? 

"Už se někdy ztratil?" 

"Chhm, samozřejmě, vždyť je to magor!" zasmál se Naruto hystericky, když zrovna přemýšlel nad tím, která brokovnice bude lepší, a jestli by si místo obyčejného batohu raději neměl vzít kufr. 

Ta odpověď rudovlasého moc neuspokojila. Co když právě ten chlap byl tím důvodem, proč byl Naruto tak chladný, roztěkaný a nervózní? Co když ho Sasuke zatáhl do nějakého problému? 

"A jaké má příznaky?" 

To už Naruto nevydržel. Jako kdyby nestačilo, že už tak toho měl za celý den plný brejle, ne! On ještě musel, Jashin ví z jakého důvodu, odpovídat na debilní dotazy člověka, který pro něj byl momentálně úplně cizí? 

Opět sáhl po zbrani a namířil ji přímo na Gaarovu hlavu, aniž by se mu ruka byť jen jedinkrát na malou chvilku rozklepala. "A co je ti kurva do toho, hm? Seš snad polda nebo co?" 

Gaara sebou nepříjemně cukl, tentokrát však ruce nad hlavu nezvedl. Moc dobře znal tyto typy lidí i motivace, jež je k jejich chování vedly. Věděl, že na ně musel pomalu, že nesměl dát najevo strach. Proto jen pokrčil rameny, jako kdyby se vůbec nechumelilo a jako by mu právě nešlo o život, a pověděl: "Jsem psychiatr. Kdybys mi o něm něco řekl, třeba bychom společně dokázali přijít na to, kam utekl. A ne, nejsem polda," vysvětlil, sleduje přítelovu reakci.