Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Čo ty tu?

Pohled Baxtrixe
Tichou a prázdnou garáží se rozezní hlasitý řev bestie. Mojí bestie.
Zapnu si helmu, nandám si rukavice a nasednu. Sundám šelmu ze stojanu a upravím si batoh na zádech.

Převážit na pravou nohu, spojka, pohyb nohou dolu, jednička, pomalu pustit spojku, trocha plynu, noha na stupačku, zaklaplé plexy a pohyb nohou nahoru, dvojka.

Projíždím dědinami, kochám se krajinou. Je to tu pěkné. Míjím ceduli 'Říčany'.
'Super, už jenom kousek.'
Zpomalím a zaparkuju pod jedním stromem u chdníku. Chcípnu mašinu.
Postavím Hondu na stojan, sundám si helmu, zesednu a zamknu řídítka.

Zrovna když chci zazvonit, projde kolem mě malá holka. Může jí být tak kolem deseti.
,,Ty nejsi odtud, že jo?" Zeptá se mě stydlivě a drží kliku hlavních dveří.
,,Ne, jsem tu za kámošem." Odpovím maličké a mile se na ní usměju.
,,Aha. Tak pojď, jdu domů tak tě pustím." Skoro mi rozkáže a odemkne dveře. Projde a já proklouznu za ní.
,,Děkuju." Usměju se, ona mi úsměv opětuje a rozejde se po schodech.
Zastavím se u dveří, u kterých následně zazvoním.
,,Máš hezky barevnou motorku." Stydlivě se zasměje, než jí stáčím poděkovat a rozloučit se, je přyč.

Dveře se otevřou a v nich stojí na mě až moc vysoký mladý muž. Znám ho a to dobře.
,,No nazdár, čo ty tu?" Pozdraví mě a obejme.
,,No čau, taky tě rád vidím." Zavtipkuju a zasměju se.
,,Jaj pardon, poď ďalej." Ustoupí a pustí mě tak do bytu. Zuju se, sundám si bundu a jdu do obyváku.
Hned jak vejdu se musím držet abych nevyprskl smíchy. Na gauči leží Šimon  jenom v trenkách a přikrytý lehkou dekou. Ale ta poloha je k nezaplacení.
,,Čo sa ti nepáči?" To už vážně nedám. Začnu se hlasitě smát až se Šimon s trhnutím vzbudí a spadne z gauče. Naštěstí se ke mě Daniel přidá.
,,Hahaha hrooozně vtipný kluci a na nohy mi pomůže kdo?" Zasměje se ironicky Šíma. Já k němu přistoupím, podám mu ruku a vyhoupnu ho do stoje.
,,Děkuju a ahoj." Teď už se zasměje upřímně a obejme mě.
,,Rád tě vidím." Řeknu.
,,Jsem rád, že jsi přijel." Lehce mě praští do ramene a jde pozbírat oblečení poházené po zemi.

Sedím s Danem u stolku v obyváku. Šimon odešel do studia pro nějaké věci.
,,A ako sa teraz máš, nič si nepovedal. Čo Jakub, ako ten sa má?" Prolomí ticho Gogo.
,,Nooo nic moc. Kuba teď celé dny tráví v kanclu, teda včera přijel dřív ale dneska se vzbudil dřív a odjel pracovat. Doma jsem našel jenom dopis." Vysvětlím.
,,Preto si taký skleslý?" Řekne a dá mi ruku kolem ramen.
,,To asi nebude jen to." Ozve se ode dveří Smusa.
Nic neříkám, koukám z okna. Nechci jim nic říkat.
,,Štěpo, co se děje?" Klekne si přede mě Šíma.
,,Nic....jenom."
,,Jenom čo?" Popožene mě Daniel.
,,Ale nic. Pojedem?" Ukončím konverzaci a zvednu se. Šimon zopakuje pohyb a natěšeně odpoví.
,,Jasně."
Stejně vím, že se mě na to zeptá přes mikrofon.
'Tak to abych neklesl pod stovku.'

,,Můžu?" Uslyším v helmě a položím nohy na pevnou zem.
Kývnu na souhlas.
Ucítím váhu, která se dostává do sedla a poté ruku kolem mého břicha. Celá tahle akce byla propletena Šimonovo hlasitým fuňěním.
,,Kámo, to je to až tak námahový?" Zasměju se.
,,Trochu, já nevěděl jak tam vylézt. Ale dobrý, sedím." Informuje mě se smíchem, zacvakne si plexy a chytí se mě.
Zařadím, rozhlédnu se a pomalu vyjedu z Říčan.
Brzda, spojka, řadit, klopit.

Za dnešek druhá kapitolka, nudím se. Možná zítra výjde další, uvidíme (řekl slepej). Další podrobná věc a moje skvělá slovenština. Úžíjte si četbu a zatím čus.