Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Zpomínky

Zpomínky z pohledu House
Narodil jsem se dvacátého pátého. Ledna devatenácet devadesát tři v Plzeňské porodnici. Míry netřeba. Ce zkratce v pohodě váha i velikost. Možná jsem byl i větší. Nevím.
Přišel jsem do rodiny kde mě ihned přivítal o dva roky starší bratr Honza.
(Nikde jsem nezjistila o kolik let jsou bratři od sebe ani jak se jmenuje Kubovo bro. Jen aby jste věděli, je to vymyšlený.)
Vyrůstání s ním bylo někdy složitý. Byl starší, takže mě musel hlídat a moc ho to nebavilo. Začali jsme se bavit až když jsem chápal svět. Blbli jsme. Dělali průsery a nikdy se nechtlěli přiznat. Když me brácha hlídal a já něco vydeld, dostaly jsme oba přes držku. Táta si vždy stál za tím, že starší sourozenci jsou svině a mladší všeho využívaj. Takže žádný rozdíly mezi náma nebyly. Za což jsme oba rádi.
Když rodiče zjistili, že jsem na jedno oko skoro slepej, začalo utrpení. Plno vyšetření a mě jakožto malý dítě to nebavilo. Nechtěl jsem běhat po doktorech, několik hodin sedět na prdeli a poslouchat keci, kterým jsem v tý době nerozuměl.

Začal jsem nosit brýle a všichni začali mít ty blbý keci a urážky.
,,Hej čtyř očko! Kolik ukazuju prstů."
,,Vždyť je na jedno oko slepej, takže má tři oči. Blbečku." Smáli se mi.
Samozřejmě brácha si ze mě taky dělal srandu ale od něho jsem to chápal. Ale moji spolužáci mi někdy vzali brýle a chtěli je rozbít. Neznali jejich hodnotu a ani to, co k nim cítím.
Pořádně jsem bez nich neviděl a moc dobře jsem si to uvědomoval. Nedošel jsem ani do pokoje, pokud mi nesídlili na nose.

V pubertě už to byli lepší. Šel jsem studovat obor který se zrovna nevydařil a skončil jsem. Nakonec jsem vystudoval elektronickou školu, odmaturoval a živit se táhnul dál.

Jezdil jsem na tábory, kde se mi povedlo uhnout před letící šiškou takovým stylem, že jsem to narval do stromu vedle. Hádejte co. Brýle na pardť a já neměl náhradní. Takže zbytek tábora jsem 'střílel' bezhlavě šišky kolem sebe až jsem rozbil sklo od dveří u naší chatky. Co k tomu říct jsem šikula.

V té době začala moje youtube kariéra s Ježichem. Založily jsme kanál Minecraftbox a jelo se. Neskutečně mě bavilo kecat do mikrofonu a u toho něco hrát. Přišlo mi, že tím někomu pomůžu a ono to tak fakt bylo. Když jsme dělali tutoriály, učily jsme hráče jak na farmy a další věci. Tvořily jsme úsměvi lidí na druhé straně. Vydávali jsem světlo v jejich temných zákoutích života. Pomáhali jsem.

Díky Gogovi se poprvé ukázal můj obličej na youtube a odstartovalo to novou éru života. Lidi mě začali znát osobněji. Začali mě potkávat, zdravit a kecat si se mnou.
Potom rozhovor s Atim, při kterém jsem se choval jako arogantní a namyšlenej blbeček. Ani nevím proč jsem se tehdy nechoval normálně.

Youtube pokračoval dál a já na jedné akci potkal Tomáše Malíka. Tehdy jsem ani jeden metušily jak se nám životy propletou.
Toma jsem jednou načapal s mou dávnou už bývalou přítelkyní v posteli. V té době jsem měl nutkání ho zastřelit ale neudělal jsem to a teď jsem za to rád.
Naše životy se zase rozešli a já se z Plzně přestěhoval do Prahy. Začal jsem bydlet se svým dlouholetým kamarádem Pedrem. Petr byl typ člověka který ve mě něco probouzel ale ani za boha jsem nevěděl co.

Až jsem to jednou zjistil.

Můj kámoš Wedry mě pozval k němu domů. Bydlel v Hostivicých se svýma spolubydlícíma. Ani jednoho jsem pořádně neznal, prostě jsem měl přijet na párty.

Dorazil jsem a zazvonil. Otevřel mi Radek a vpustil mě dovnitř.
,,Promiň ale jsme trochu ve zkluzu. Pomůžeš nám s přípravama?" Hned na mě vyhrkl. Já přikývl a šel s ním do kuchyně propojené s obývákem.
,,Pavle neválej se, máme tu posilu." Řekne Wedry a já uvidím vysokého tmavovlasého kluka jak leží na gauči.
Zvedne se a stoupne si přede mě. Koukne mi do očí. Má oceánově modré oči. Takové díky kterým mu vydíte až do žaludku.
Je o něco málo vyšší než já, ale o moc to nebude.
Natáhne ke mě ruku a řekne.
,,Pavel Herdyn Mikeš." Ruku příjmu.
,,Jakub House Váňa." Oba se zasmějeme a jdeme za Radkem.