Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Vdechnou život 120 koním

Z říše snů mě vytrhne slunce, svítící přes okno do mé ložnice. Otevřu svá očka a zase rychle zavřu.
'Světlo! Ahhh neee!'

Už rozkoukaný, oblečený a po raní hygieně přicházím do kuchyně.
Na lince je papírek a vehle talíř.
Na talíři jsou přeložené palačinky polité čokoládou a karamelem. Ve vnitř je nuttela a kolečka banánu.
'Mňam.' (Omlovám se všem kteří drží dietu nebo tak něco. XD)
Talíř i s dopisem vezmu a sednu si ke stolu.
Když už sedím, přečtu si krásně úhledné písmo na papíře.

Ahojky lásko💙.
Promiň, že jsem nezůstal doma ale na neby bylo napsáno 'JEĎ'.
Je čas otevřít tu klec, vypustit to zvíře ven. Musím vdechnou život 120 koním s chladičem. Obléknout si brnění. Plexisklo zatmavený. Je slyšet každej válec znít, když se motor probudí.
Až se někde zastavím tak se ti ozvu. A kdyby jsi měl chuť ozvi se, rád na tebe někde počkám.
Dobrou chuť.
Miluju tě víc než si myslíš💙

Musím se usmát. Šrěpá zná text písničky 'Na plný plyn' od Toma Blackouta a dokáže mi ho zakomponovat do dopisu.
Až dojím, skočím do kanclu, natočím jedno dvě videa a pofrčím za ním.
'To zní jako dobrý nápad, ne?'

Palčinky byly výborné, povedené a krásně nazdobené. Myslím, že moje dieta je v troskách. Asi jsem dostal pět kilo navíc. Ale to vůbec nevadí.
Štěpánek dělá vše pro moje zdraví, ne?

Sedím v kanclu u počítače a dotáčím videa. Už se nemůžu dočkat. Do kanclu jsem rovnou přijel na motorce abych se nemusel vracet domů. S Tomášem se stejně dneska nedá mluvit. Bolí ho....no však vy víte co.
Je zaláskovanej až po uši a má vyšukanou duši. Co naplat.

Vytočím Štěépovo číslo a čekám. Vyzvání to minutu. Stále čekám.
Vyzvání to dvě minuty. Stále čekám.
Vyzvání to pět minut. Típám to.
'Možná řídí.'
Po skoro čtvrt hodině to zkusím znovu.
Vyzvání to minutu. Ještě se držím.
Vyzvání to dvě minuty. Chytám malý nervy.
Vyzvání to pět minut. Jsem v prdeli.
Vyzvání to osm minut. Típám to.

Rychlostí blesku se obleču a vypadnu z kanclu. Tomovi stihnu říct pohé.
,,Čau, nestíhám."
Doběhnu do garáže, nasednu na motorku a nastartuju. Nandám si helmu, upravím, zapnu a vyrážím.

Projedu snad celou Prahu ale láska měho života nikde.
Už jsem zkoušel zavolat i Ráďovi, Šimonovi nebo Sofie jestli není u nich ale nic. Nikdo ho neviděl. Nikdo nic neví.

,,Štěpáne! Kde jsi!"

No čus.
Zase něco napínavého a něco, po čem přiberete několik kilo XD. Za to se omlouvám.
Jinak, doufám že se vám líbilo.
Mějte se hezky a zase u další kapitoly.
Zatím Čus.