Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Miloval!

Pohled House
Jem ve tmě. Nic jsem neslyšel, neviděl ani necítil. Mám pocit jako by mi někdo vyndal srdce. Jako by mi vzal city. Jako by mě připravil o živit. Připravil o lásku. O Štěépu.
Pohybuju se v prázdnotě.
'Já jsem mrtvý?'
'Co se to stalo?'
'Kde to jsem?'
'Proč jsem tady?'
Stále se mi opakují tyhle věty. Už ani nevím jak dlouho tu jsem.
Připadá mi to jako rok. Připadám si jako před rokem. Když jsem přijel za Štěpánem do Brna, že spolu něco natočíme. Na schodem jsem pptkal jeho spolubydlícího. Dal mi klíče, ať nemusím zvonit. Odemkl jsem. Hledal lásku měho života. Střed měho vesmíru.
Nikde nebyl. Vešel jsem do jeho pokoje.
Koupelna!
Zamčeno!
Vyrazil jsem dveře. Spatřil jsem ty oči. Ty oči co byli plné života, lásky, prátelství a štěstí. Teď byli prázdné. Jako papír před dopisem, jako plátno před malbou, jako můj život bez něho.
Z jeho zápěstí vytékalo hodně krve. Vedle sebe měl položení skládací nůž. Ten byl celý pokrytý krvý.
Neváhal jsem. Zavolal jsem sanitku. Pokusil se krvácení zastavit.
Mluvil jsem s ním.
Nic!
Bez odezvy!
Vypadal jako....jako by z něj vyprchal život.
Nadával jsem!
Plakal jsem!
Modlil se!
Miloval!

Štěpána odvezli do nemocnice. Já zůstal sám. Dočista sám.
Neváhal jsem. Odjel do nemocnice.

Seděl jsem na chodbě. Klepal se strachy. Nervy měl v kýblu. Necítil jsem nic. Žádnou dezinfekci. Žádný chlad. Cítil jsem pouze strach. Strach o život člověka, který mi změnil život k nepoznání. Strach o život člověka, který mě hodně naučil.

Sedím u nemocničního lůžka. Slzy mi tečou proudem. Jenom doufám. Držím tě za ruku. Modlím se. Zpomínám. Snažím se z tebou mluvit. Vyprávím ti o tom jak jsi mě doučoval na motorce. O našem prvním rande. O našem prvním polibku. O našich jménech vyrytých na stromě. O našem prvním sexu. O naší první velké hádce.
Prosím tě!
Slibuju ti!
'Proč jsem to nechal dojít tak daleko!'
'Můžeš kvůli mě umřít!'
'Proč jsem to hned nezarazil!'
'Proč jsem tě nechal tohle dělat!'
'Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to celpu dobu věděl a nechal tě v tom polračovat!'
'Je to moje vina!'
Opakuje se mi v hlavě.
Dežím tě pevně.
Najednou stisk zesílí. Ty otevřeš oči. Jsou stále bez života. Jako bys byl robot.
Tvé ruce jsou ledové.
A.....a tvé sedce?
J...je prázdné. Je....je pryč.

,,Jakube!"

Temnota zmizí.

Omlpvám se. Tohle bude ta nejhorší epizoda. Píšu to rovnou sem a je to psané z hlavy. Většinou něco sesmolím na papír a až pak to přepisuju sem. Doufejme, že se to bude fát číst.
Zatím ahoj.