Love From The Library ✔️

~Dinner~

Elijah a Klaus už odešli a já jsem si chtěla promluvit s Marcelem.

„Marceli, můžu s tebou mluvit?"

Zeptala jsem se.

„Cokoliv Rosie."

Řekl a podíval se na mě

„Dej si pozor na Klause... Myslím že něco chystá."

Řekla jsem mu. Měla jsem o něj strach.

„Rosie tohle nebude nutné."

Řekl. Vůbec nebral moje slova vážně.

„Marcellusi poslouchej mě někdy !"

Zakřičela jsem na něj a odešla k sobě do pokoje.

Když jsem přišla do pokoje, rozhodla jsem se že se podívám do skříně na nějaké šaty.

Našla jsem úžasné šaty. Byly černé a sametové. Vypadám v nich dost sexy.

—večer—

Byl čas vyrazit na večírek. Dokončila jsem svoje vlasy. Udělala jsem si vlny a nalíčila výrazný make-up.
Vyšla jsem z koupelny a někdo zaklepal na dveře.

„Můžeme ?"

Řekl Marcel který čekal u dveří. Měl super oblek. Jsem trochu na obleky ujetá. Je to sexy.

Přijeli jsme k jejich obrovskému domu a Marcel mi otevřel dveře od auta.

„Jaký to gentleman."

Řekla jsem sarkasticky a usmála jsem se.

„Pojď jdeme pozdě."

Řekl a šli jsme ke dveřím.

„Vítám vás."

Řekl Klaus, který otevřel dveře.

„Dobrý večer Niklausi."

Řekla jsem a vykouzlila jsem úsměv.

„Jen pojďte dál."

Pozval nás dovnitř a my jsme zamířili do jídelny.

„Dobrý večer Marcellusi, ahoj Rosaline."

Řekl Elijah, který na nás čekal a dal mi pusu na tvář.

„Ahoj zlato, sluší ti to."

Pochválila jsem mu oblek a upravila jeho kravatu.

„Pojď si sednou."

Vyzval mě a odsunul židli od stolu.

„Děkuji."

Řekla jsem a on si sedl vedle mě.

„Tak proč jsme přišli?"

Zeptala jsem se, když jsme všichni jedli u stolu a Marcel s Klausem dokončili jejich nudnou konverzaci o New Orleans.

„To vás nemůžu přátelsky pozvat na večeři?"

Řekl Klaus a usmál se.

„Na Marcele možná to tvoje divadlo funguje, ale na mě ne."

Řekla jsem nepříjemě a Elijah chytil moji ruku.

„Rosie klid."

Upozornil mě Marcel.

„Díky za večeři."

Řekla jsem a dala se k odchodu.

„Pojď se mnou."

Řekl Elijah který se objevil přede mnou.

„Elijahu.."

Řekla jsem unaveně a on mě vzal do náruče a přenesl nás upíří rychlostí do jeho ložnice.

„Elijahu jsem unavená."

Řekla jsem mu, když jsem skoro usínala v jeho náručí.
Položil mě na postel a lehl si vedle mně. Já si dala hlavu na jeho hruď a usnula jsem.

Probudila jsem se, byla noc. Elijah spal a já jsem se šla podívat pryč z pokoje. Vyšla jsem na chodbu a chtěla jsem jít po schodech dolů

„Rosaline?"

Ozval se hlas za mnou.

„Niklausi?"

„Co tady děláš ? Hledáš snad něco lásko?" (Klaus)

„Ano, hledám totaletu."

Uff to jsem zachránila.

„Dveře za tebou."

Řekl naklonil se jakoby mi chtěl dát pusu, ale otevřel dveře. Ale neodtáhl se.

„Klausi, co děláš?"

Šeptla jsem.

„Rosaline, proč mě tak nenávidíš lásko.?"

Zeptal se.

„Jdi ze mě pryč."

Snažila jsem se dostat z jeho sevření ale on mě jen přimáčkl ke zdi a začal mi šeptat.

„Rosaline, co tu pohledáváš?"  (Klaus)

„Jen jsem hledala koupelnu, jsem tu s Elijahem tak mě nech jít.!"

Okřikla jsem ho a najednou z pokoje vyšel Elijah.

„Bratře, o co tu jde."

Podíval se na mě. Tekla mi slza po tváři.

„Niklausi ?!"

Zakřičel.

„Ale o nic."

Řekl a zmizel.

„Elijahu."

Hlesla jsem a on mě obejmul.

„Už je dobře, jsi vpořádku."

Řekl a já se schovala v jeho objetí jako malé štěně.

„Pojď, jdeme ke mě."

Řekl a šli jsme k Elijahovi do ložnice.

Co to je s Klausem? A proč Rosaline nenechá na pokoji?