Love From The Library ✔️

~Stefan~

Dala jsem si telefon do kapsy a šla do Stefanova pokoje. Měl tu milion knih a jeho slavný psací stůl s deníky. Neudržela jsem se a nakoukla jsem.

—08.06(dnes)—

Deníku, dnes jsem byl zase s Elenou. Už ke mně necítí to co dřív a štve mně to, ale ten rozparovač ve mně pořád je a nemůžu riskovat že jí ublížím. Moje sestra Rosaline by mi možná moje já mohla vrátit, ale nevím jestli jí mám zavolat. Damon řekl že přijede, ale myslím že to říká jen abych zase vypustil rozparovače, ale to není mnou to on nechce pryč. Rosaline pro mě byla vždy oporou a teď má svůj život a je šťastná a nemluví se mnou rak často. Chtěl bych s ní zase sedět u vodopádu jako jsme seděli jako děti, ale dnes tam budu zase sám.
———

Četla jsem to a tekly mi slzy, které jsem hned utřela. Nechápu jak jsem mohla být tak blbá a nevšimla si že mě bratr tak moc potřebuje. Zavřela jsem deník a šla zpátky.

„Nic jsme nenašli."

„To se nedivím a já taky ne."

„Co teď ?"

„Bonnie je tu každou chvílí."

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře a byla to Bonnie.

„Tak jsem tady, koho chcete najít."

„Damona, Stefana nebo Klause ?"

Ptala jsem se Kola a Marcela.

„Najdi Damona."

Řekl Marcel k Bonnie a podal jí ruku.

„Jsem Marcel Gerard, moc ti děkuji že nám pomáháš."

„Za málo."

Řekla a dala si věci na stůl.

Sedla jsem si na židli a čekala až si Bonnie nachystá věci .

„Rosie, chtěl bych s tebou mluvit."

„Dobře."

Řekla jsem a šli jsme do kuchyně.

„Strašně moc se tu omlouvám že jsem na tebe neměl čas a ignoroval tě. Měla jsi pravdu že moc řeším město a tak jsem se rozhodl že uzavřu mír s Klausem."

„Já- já nevím co říct Marceli."

Nevěděla jsem co mám dělat. Měla jsem radost ale zároveň jsem pořad přemýšlela nad Stefanem. Marcela miluju jako svého bratra a měla jsem blíž k němu než k mému bratrovi, který to potřebuje víc.

„Jak to myslíš, jsi v pohodě ?"

„Jo jsem strašně ráda že to pro mě děláš a moc ráda bych dala věci do normálu, ale teď musím udělat ještě důležitější věc. Prosím tohle dej Bonnie a najděte Damona. Pošli mi souřadnice a já tam dorazím, ale teď musím."

Řekla jsem a běžela ven. Upíří rychlostí jsem se přesunula k vodopádu a viděla stefana.

„Je to tady pořád stejný, nemyslíš ?"

Řekla jsem a Stefan se na mě otočil.

„R-Rosaline jsi to ty ?!"

Řekl Stefan a běžel mě obejmout.

„Strašně ale strašně se omlouvám že jsem ti nebyla dobrou starší sestrou."

Říkala jsem a tekly mi slzy proudem.

„Já se omlouvám."

Odtáhl se a já taky.

„Co máte s Damonem za lubem?"

„Co myslíš ?"

„Damon zmizel."

„A sakra to je zmetek."

„Co je ?!"

„Šel za Klausem do Grillu."

V tu chvíli mi volal Marcel.
*
„Marceli, je Damon v Grillu?"

„Jo je tam, máme tam jet?"

„Počkejte na mě a na Stefana."

„Ok."
*