Love From The Library ✔️

~Home~

Vzbudila jsem se a byla jsem na gauči v penzionu. KONEČNĚ. Viděla jsem vedle sebe sklenici vody a dva pytlíky s krví. Hned jsem je vypila a snažila se vstát. Nešlo to a vůbec nevím proč. Spadla jsem na zem a to asi někdo slyšel.

„Už jsi vzhůru ! Co se stalo?" (Stefan)

„Stefane."

„Jsi v pořádku ? Proč nevstaneš když jsi už měla krev?" (Stefan)

„Asi mi něco píchl."

„Kdo ?!" (Stefan)

„Connor, to je ten lovec co přijel do města."

„Lovec ?" (Stefan)

„Lovec upírů."

„Bolí tě něco?" (Stefan)

„Strašně mně bolí rameno."

Stefan mi vyhrnul triko a leknul se.

„To je jako kdyby tě kousnul vlkodlak, ale je tady větší a horší rána." (Stefan)

„Zavolej Klausovi prosím."

„To nemyslíš vážně ?" (Stefan)

„A kdo jiný mi asi tak pomůže?!"

„Tak jo." (Stefan)

Řekl a odešel. Já jsem zavřela oči a usnula.

Když jsem se vzbudila, videla jsem Stefana jak otevírá dveře a tam je docela rozrušený Klaus. Když mě viděl tak se zhrozil.

„Rosaline už jsem tu." (Klaus )

Řekl a klekl si ke mě.

„K-klausi moje rameno."

Šeptala jsem a on mi roztrhl triko.

„Tohle je jed ze vzácného druhu. Je o dost silnější a dokázal by ji zabít o dost rychleji. Tak hodinu a byla by mrtvá." (Klaus )

Řekl Klasu Stefanovi a rozkousl si zápěstí.

„Tady máš." (Klaus )

Řekl a podal mi zápěstí.

Chytla jsem jeho ruku a začala pít. Cítila jsem úlevu a tak jsem se odtáhla.

„Děkuji."

Řekla jsem a zavřela oči.

_____

Vzbudila jsem se už ve své ložnici a bylo mi dobře. Vstala jsem z postele a šla do koupelny si dát rychlou sprchu.

Když jsem byla ve sprše pořád jsem myslela na ostatní a na to proč mě nehledali. Taky mi přišlo divné že tam nejsou ostatní.

Dokončila jsem sprchu a udělala vše potřebné okolo. Když jsem byla hotová šla jsem dolů a potkala Marcela.

„Rosie !" (Marcel)

Řekl a popadl mě.

Obejmula jsem ho a on mě taky.

„Ahoj Marceli, jak dlouho jsem byla pryč ?"

Zeptala jsem se ho.

„Asi týden." (Marcel)

Řekl a já se zhrozila.

„A - a kde je Kol?"

Řekla jsem se slzami v očích.

„Je s Caroline." (Marcel)

Řekl a mě tekla slza po tváři.

„Ale proč ?"

„Nechce mluvit ani se mnou." (Marcel)

Řekl Marcel a mě to došlo.

„Ta mrcha ho ovládá !"