Love From The Library ✔️

~ Another Mikaelson ~

Už to je týden co jsem neviděla Elijaha. Možná to je taky tím že nechodím z mého pokoje a jsem uzavřená víc než kdy předtím.

S Marcelem už taky moc nemluvím a o Stefanovi nejsou žádné novinky. O Davině a Camille nevím vůbec nic.

Dnes jsem vstala jako každé ráno a vzala si z mé mini lednice pytlík s krví. Už je poslední pytlík z mé zásoby. Vypila jsem ho tedy a šla si vyčistit zuby, udělat make-up a vlasy a obléknout se.

Když jsem udělala svůj ranní rituál rozhodla jsem se vylézt ze svého pokoje a jít se nasnídat normálním jídlem.

Sešla jsem schody a zamířila do jídelny. Když jsem vešla seděl tam Marcel, Elijah, Klaus a nějaký neznámý muž.

„Rosaline ? Kde jsi celou tu dobu byla ?"

Zeptal se Marcel když jsem vešla.

„Stačilo jít ke mně do pokoje."

Odsekla jsem a sedla si naproti tomu neznámému.

„Rosaline, moc rád tě vidím. Jak se má tvůj bratr Stefan?"

Řekl provokativně Klaus a já ho propíchla pohledem.

„Dáš si něco k jídlu?"

Zeptal se Marcel.

„Půjdu se najíst někam ven jak to tak vidím."

Řekla jsem a vstala jsem od stolu.

„Připojím se."

Řekl ten neznámý.

„Bratře to momentálně není na místě."

Ozval se Elijah.

„Ale Elijahu, když nemám své tělo tak si můžu nělat co chci. Navíc nezapomeň že jsem čaroděj."

Řekl mu, šel pryč z místnosti a já se vydala za ním.

„Bratr?"

Řekla jsem zvedavě, když jsme vyšli z domu.

„Omlouvám se, nepředstavil jsem se. Jsem Kol Mikaelson, a ty jsi?"

„Rosaline Salvatore."

Řekla jsem a podala mu ruku, kterou později políbil.

„Dala bych si kafe."

„To vůbec není špatný nápad, snídani s mými bratry moc rád vynechám." Kol

„Znáš tohle město 100% líp než já, tak doufám že znáš nějakou kavárnu."

„Jasně zlato."

Řekl, vzal mě za ruku a šli jsme.

Líbil se mi. Byl takový drzý a měli jsme hodně společného.

...

„Tak mi řekni něco o tvé minulosti Kole."

„No tak co bych řekl. Měl jsem velké problémy udržet hlad když jsem byl upír samozřejmě, ale jinak ti toho moc říct nemůžu, protože mě můj bratr Klaus nechal v rakvi hodně dlouhou dobu."   Kol

„Klause nenávidím. Udělal strašnou věc mému bratrovi."

„Pochlub se."  Kol

„Píchl mi vlkodlačí jed a potom chtěl po Stefanovi ať vypne své emoce."

Řekl jsem naštvaně.

„Rozparovač ?" Kol

„Bohužel."

Řekla jsem a šli jsem dál ke kavárně.