Love From The Library ✔️

~Fight~

Vzbudila jsem se. Ležela jsem na zadních sedadlech auta. Bolel mě krk, samozřejmě když mi ho Damon zlomil.
Sedla jsem si a protřela jsem si oči.

„Už jsi vzhůru."

Řekl Elijah, který celou dobu řídil auto.

„Jak vidíš tak ano."

Řekla jsem docela nepříjemně a přelezla jsem si na sedadlo spolujezdce.

„Kdy tam budeme ?"

Zeptala jsem se

„Za půl hodiny by jsme tam měli být."

Odpověděl a věnoval se cestě.

Já jsem se dívala z okna a sledovala krajinu dokud jsem neusnula.

...

Když jsem spala na chvíli jsem se vzbudila, ale dělala jsem že spím. Elijah otevřel dveře a vzal mě do náruče.

„Konečně jste tady ! Je v pořádku ?" Marcel

„Fyzicky ano, ale psychicky nejspíš na tom tak dobře nebude... Její bratr Stefan je zase Rozparovač a je s Niklausem." (Elijah)

„Proč jsi ji teda zradil?" Marcel

„Bratr mi vyhrožoval že ji zabije...." Elijah

„Děkuji Elijahu že jsi se o ni postaral... Je mi moc líto že už to mezi vámi nebude jako dřív, ale bude živá a zdravá to ti slibuji." Marcel

„Odjíždím.... Nemá to cenu čekat na bratra až sem přijede bojovat o město či se dívat na Rosaline jak se na mne divá jako na podvodníka." Elijah

„Počkej s tím Elijahu, bude potřebovat oporu a to tebe." Marcel

„To bych mohl ."

Řekl Elijah a já jen tak tak držela slzy. Předal mě Marcelovi a Marcel mě přenesl do mého pokoje. Elijah nejspíš odjel.

„Rosie vím že jsi vzhůru."

Řekl Marcel a já otevřela oči

„Ale jak ?"

„Poznám to, znám tě přece dlouho. Máš štěstí že si toho nevšiml Elijah.Nechápu co se ti stalo. Byla jsi vždycky tak rozumná a nechala si vše vysvětlit, ale Elijahovi jsi nedala ani tu možnost ! Udělal to jen pro tebe a ty jsi na něj naštvaná bezdůvodně." Marcel

„Každý se mění Marcellusi. Já si tě taky pamatuju jako muže, kterého zajímali jen jeho blízcí kamarádi a rodina. A teď ti jde jen o tohle debilní město a tvoje upíry !! Stavíš se proti Mikaelsonovým, kteří ti zajistili to co teď máš !! Tohle je jejich město a ty to považuješ akorát za svoje."

„Nechápu tě ! O co ti jde ?! Nechám tě tu bydlet a ty si ještě stěžuješ ?! Kdyby jsi mě tehdá neopustila možná by jsem našel lepší smysl života, ale to ty jsi mě opustila ne já tebe. Já jsem vždy stál u tebe a ty sis toho nikdy nevšimla.." Marcel

Slyšela jsem škaredá slova od člověka, kterého miluju a je jako moje rodina. Bohužel nejhorší na tom je to že to je pravda. Začaly mi stékat slzy po obličeji.

„Promiň... Nemyslel jsem to tak."

Řekl Marcel a odešel.

...

Vzbudila jsem se. Mohly být tak 2 hodiny ráno. Slyšela jsem rány dole a tak jsem se vydala z mého pokoje.

Vylezla jsem a viděla jsem Klause a Marcela jak bojují.

„Tohle je můj domov !!!" Marcel

„Ale já ho vybudoval !!!" Klaus

Klaus chtěl Marcelovi zlomit krk, ale já jsem je tam objevila, odstrčila Marcela a Klaus mi zlomil vaz.

...

Probrala jsem se na pohovce a viděla Marcele sedět na křesle vedle.

„Jsi vpořádku ?"

Zeptal se Marcel a rozeběhl se ke mně.

„Kde je Klaus ?"

„Pryč... Hned jak ti zlomil vaz zmizel.