Love From The Library ✔️

~Friend~

Přišli jsme do kavárny a sedli si ke stolu.

„Co si dáš?" Kol

„Černou kávu a Waffle."

„To zní dobře dám si to taky."

Řekl a objednal nám to.

„A jak jsi se seznámila s Marcelem?" Kol

„Jsme přátelé už hodně dlouho, ale opustila jsem tehdy městu kvůli Elija-"

Zasekla jsem se. Nechtěla jsem na něj tak rychle vybalit že jsem něco měla s jeho bratrem.

„Elijahovi? Co ten s tebou má společného?" Kol

„Potkala jsem ho tehdy v knihovně a zamilovali jsme se do sebe v prvním momentě kdy jsme se viděli. Ale neznala jsem jeho jméno a potom ho 150 let neviděla."

Řekla jsem mu a on se zdál překvapený.

„A proč spolu nejste?" Kol

„Byli jsme spolu tak měsíc, ale před týdnem jsem mu řekla že už s ním být nemůžu a ať se posune dál ať si najde někoho jiného s kým bude šťastný. A od té doby se mnou nemluví."

Vyhrkla jsem to ze sebe a měla jsem oči plné slz.

„Hele nebuď smutná, můj bratr je komplikovanej."

Řekl a podíval se na mě.

„Budeme spolu trávit víc času aby jsi nebyla smutná." Kol

„Děkuju Kole."

„Nemáš za co, ale teď pojď jíst."

Řekl a přišla obsluha s jídlem a kávou.

—po snídani—

„Byla to super snídaně."

Řekl Kol když jsme vyšli z kavárny.

„To teda ! Jdeme k Marcelovi ?"

Zeptala jsem se a on přikývl.

„Když jsi se potkala s Elijahem v knihovně tak to asi ráda čteš ne?"

Zeptal se Kol.

„Ráda jsem četla, ale už nečtu tak často od té doby co jsem se s Elijahem zase potkala a zamotala se do Mikaelsonovy rodiny a Marcela."

„Aha tak to já teda nečtu vůbec, ale můžeme číst spolu."

Řekl a mrkl na mě.

——

Když jsme dorazili domů k Marcelovi potkali jsme Elijaha.

„Rosaline mohu s tebou mluvit ?"

Zeptal se Elijah a já chtěla něco říct , ale Kol mi do toho skočil.

„A proč by jsi s ní chtěl mluvit ? Chceš jí dál vyčítat to že chce pro tebe to nejlepší ?!"

Křičel na něj Kol a mé oči se zaplnily slzami.

„Elijahu, zavolám ti."

Hlesla jsem a rozběhla se do svého pokoje. Naštval mě Kol tím že mluvil za mě a křičel na Elijaha.

„Rosaline?"

Zaklepal na dveře Kol.

„Co chceš? Jdeš za mě mluvit nebo snad spát?"

„Chci se omluvit že jsem na něj tak křičel a nenechal tě s ním promluvit."

Řekl a já mu šla otevřít dveře.

„Pojď sem."

Řekl a obejmul mě.

„Omluva se přijímá."

Šeptla jsem a obejmula ho nazpátek.