unesená

11.

Asi tak po půl hodině filmu, jsem si všiml, že Terka usla na rameni Michala. Byla roztomilá a asi byla hodně unavená, že usla tak brzo.

Pohled Michala:
Koukali jsme se na film a já si všiml, že mi Terka usla na rameni. Je fakt roztomilá. "Odnesu jí do pokoje" řekl jsem potichu směrem k Erikovi. Přikývl. Tak jsem jí šel odnést.

Položil jsem jí na postel a přikryl jí a pak jsem odešel zpátky za Erikem. "Hej Michale volal mi šéf" řekl a já znervózněl "a co chtěl?" "Noo nějaký obchod mezi jinými gangy, ktorý musíme ukradnout" "po dlouhé době se ozval, ale máme problém" poškrábál jsem se na zátylku "jaký?" Nechápal Erik "Terka" řek jsem jednoduše. "Jo to máš pravdu, nesmí jí najít, musíme jí zamknout v pokoji jinak to nejde" "Hmm.......máš pravdu, kdy a v kolik má přijít ?" Upřímně nemám z toho dobrý pocit, ale musíme to udělat "hele říkal, že zítra ve dvě hodiny odpoledne" podrbal se na zátylku "tak to je super fakt" ironicky jsem řekl. "Radši to půjdu vyležet" jak jsem řekl tak jsem udělal

Pohled Erika:
Michal odešel a já byl furt v obýváku. 'čo budu robit' řekl jsem si v hlavě a přemýšlel......no do doby když někdo přišel a byla to Terka. "Ahoj jak ses vyspala?" Zasmál jsem se "jo dost dobře a teďka jsem vstala" usmála se "můžu mít prosbu?" Zeptala se mile "jakou?" Úsměv jsem oplatil "potřebuju ke kadeřnici, chci si změnit barvu vlasů" znervózněla "no jasně půjdem a peníze asi máš že?" "Jop mám a půjdem pěšky? Všimla jsem si, že Michal má penny board, tak bych si ho půjčila" "jasně, vadit mu to nebude, já ho tu mám taky" zasmál jsem se a ona taky "napíšem mu vzkaz, aby se nelek" "dobře dobře, jen se převleču a jedeeeem" dost se smála, snad to nevz... "A Michal ten smích nevzbudí" ušklíbla se "ty mi čteš myšlenky nebo co?!" "Možná" zasmála se.

Můj pohled:
"Ty mi čteš myšlenky nebo co?!" Byl hodně překvapený "možná" zasmála jsem se, kdybys jen věděl Eriku kdybys jen věděl. Dobré nečtu myšlenky, ale dobře jsem vás dostala. Jdu do pokoje se převléct a už konečně můžeme vyrazit, jeeej. Konečně si můžu obarvit hlavu a musím se pak zeptat na něco Erika. "Máš napsaný ten dopis abychom mohli vyrazit?" Nečekal mě tu tak brzo a proto se lekl "ježiš nelekej mě a jo napsal, tak můžeme vyrazit" vzala jsem si Penny board a šla se obout. "tobě to trvá jak holce, pohni tím svým zadkem a dělej" zařvala jsem "ježiš vždyť už jdu" protočil očima "no konečně, jinak bych se nedočkala" naoko se urazim a pak se zasměju a Erik taky. Vyšly jsme z domu a jeli ke kadeřnictví. Po cestě jsme si vyprávěli co se stalo a tak.

O 20 min. později:
Konečně jsme dorazili ke kadeřnictví. "Yes konečně jinou barvu vlasů budu mít" zaradovala jsem se a Erik se jen uchechtl. "Hele potřebuju koupit ještě nějaký oblečení, nekoukneš se mi na ně, prosím" udělám smutný kukuč a dodám "ty víš jaký mám styl a k tomu v kadeřnictví to bude trvat dlouho" furt smutný pohled, povzdechl si 'yes mám vyhráno' "fajn, ale žádne blbosti malička" usmál se "neboj taťko a malá nejsem" zasmál se "tak zatím ahoj" "čauky" vešla jsem do kadeřnictví a slušně pozdravila "Dobrý den" opětovala mi ho "Dobrý den, tak co to bude?" "Chtěla bych si nechat obarvit hlavu" řekla jsem "a jak to bude tě chtít?" Zeptala se mile "no chtěla bych to jako přeliv z černé do šedé a z šedé do bílé, chápete ne?" Nervózně jsem se usmála "samozřejmě chápu a dobře" nestříhala jsem se a po obarvení vlasů jsem zaplatila a šla čekat na Erika. Jo a trvalo to hodinu, snad už tu Erik je, jinak se zblázním, vím jak chodí pozdě.

Ha je tu. Aspoň nemusím čekat. Juchu. Všimla jsem si tašek co má, tak jsem zvědavá co mi koupil. Snad to nebude nic extra divný, znám ho a to hodně. Nevím jestli mě pozná, bude sranda.

"Eriku tak co si koupil?" Zeptala jsem se "ehm a ty jsi kdo?" Byl mimo a nechápal. Já se imanigarně plácla do čela "Hej Erik ty mě fakt nepoznáš?" Řekla jsem na oko uraženě "počkej Teri to jsi ty?" Překvapený, jop dostala jsem ho. Zasmála jsem se "jo to jsem já, ty trubko a teďka jdem dom"

Doma:
Když jsme už přicházeli k domu, bylo tam jiné auto, nepoznala jsem ho "Eriku nevíš kdo to je?" Zeptala jsem se zmateně "um upřímně taky nevím kdo to je" byl nervózní na sto honů, něco mi ti nesedí "okey, zítra je velký den, tak se musím vyspat heh"

Vešly jsme dovnitř a byly tu dámské boty, ale ne moje. Tak to mě už zaráží, Erik byl docela dost nervózní. Slyšela jsem divné zvuky "ooo nee to fakt ty vzdychy slyšet nepotřebuju" zanadávala jsem si "dneska spím u tebe a ne neberu" usmála jsem se na něho nevinně "dobre dobre, tak se běž osprchovat a jdi spát" byl jak matka "jasně mami" poslechla jsem ho a šla se osprchovat, vzala jsem si dlouhé tričko od Erika, jo čmajzla jsem mu triko, ale pššt. Šla jsem si lehnout k Erikovy, který už je v posteli? Wut asi se myl už předtím, mykla jsem nad tím jen rameny. "Tohle mi normálně připomíná, jak jsme byly menší a spali vedle sebe" zasnila jsem "jo mě taky, jako za mlada" zasmál se a já s ním "dobrou Eriku" už se mi klížili oči "dobrou zlatíčko" a pak jsem se potopila do snů.

Ráno jsem se vzbudila dřív než Erik, jako vždy roztomilý a jo mám jeho ruce omotané kolem těla, takžeee mě objíma. Snažila jsem se dostat z jeho objetí, ale má dost sílu. Ha. Už se mi to podařilo, konečně. Jdu do kuchyně a vidím na Michala s nějakou holkou. Uchechtla jsem se "příště buďte tiší, šlo to slyšet až k hlavním dveřím" lekl se když jsem to řekla a rychle se otočil "jinak Dobré ráno" byl vykolejený "ehm jo dobré ráno" uchechtl se a já si mezitím dělala snídani, což byly palačinky mňam "čo to tu tak krásně voní" přišel Erik a šel hned ke mě, začal mi koukat přes rameno. Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu, objímal mě ze zadu, nevadilo mi to. To jsme dělali vždycky a ani jednomu to nevadilo "ehm ehm" odkašlal si Michal, s Erikem jsme se otočily na něho "nechce te mi vysvětlit, co je mezi váma?" Nazvedl obočí a ta holka to jen pozorovala "čo by melo být mezi náma, tohle jsme dělali vždycky a nevadilo nám to" zasmal se Erik a já musela taky, ten výraz jeho stál za to "je to pravda Teri" furt má jedno obočí zvednuté, protočila jsem očima "jo je to pravda" usmála jsem se a klidnila smích jako Erik, otočila jsem se na tu holku a ta se též smála "a ty jsi kdo?" Usmála jsem se mile, zpozorněla "jsem Naty, pak ti přesněji řeknu kdo jsem, když budeme samy" mrkla na mě, podala mi ruku a já jí přijmula "Terka, ale říkej mi jakkoliv" usmál jsem se "tak my dvě" ukázala jsem na ní "jdem do pokoje a řekneš mi to a s něčím mi pomůžeš" mrkla jsem "jasně, tak se jde" zasmála jsem se a ona taky. Jo a kdyžtak ty palačinky jsem snědla, když jsem se jí ptala.

Došli jsme do pokoje od gejmra a Naty si hned sedla na postel, já stála "tak povídej, přeháněj" vyzvídala jsem "no takže jsem Michala kamarádka" odmlčela se "s výhodama" doplnila jsem za ní a Naty přikývla, měla trochu strach "neboj, já ti nic neudělám a teďka potřebuju pomoct s výběrem oblečením" rozzářili se jí oči jak dítěti na Vánoce "jasně, kde nás oblečení" ukázala jsem jí to a řekla kam jdu, aby to líp vybrala. Tak začala hledat.