unesená

17.

Kluci odešli a zůstala jsem tu s Damienem sama *Asi logicky Terko* drž hubu Jacku. Celou dobu jsme mlčeli když mi to ošetřoval. Trvá to docela dlou- "hotovo" konečně ty slova řekne damien "díky, míň to bolí" usmála jsem na něj a on úsměv opětoval "můžu se na něco zeptat?" Prostě se na to musím zeptat "klidně se ptej" tak dobře, řekla jsem si v duchu "proč se ostatní boji krve, když jsou mafiáni?" Ušklíbnu se, Damien se zasmál "víš, že ani nevím, jsou divný" "asi nějak tak" taky jsem se smála.

"Heeej kluci můžete zpátky" zavolala jsem je "upřímně dost to bolí, já ho asi zabiju twl, nejlepší kámoš" zesmutněla jsem "on-on je tvůj kámoš?" Vykoktal Damien "jakože známé se od dětství a dost dlouho jsme se bavili, ale pak se prostě odstěhoval a já ho neviděla, mám jen s ním stejné tetování a asi už není no" ukázala jsem mu tetování, přemýšlivě to prohlížel, jo a kluci ještě nepřišli, protože jsou líný hovada "zajímavé tetování" řekl a usmál se "díky navrhli jsme si ho sami, jen my o tom věděli, nikdo jiný no" povzdechla jsem si, a trochu zavzpomínala a usmála se smutně, damien se na mě smutně usmál "bože, vy hovada líná, zvedněte ty své zadky a naklusejte dolů" zařvala jsem dost nahlas, damien se smál. Kluci přiběhli a v jejich očích jde vidět strach, musela jsem se zasmát. Kluci zvedli nechápavě obočí "ne...jen vy se mě bojíte" smála jsem se při tom a nemohla popadnout dech. Damien nebyl na tom o moc lépe než já.

Za chvíli jsem slyšela bouchnutí dveří a klučičí smích. Ajaj Botman a nene nalitej "kluci počkejte jdu si z něho udělat srandu" šibalsky jsem se usmála a šla, ale na jejich odpověď jsem nečekala.
"Jeee ahoj zlato, koho to tady máš" hysteričila jsem a šla blíž k Té holce a pošeptala jí "hraj to se mnou" jen přikývla "ona si tě jen namotala, aby se se mnou viděla, není to žádná děvka a znám jí, tohle si přehnal" vraždila ho pohled a pokoušela se nesmát "ano přesně jsem chtěla za ní jít, má pravdu" usmála se a to botmena naštvalo tak odešel a s ním myslím, že ji dejvik? Asi. Začala jsem se smát "všimla jsem si, že tu nechceš být, tak jsem ti pomohla" usmála jsem se na ní "děkuju moc, to fakt nechtěla a jo jmenuju se Míša" podala mi ruku a já jí přijala "není za co, já jsem Terka" chvíli jsme tam stáli a já prolomila ticho "Marku beru si tvoje auto" zařvala jsem na něj "teď tě odvezu domů okey?" Zeptala jsem se "jo dobře a ještě jednou děkuju" říkala a já si mezitím brala klíče "ale neděkuj, já ráda pomáhám" upřímně jsem se usmála a šla ven k autu. Otevřela jsem ho a nasedla, čekala jsem na Míšu až taky nasedne a mohly jsme vyrazit. "Předem upozorňuji, že jezdím hodně rychle" zasmála jsem a Míša se mnou "já miluju rychlou jízdu a někdy chodím kouknout na pouliční závody-" odmlčela se "a nejvíc mě baví když jedna holka zerix, myslím že se tak jmenuje, porazí botmena, toho kluka s kterým si mi pomohla, už nejsem překvapená, že do toho auta vleze kluk a vyleze holka, je to zábavný" zasmála se a já s ní. Mám ji to říct nebo ne? Asi jo může to vědět, je fajn "a hele co když řeknu, že s tou zerix zrovna sedíš v autě a veze tě domů?" Zeptala jsem. Jo a mezi povídáním mi řekla kde bydlí a už jsme v půlce cesty. "Tak to by bylo hustý, počkat" otočila se na mě a prohlížela si mě, zasmála jsem se jejímu překvapenému pohledu "počkat, ty jsi zerix, o můj bože" zařvala a já se víc rozesmála až mi tekly slzy "no je to pravda sedíš tu se slavnou zerix" usmála jsem se na ní "tyy joo, nemůžu tomu uvěřit a je mi to trapný, ale mohla bych se s tebou potom vyfotit?" Udělala na mě Puppy face "jasné že můžeš, tomu tvému kukuču nejde odolat" zasmála se a já se upřímně usmála.

Už pomalu jedem do cíle, který je její dům. Povídali jsme si hodně a dozvěděli se dost o sobě, stali se z nás kamarádky.

-----------------++++
Eniky beniky kliky bé
Vítám vás zase zde u další kapitoly
Mám nějaké části předepsané, ale nevím kdy je vydám, jsem moc líná + teď ještě škola (ー_ー゛)
Takže podle toho kdy budu mít čas tak dám další část ( ╹▽╹ )
Uvidíme se u další kapitoly, pac pac čauu.