unesená

13.

Botmanův pohled:
Ta holka mi pije krev, kruci písek. Já jí tak nenavidím. Jo a to minule fakt už nechci, dostal jsem od ní pořádnou nakládačku a to je holka, má fakt ránu. Au. Radši na to nebudu vzpomínat a jdu ke svému autu. "Hele botmane nebo Flashi, ehm to je jedno..... co se stalo minulé, že jsi radši šel pryč" povzdechl jsem si "ani se neptej, nerad o tom mluví, někteří mi to furt dohazujou, ale zvykl jsem si" twl arghhh, jo skoro všichni mi to připomínají a je to otrava "a možná se to někdy dozvíte" kývly jen na znamení, že chápou. Byl jsem rád, že to nerozebíraj. Wait......počkat. počkat. "Hej morry a marwe vy jí znáte?" Chtěl jsem vědět odpověď "jo známé, přes kámoše, ale jinak se nebavíme" ušklíbl se marw "jaj ahaa" jen jsem řekl.

Můj pohled:
Abych vám ujasnila některé věci tak s M+ jsem se poznala náhodou ani pomalu nevím jak. Ups. To se stává asi jen mě. Aleee teďka zpátky k závodům, mega se těším. Vždy když mám jít na start, tak nastoupí vždy Sheen nebo decky, ano ano je to divný, ale vždy se mi líbí pohled těch kluků, když vystoupila z toho auta holka. Jo a vždy nástoupí tam kde jsou závodníci a pak se vyměníme kde nic nejde vidět a máme na autě skla přes které vidíš ven, ale dovnitř nevidíš. Je to nebezpečné to někdy mít, mě je to jedno.

Proč to tak trvá dlouho, už chci jít na start a nakopat jim prdel.

Mezitím doma:
Pohled Michala:
Ještě třicet minut a bude tu boss. Upřímně mám strach, Terka se nesmí vrátit dřív, jinak to je někde a za druhé nesmí se to podělat. Zajímá mě kde je, zeptám se Erika "hej Eriku, kam šla vlastně Terka?" "No to ti bude nejspíš říct ona nebo taky ne, je to na ní a odvezl jí její kámoš myslím" řekl a byl v klidu, nechápu jak může být v klidu "nestresuj se Michale bude v pohodě" jen jsem přikývl a mlčel.

"Hele, když tak ještě čekáme, jak jste se poznali s Terkou?" Docela mě to zajímalo "od malička se známe" odmlčel a usmál se "rodiče se znali a byly přátelé, ale pak se to nějak zvrtlo a rodiče od Terky se pohádali a tím pádem pak i s mými rodiči a my se odstěhovali" usmál se smutně "ale teď ji tu mám mojí malou sestřičku" chtěl jsem něco namítnout, ale předběhl mě "jsme jako bratr a sestra, každý si myslí, že jsme fakt sourozenci a i když je o rok mladší, tak si myslí, že jsme dvojčata a oblíkaly jsme se stejně a tak podobně" usmíval se a sníval, je fajn vidět kámoše jak se zase spokojeně usmívá "tyy jo, tak to slyším poprvé a je to" odmlčel jsem se "nevím jak to říct, alee... Hustý?" Zeptal jsem se odpovědi otázkou, zasmál se a já s ním "jo je" Pak už bylo ticho.

Už jen 5 minut a bude tu. Nikdy jsem neměl takový strach z toho jak náš boss přijde.

Někdo zazvonil na zvonek a vím že to byl boss Bartel. Bože co bude potřebovat. Jdu jim otevřít, protože Erik není schopný. "Dobrý den šéfe" pozdravil jsem bosse "dobrý den Michale" někdy nám týká a někdy ne. Ustoupil jsem z cesty, aby mohli projít a zavřel za ním dveře. Někdy mě ti bodyguardi štvou, někdy jsou fakt jak vlezlo prdelky.

Už tu řešíme strategie tak 2 hodiny. Twl to je tak těžký. "Takže už to aspoň nějak chápete?" Zeptal se Bartel "jo chápeme šéfe" konečně aspoň konec. Někomu zapípal mobil, koukl jsem se okolo a viděl Erika jak si s někým píše, nemohl jsem vidět s kým, ale zvedl se a někam šel.

Slyším kroky, ale nikoho nevidím "au dopíči" uslyšel jsem najednou. Boss Bartel tu furt ještě je. Nadzvedl obočí a já jen pokrčil rameny, že nevím. Přišel Erik "omlouvám se, ale trošku jsem se bouchl a pak spadl" usmál se nevině, proč on má tak nevinnou tvář? To nepochopím, ale řešit to nebudu "v pohodě Eriku" usmál jsem se.

"Pánové nebude vám vadit když tu přespím?"nadzvedl obočí, a doprdele to jsem přesně nechtěl. Erik bude muset spát u mě, tak to bude problém "nebude nám to vadit, nebojte, vždy jste tu vítán" usměju se trochu falešně, snad nic nepozná "dobře" přikývl a usmál se.

"Připravil jsem vám pokoj šéfe" koukl jsem na něj "děkuju ti a asi půjdu už lehnout i když je skoro ještě brzo" koukl se na hodinky na ruce a tím se odmlčel "a nebo pánové vám mohu říct něco trochu z mé minulosti, co vy na to?" Zeptal se nás "pokud vám to nebude vadit tak si něco poslechneme" řekl hned Erik

"Takže asi nevíte na co se zeptat co?" Zeptal se a my jen přikývli. "Tak vám něco shrnu.....a vy dva běžte do pokoje s nima tu můžu být sám" rozkázal těm dvou gorilám a ti hned vypadli "takže dětství jsem prožíval úžasné i když i některé věci byly špatné, táta mě učil střílet a jezdit, prvně jsem nevěděl k čemu mi to bude, ale jak jsem byl starší tak jsem pochopil" povzdechl si. My jsme hltali každé jeho slovo, zajímalo nás to "musel jsem vytvořit gang, to se mi povedlo. Jednou když jsem byl po kšeftu tak jsem potkal jí, moji ženu, teda bývalou a to bylo poprvé co jsem se doopravdy zamiloval, vystavoval jsem jí nebezpečí to jsem věděl, ale ona ne" odmlčel se a pokračoval dál "měli jsme svatbu a pak dítě -dceru- a o tři roky později syna, bylo to úžasný než do doby kdy jsme se začali hádat a ja musel odejít pryč od své dcery, kterou jsem nejvíc miloval, byla lepší než můj syn" protřel si obličej a zhluboka se nadechl "chtěl jsem, aby byla můj nástupce" vytřeštil jsem na něj oči a chtěl něco namítnout, ale přerušil mě rukou "než cokoliv řekneš, vím že to je nezvyk a nemělo by se to, ale moje dcera je jako chlap, jo je to ženská si řekneš, ale uměla toho hodně, víc jak můj syn, jezdila správně a určitě je dobře ještě naučena a učí se, byl jsem na ní pyšný, ale když jsem jí to chtěl říct zmizela, nikdo nevěděl kde je, ani má bývalá žena" to slovo žena totálně vyplavnul "našla si za ní náhradu, předtím byla milující a úžasná žena, ale časem se stával arogantní, obyčejná mrcha co mě podváděla, už jsem ji párkrát přistihl a v tu dobu jsem si řekl, že jediného člověka kterého budu milovat je má dcera" prohrábl si vlasy a chce dál mluvit, tak ho pobídnu, já a Erik jsme sticha a posloucháme ho "a teď jsem kde jsem teď, upřímně jsem rád, že jsem od ní pryč" uchechtl se "neviem co na to říct, je to.....jak to popsat" přemýšlel "divný, ale hustý a docela šokovné" zasmál se Erik a s ním i já a šéf "no nic hoši už půjdu spát, dobrou" popřál nám šéf "dobrou" řekli jsme jedno hlasně a všichni se zasmáli.

Pohled třetí osoby:
Boss Bartel věděl kdo je Erik. Ví, že na něho nějak zapomněl a to je pro něj dobře. Kluci o tom nevěděli, že je zná už dřív, teda spíš Erik, ale to je jedno. Vydali se už spát taky. Nevěděli co uvidí, ale kdyby to věděli nikdy by do toho pokoje nevešli.

-----------------++++
Eeejjjj
Napínavé že?
Ale to si teďka nechám pro příště. A prosím potlesk (asi) poprvé za celou dobu jsem tu něco napsala.＼(◎o◎)／ Snad se vám tento příběh líbí (;;;・_・)
Tak teď příště u dalšího dílu, pac pac čauu.