unesená

14.

Můj pohled:
Po závodech jsem musela zajít za Tokym, potřebuju to zjistit co se mu stalo. Jo a vyhrála jsem, jak říkám nakopu jim prdel. Zase se divili kde jsem se tam vzala. Ale mohly snad poznat, že to dělám vždy. Dokonce ani Botman to zase nepoznal. Tak stává se že? Každému vždy, jsou tak hloupí.

Tak teď zpátky k tomu proč vlastně jdu. Toky. Chudák v životě to moc lehké nemá no. Upřímně pomáhala jsem mu se dostat z některých věcí o kterých nechci radši ani mluvit. Hrozná to minulost. Měla jsem to těžké, ale on to měl těžší. Ani se mu nedivím a já mu ráda pomohla, když si řekl a věděla jsem o tom, někdy to tajil. Takže jsem to musela z něj vytáhnout.

Už vidím stánek s merchem a Tokyho. Sedí tam jako hromádka neštěstí. Ach bože, to bude na dlouho. Šla jsem pomalu ani nevím proč, bylo tu dost lidí. Musela jsem se prodírat, abych se za ním dostala. Kluky jsem nechala u auta a pak si jich nevšímala, takže nevím kde jsou.

"Ahoj Tome, zlatíčko koukni se na mě" mluvila jsem na něj hned jak jsem přišla. Nepřítomně zvedl hlavu a koukal mi do očí zašeptal tiché "ahoj" dal mi koukal do očí "ach jo Tomčo, co se stalo?" Dřepla jsem si před něj. V očích měl bolest, smutek a zklamání "Sofie m-mě p-po-podváděla" řekl chraplavým a roztřeseným hlasem "jak si to zjistil Zlatko moje?" Dala jsem mu ruce na stehna a tím ho podpořila, že tu jsem pro něj "když jsem šel k nám do bytu, tak jsem pak šel do ložnice a tam mluvila s nějakým typkem podle hlasu a říkala mu miláčku atd. a mě tahala jen za nos, kvůli penězům" šeptal až jsem to málem neslyšela "tak to je podlý toto, arghh to je hrozný, až ji uvidím tak dostane do huby. Tobě nikdo ubližovat nebude, vymlátím z ní duši" rozčilovala jsem se a pak pokračovala "pojď jsem zlatíčko, najde se holčina co tě bude doopravdy milovat a nebude falešná, bude to v pohodě Zlatko" usmála jsem se na něj povzbudivě, úsměv se mi snažil oplatit, ale vypadl divně "děkuju Tejo, děkuju že tu pro mě jsi" řekl mi "není za co, pro tebe cokoliv" přivinula jsem si ho do objetí, dal mi hlavu do prohlubně u krku a já ho hladila ve vlasech. Měl to rád a vždy vrněl a teď to nebylo výjimkou, musela jsem se zasmát. A poznámku jsem si neodpustila "ty vrnidlo jedno" smála jsem se a pak jsem slyšela jeho smích. Rozesmála jsem ho, to je dobře "já za to nemůžu, že to je příjemný, ti to potvrdí kluci" obhajoval se "ale ty u toho vždy hodně vrníš jak kočka" usmála jsem "no jo vyhrála jsi kočko" bouchla jsem ho se smíchem do ramene, taky se smál.

"Pojď jdem za klukamaaa" zazpívala jsem a pak se rozesmála na plné kolo a Toky se přidal. Zlatíčko moje to je, pro něj cokoliv, jako můj bráška, kterého jsem vždy chtěla no. I když jsem ho měla, ale ten můj pravý je hrozný. "Jasně zpěvačko" zasmál se znovu, když popadl dech. Už mám hodně tych přezdívek. "Tak pojď ať je stihneme najít".

Přijela jsem k domu a viděla cizí auta. Tohle se mi nezdá *mě taky ne* tak jsme dva. Napíšu Erikovi, nechci tam vlézt nevhod
Chat s Erikem:
Já: ehm kdo tu je? Nechci tam vlézt nevhod
Odpověď jsem dostala hned
Erik: eeeee chvilku počkej venku, přijdu pro tebe
Já: dobře?
Dal jen zobrazeno a tak jsem čekala a čekala. Už jsem viděla otevírat dveře a tam Erik. Ehm moc se mi nezdá, je nějaký....jak to říct divný? Takový nervózní, to se mi nelíbí. Chtěla jsem něco říct, ale Erik mi pusu zakryl rukou a pak cooo?! Pak mi ji zavázal šátkem, hej jako wtf!! Chci vysvětlení a hned, ale nemůžu nic říct. Hodil si mě na rameno a vůbec mu nevadilo, že mi to vadí. Co se to děje? *To by mě zajímalo* taky, taky Jacku -joo budu mému povědomí říkat Jack- jdeme dovnitř, ale moc nevidím. Ach jo. Vím že jdeme směr Michalův pokoj, ale nic víc nevím. Došel k pokoji, otevřel dveře a hodil mě tam "au dopíči" zaskuhrala jsem bolesti, podíval se na mě omluvným pohledem, ale já ho propalovala. Radši odešel a zamkl mě. Co to sakra?! Proč?! Radši řvát nebudu, bude to k ničemu *taky si myslím a jinak au s tebou* odmlčel se*nechci nic říkat, aleee myslím, že ti teče krev* jo dík, že si mi to řekl Jacku. Mám tam modřinu a pak mi teče krev. 'Fakt díky Eriku, fakt díky' ironicky jsem si pomyslela. Bože ach jo. "Kde je tady nějaký papír a tužka?" Zašeptala jsem si pro sebe. Hledám, hledám a furt nic nemůžu najít. "Kde to ksakru je?" "Aaaa tady to je" zašeptala jsem a zasmála se. Na papír napíšu: Díky Eriku za tu modřinu a krev, budu si to pamatovat :) ps: tu krev na zemi utírat nebudu
Tak teď to položit na postel a teď přemýšlet jak mám zdrhnout. Napadlo mě auto, ale nemůžu ho vzít, protože by poznali, že jsem zdrhla ach jo.

Přemýšlím tu snad 20 minut? Ani nevím. *Mám nápad Terko* Jaký máš Jacku? *no tak napiš markovi a řekni ať pro tebe přijede* ale chápeš, že mě nemusí už mít rád? Když jsem jim lhala *určitě tě vyslechne, kdyby ne zdrhneš do labelu M+ a bude to* jo to máš pravdu, tam mě přijmou. Tak jdu na to drž mi palce *jasně budu* díky.

Pohled Erika:
No doprdele. Ona utekla, ale jak? "Eriku kdo tu byl?!" Otočil se na mě naštvaně Michal "Terka" zamumlal jsem, malém jsem to neslyšel ani já, ale Michal to slyšel dobře "Co tu dělala a kde je teď?!" Trochu zařval "kurva jak to mám vědět!" Taky jsem zařval potichu.

"Počkej něco tu je" řekl jsem rychle, byl to nějaký dopis "dělej přečti to!" Řekl naštvaně Michal "ježiš nedělej! Díky Eriku za tu modřinu a krev, budu si to pamatovat :) ps: tu krev na zemi utírat nebudu" doprdele, doprdele, doprdele!!! Nadával jsem si v hlavě, kurva proč jsem takový idiot dopíči. "No tak to je fakt super" rozhazoval rukama Michal, byl hodně naštvaný ani se mi nedivím.

"Teď jak ji dostat zpátky jako?!" Ups, to bude problém "já nevím doprčic" chodil jsem sem a tam. "Tak to asi budeme muset vyřešit ráno nebo nevím kdy kruci" zařval "kurva buď ticho Michale, vzbudíš Bartela" zasycel jsem na něj "jo sorry, já zapomněl" dával ruce nad hlavu "já už na to nemám pojď radši spát" přikývl a šel si lehnout. Já ho napodobil a hned se vydal do říše snů.

-----------------++++
Eniky beniky kliky bé
Vítám vás zde
Takže jak se zatím líbí? (◔‿◔)
Napínavé, napínavé, že jo? Tak se uvidíme u další kapitoly, pac pac čauu.