unesená

20.

"Teri chci se zeptat" poškrábal se táta na zátylku, já jen ukázala aby pokračoval "chci aby si převzala můj gang a post bosse" řekl, vykulila jsem oči a začla přemýšlet nad tím. Všiml si toho Domča, koukl na mě smutně a odešel "kluci běžte za ním prosím" usmála jsem se na Radka a Pepu ti hned pochopili a šli za ním. Asi si sním budu muset promluvit. "My jdeme taky" řekl Kamil a bráška přikývl "dobře tady máte klíčky, pozor na něj" upozornila jsem je, jen na mě Bráška vyplázl jazyk a rychle zdrhl a Kamil též. "Tati upřímně já nevím, nechci je opustit" smutně jsem řekla "jsou moje druhá pravá rodina, kterou mám, nechci je zničit" zhlubaka jsem se nadechla a zahnala slzy, přišel ke mě Jonáš a objal mě. Tohle mi teďka pomohlo "chápu tě zlato, taky je nemusíš opouštět, budes mít díky mě další lidi a budeš boss mého teďka brzy tvého území, co je dost velký, neboj nepřijdeš o ně, to bych ti neudělal" usmál se na mě "děkuju tati, děkuju moc a ráda to beru" rozběhla jsem se a skočila tátovi do náruče a noční můry se radovali a skákali radosti, musela jsem se tomu zasmát "no co, jsme rádi, tak nám to neber" řekl naoko uraženě Jonáš "promiň kocoure" nevině jsem na něho koukala.

"Tati už budu muset jít, musím to vysvětlit nebo přijdu o někoho o koho nechci" jen se usmal a pokyval hlavou, že chápe "čau tati a zbytku zdar" řekla jsem a za mnou šli kluci "jo a tati v mafii mám přezdívku krvavá princess" uchechtla jsem nad Erikovou reakci. Teďka jsem si uvědomila, že nemáme auto "ehm kluci buď půjdem pěšky a nebo zavolám Danielovi" koukla jsem na ně "můžem jít pěšky, aspoň bude taková rozcvička" zasmál se Kryštof "jojo, ty a ty tvoje rozcvičky" jen se uchechtl, ale byl zticha "dobře jde se pěšky a tak začla naš výlet pěšky. Konec.

Ani náhodou není konec, jsme v půlce cesty a nejsme vůbec udýchaní. Výhoda většího cvičení a posilování, neudycháš se a jsi celou dobu v pohodě. Je zajímavé, že nikdo mi nevolal to bude vysvětlování. Cestu vám popisovat nebudu, jsem na to líná, ale jen řeknu, že se blížíme k cíli konečně. A celou cestu jsme dělali blbosti.

"Hele kluci my to došli yees" zařval jsem a plácla si s klukama "vyjdete se mnou dovnitř abyste to potvrdili" pokynula jsem ať jdou přede mě -nechci jít první- dostali zářivý úsměv když šli předemě. Takže klídek to bude dobré.

Šla jsem dovnitř a šla je hledat, byly v kuchyni "teďka tady vidíte brzy bosse území, které vedl můj táta" zařvala jsem "to je úžasný!" "to je super!" Šlo slyšet s každé strany "a pro upřesnění Radku, Pepo, Kamile a bráško neopustím vás, budu pořád s vámi" řekla jsem s radostí, kluci měli v očích jiskřičky, první mě obejmul Radek a Kamil, pak bráška a nakonec Pepa s ní jsem byla dlouho v objetí "kde je nik?" Zeptala se a rozhlížela okolo jestli ho neuvidím "je u sebe v pokoji" řekl potichu Radek "díky" zašeptala jsem a vydala se nahoru k Nikovi.

Zaklepala jsem na jeho dveře a slyšela tiché "dále" po vyzvání jsem vešla dovnitř. Nik seděl a měl hlavu sklopenou dolů "Domčo copak?" Zeptala jsem se ustaraně "nic jen, že ty nás opustíš když budeš ten boss" zvedl hlavu, viděla jsem jak má skleněné oči, ukápla mu slza. Přišla jsem k němu a slzu mu utřela "zlatíčko já vás neopustím, taťka je hodný a můžu u vás být, neopouštím vás, nikoho ani tebe" usmála jsem se, měl v očích jiskřičky, které chyběli před chvilkou, velký úsměv na tváři "jsem ráda, že se usmíváš" jak jsem to dořekla tak si mě posadil obkročmo na něj a objal mě "jsem rád, že nás tu nenecháš" řekl a pak zavrtal hlavu do prohlubně mezi krkem a ramenem, musela jsem se usmat nad tím jak je roztomilý. Začala jsem ho hladit ve vlasech. Potichu zavrněl, musela jsem se zasmát, tenhle jeho mood mám nejradši.

Šlo vidět, že je unavený "Domčo pojď si lehnout, jde vidět, že chceš spát" řekla jsem mu, nečekala jsem co udělá, tak jsem potichu vypískla, jen se tomu zasmál a pokusil se usnout. Pro upřesnění co udělal, tak si lehl se mnou a pak mě převrátil pod sebe a lehl si na mě, ne celou vahou. Chápete ne?

Uběhlo asi pár minut co jsem ho hladila ve vlasech a Domča usl. Cítila jsem jeho pravidelné dýchání. Všimla jsem si, že někdo otevírá dveře, byl to Pepa "Pepo potichu, před chvilkou se mi podařilo, aby usnul" zašeptala jsem "nechceš se s námi dívat na film?" Zeptal se taky šeptem "jasně ráda, jen mi dej chvilku, abych se dostala zpod Dominika, to zní divně" ušklíbla jsem se nad tím a nějakým záhadným způsobem jsem se dostala pryč. "Tak pojď a jaký film to bude?" Ještě jsem šeptala "ani nevím kluci mi to neřekli" pokrčil rameny a třískl dveří "Hasane ty pablbe, určitě se probudil, takže běž zatím dolů, já přijdu hned" smála jsem se, Pepa taky a přitom přikývl a vydal se dolů. Já se vrátila zase zpátky k Nikovi. Jo měla jsem pravdu seděl na posteli a rozhlížel se "niku spinkej, já půjdu dolů se s klukama koukat na film" šla jsem k němu a zastavila se u postele "dobře, jen jsem se lekl" byl smutný "Domčo nebuď smutný, pojď sem" rozevřela jsem ruce na náznak objetí. Hned se šoupl blíž ke kraji. Objal mě kolem pasu a hlavu si položil na moje břicho, zase jsem ho hladila ve vlasech, vůbec mi to nevadilo. "Teď si lehni a zkus usnout, kdyžtak bys pak přišel za náma ju" usmál se a já s ním "dobře, kdyžtak přijdu" a lehl si, přikryla jsem ho a dala mu pusu na čelo, zaculil se jako malý kluk.

Tentokrát jsem dveře zavírala pomalu a vydala jsem se dolů. Mezitím jsem začala přemýšlet. Domča mi víc přirostl k srdci a mám ho radši. Ne nemiluju ho. Je to skoro furt takový malý klučina, kterého mám ráda. Nad tím jsem se musela usmát. *Jo je to fajn kluk, určitě bude něco víc* zasmál se Jack, Jacku nebude, beru ho jako nej kámoše a brášku, takže ticho. Už dalšího nic neříkal a já byla jen ráda.

-----------------++++
Eniky beniky kliky bé
Vítám vás po dlouhé době zase u další kapitoly
Nemám moc čas vydávat a teďka zase budu muset psát další kapitoly, bo tohle je ještě předepsaná kapitola a další budu muset zase psát (;;;・_・)
Uvidíme se u další kapitoly, pac pac čauu.