Sentimental [h.s] |Larry|

0.02

O měsíc později

Harry osaměle běhal po hřišti, léto se blížilo ke konci, což znamenalo že zbývá již pár dní než půjde poprvé do školy. Otázku jestli se těší, slyšel už tolikrát že dostal podezření jestli na ní není alergický. Z jedné strany se těšil, měl možnost najít si kamarády. Ale čím víc se blížil jeho první den, tím víc stoupala jeho nervozita. Co když se mu ostatní budou smát? Co když se mu tam nebude líbit? V hlavě se mu honilo tolik myšlenek. Pohled ukotvil na své matce která seděla opodál a pečlivě pročítala každou stránku jakéhosi bulvárního plátku. Před rokem s Niallem našel celou její rozsáhlou sbírku, na jednom obrázku byla nahá žena na což nejspíš nadosmrti nezapomene. S představou že je statečný superhrdina se rozeběhl kolem pískoviště, které v tuto chvilku sloužilo jako mětečko plné nebohých lidí, které se snažila zničit obrovská příšera v podobě jeho plastového dinosaura. Zrovna se chystal zaútočit na tu nestvůru když zahlédl Louise, toho kluka co ho téměř srazil na kole. I tentokrát jel na jeho modrém kole. Bez váhání se k němu rozeběhl ,,Louisi" křikl, chlapec překvapeně otočil hlavu. Za jeho zády se ocitly další kluci s bicykly ,,Co chceš? Prcku" zamračil se na něj zle ,,Myslel jsem jestli si nechceš se mnou hrát na superhrdiny" osvětlil mu mírně zaskočený Harry ,,Hrát? S tebou? Na superhrdiny?" opakoval nechápavě Louis, chlapci za ním se šklebili ,,Jo" kývl Harry na znamení že mu jeho ,,skorokamarád,, rozuměl ,,Hry jsou pro prťata" zdůraznil slovo prtě ,,Jsi blbej prcku? s tebou bych si nehrál ani kdyby mi zaplatili" ušklíbnul se, jedním mávnutím naznačil svým společníkům ať ho následují. Harry opět stál sám na hřišti a hleděl na odjíždějícího Louise, jeho slova bolela. Nebyl prcek bylo mu téměř šest a za chvilku měl jít do školy. Smutně se otočil zpátky k pískovišti, kde pokračoval v zachraňování imaginárních lidí, sám toužil po nějakém zachránci, který by ho ochránil jako on chrání tyhle lidičky. Doufal že by jeho ochránce mohl být třeba Louis. Jenže ten se s mrňatama nebaví, a v žádném případě si s nimi nehraje na hloupé superhrdiny. Sklíčeně seděl na okraji pískoviště. ,,Hej" vzhlédl, před ním stál chlapec s modrýma očima a jménem Louis, ten který před nějakou dobou řekl že je Harry trapný ,,Co chceš?" zeptal se ho, v hlavě mu pořád kolovalo to jak ho nazval prckem ,,Ještě si chceš hrát na superhrdiny?" nervózně si zamnul dlaně ,,starší,, kluk ,,Jasně" zvedl se Harry ,,Chceš hrát se mnou?" zeptal se ,,Jo, chci" usmál se Louis ,,Super" usmál se taky. A tak spolu běhali kolem pískoviště a hráli si na superhrdiny kteří zachraňují malé obyvatele před ukrutnou děsivou příšerou.

O dva týdny později

Léto definitivně skončilo, a s koncem léta přišel začátek školního roku. Harry stál ve svém pokoji, v zrcadle si prohlížel své oblečení. Obyčejné modré džíny a šedivá mikina se mu zdály na jeho první školní den až moc obyčejné. Jeho matka však tvrdila že je to vhodné. Chlapec se do školy těšil. Zvláště na to že uvidí Louise. Od té doby co si spolu hráli na superhrdiny spolu trávili téměř každý den.  Naposledy se podíval na svůj odraz než vyrazil do kuchyně. Jeho sestra Gemma seděla u stolu a snídala. Gemma byla starší než on, proto na něj ve škole měla dávat pozor. Tiše všechny účastníky snídaně pozdravil a dal se do jídla. K budově školy dorazili celkem brzy. Matka, Gemma společně s Harrym vstoupily do té obrovské stavbě ve které měl strávit několik dalších dlouhých let. Jelikož byl jeho první den naprosto nezáživný a plný zařizování přesuneme se rovnou k jeho prvnímu obědu. Jídelna se malému chlapci zdála obrovitánská, s táckem v rukou se vydal hledat volné místo. Modré židle byly téměř všechny obsazeny, celou místností se ozývaly hlasy studentů. Bylo to jako stát ve včelím úlu. Harry hledal jednu konkrétní tvář. Tu s modrýma očima a hnědými vlasy. Radostí téměř poskočil když ho zahlédl u jednoho stolu s nějakými chlapci. Rychlými kroky, tak aby neupustil tác, k němu zamířil ,,Ahoj" pozdravil ho Harry, Louis ustal v rozhovoru s tmavovlasým chlapcem vedle něj a na nově příchozího vrhl nechápavý výraz ,,Co chceš prcku?" zamračil se, Harry mu nerozuměl. Měl pocit že s pitomou přezdívkou ,,prcek,, je konečně konec ,,Můžu si přisednout?" nenechal se odradit, všichni kamarádi jeho kamaráda se na něj koukali pohledem který jasně říkal ,,Děláš si z nás srandu?,, Jenže on si legraci nedělal ,,Ani náhodou" zakroutil nesouhlasně hlavou Louis. Chlapec se smaragdovýma očima strnul ,,Myslel jsem že jsme kamarádi" kníknul ,,To sis teda myslel špatně" odpálkoval ho ten kluk který si s ním ještě včera hrál na vesmírného hrdinu. Zaskočený Harry se otočil pryč, nerozuměl proč se Louis chová tak zle. Nechápal to. ,,Chceš si přisednout?" zeptal se ho dívčí hlas. Zrazený chlapec stočil hlavu tak aby se podíval na tu dobrou duši co mu nabízela místo. Dívka s hnědými vlasy měla pihovatý nos a úsměv na tváři, růžové šatičky jí ladily k pudrové mašli ve stejné barvě ,,Jasně, díky" přikývnul on ,,Dobře" posunula se tak aby měl dost místa ,,Jsem Libby" namotala na vidličku jeden makarón ,,Já Harry" představil se taky ,,Jsi tady taky poprvý?" nohama nedosáhla skoro na zem takže s nimi kolíbala ve vzduchu ,,Jsem" přiznal se ,,Já taky" vypískla Libby ,,Máš tu nějaké kamarády?" položila mu další otázku, Harry vrhl rychlý pohled k Louisovi a s překvapením zjistil že na něj upřeně hledí ,,Ne, nemám" zašklebil se ,,Viděla jsem tě u stolu s Louisem, bydlí v naší ulici" horlivě popisovala ,,Louis není můj kamarád" osvětlil jí, Louis jeho kamarád není, sice o tom před chvilkou byl přesvědčený ale teď?

Ahooj, další kapitolka je na světě! Doufám že Vám nevadí ty skoky v čase ale myslím si že bez toho by se ten příběh šíleně táhnul a mě by to ani nebavilo psát. Takže dokud jim nebude 17 budu dělat tyhle skoky v čase, potom to mám naplánované. Když jsem měla rozepsanou tuhle kapitolu tak mi došlo že Harrymu je 5 takže vlastně by jít do školy ještě neměl :\ Taková nepatrná chybka, budeme dělat že je to úplně normální :) Nechce se mi to totiž předělávat. Jinak moc doufám že se Vám můj výplod fantazie líbí a zanecháte mi tady komentář nebo hvězdičku.                Díkkyyy

Daniella