Sentimental [h.s] |Larry|

0.034

A bylo to tady. Louisovi devatenácté narozeniny. Sám sebe se ptal, kdy to tak rychle uteklo? Kdy se tohle všechno stalo? Nevěděl. Mírně ho to iritovalo. Ale i tak se ráno probudil s úsměvem na tváři. Což se zas tak často nestávalo. Neznal nikoho, kdo by vstal a usmíval se jako sluníčko. Nikdo takový neexistuje. I tak se usmíval. Po dlouhé době. Oči mu zářily. V tuto chvíli byl šťastný. Těšil se. Tak moc se těšil. Jako malé dítě. V náruči pevně sevřel plyšového dinosaura Larryho, kterého mu Harry před pár týdny vrátil. Momentálně ho to nezajímalo. Tvář zabořil do jeho mírně ošoupané hebké srsti. Voněl přesně jako Harryho vlasy. Ty nejhebčejší a nejdokonalejší vlasy na světě. S úšklebkem vyklouzl z postele, jeho kroky směřovaly k velké bílé skříni v rohu pokoje. Dnešek byl výjimečný. A proto musel vypadat co nejlépe. Z horní poličky vytáhl svou oblíbenou mikinu a obyčejné černé džíny. Harry vždy tvrdil, že tak mu to sluší nejvíc. Tiše se zachichotal. Nemohl se dočkat až svého zelenookého kamaráda uvidí. I přes všechno co se mezi nimi stalo. Dnes byl ten den, kdy na to všechno zapomene. Zapomene na ty týdny ignorování a bezcitného odstřihnuntí. Na proplakané noci. Na všechno zapomene. Jeden zatracený den. Užije si to tak jak nejvíc to půjde. S úsměvem na tváři vzal ze skříně oblečení a docupital do své malé koupelny. Po krátké sprše si vlasy pečlivě sčesal  do svého nejoblíbenějšího účesu. Přišel si roztomilý. Opět. Zářivě se na sebe do zrcadla usmál a vyběhl z koupelny. U prostorného stolu ve společné jídelně seděla poté jeho matka. Ostatní nejspíš ještě spali. ,,Dobré" Věnoval jí jeden ze svých dnešních veselých úsměvů a z ledničky vytáhl mléko ,,Všechno nejlepší Boo" Políbila ho matka na čelo. Louis nad tím, že použila jeho dávnou přezdívku z dětství pouze protočil očima ,,Harry by si mě měl někdy kolem šesté večer  vyzvednout" Upozornil jí, zatímco si do skleněné misky sypal duhové cereálie. ,,Dobře" Usmála se na něj žena u stolu ,,Mám tě tak ráda Lou" Úsměv jí s radostí oplatil a pustil se do jídla. Život se zdál tak dokonalý.
————————————
,,Ale no tak Hazzy!" Hlas blonďaté dívky ho již mírně začínal štvát ,,Červené balónky jsou mnohem lepší než ty tvoje modré!" Vyčetla mu a ukázala dlouhým nehtem na červený balónek ,,Tay! Chtěl jsem tu mít modré" Zamručel nespokojeně Harry ,,Ale červené jsou hezčí" Odfrkla si Taylor ,,Říkal jsem že budou modré!" Vzal do rukou balení modrých balonků ,,S Liv jsme se ale shodly, že červené jsou hezčí!" Zamračila se blondýnka ,,Dej si tam jaké chceš" Poraženecky vydechl Harry. Neměl náladu se s ní hádat. Ne dnes. ,,A kelímky budou jaké?" Tázavě pozvedla obočí ,,Kelímky? Na co sakra kelímky?!" Nechápavě se zašklebil Harry. Na co zatraceně potřebují kelímky? Kelímky?! ,,Ano Hazzy, kelímky" Prohrábla si vlasy ,,Potřebuješ tady kelímky, jinak to nebude žádná oslava" Našpulila sítě rudé rty a z kapsy upnutých černých džínů vylovila svůj telefon ,,Zavolám Liv, ať je zaběhne koupit" Odfrkla si. Kelímky?! Harryho výraz byl více než překvapený. Na co sakra potřebují kelímky? Větší blbost vymyslet nemohla. ,,Červené nebo zelené Hazz?" Odklonila telefon od ucha Taylor ,,Co?" Nechápavě se zašklebil chlapec ,,Kelímky idiote" Protočila očima ,,Červené" Zamručel Harry. Barva zatracených kelímků bylo momentálně to poslední co ho zajímalo. Kelímky?! Proč by sakra- ?! ,,Vezmi ty červené Liv" Opět si prohrábla vlasy. ,,Jsi zlatíčko... Měj se" V rychlosti ukončila hovor a znovu pohledem zakotvila na zelenookém nic nechápajícím chlapci ,,To by bylo... Teď ještě maličkosti" Široce se na něj usmála. ,,Ale no tak-" Zamručel nespokojeně Harry, ale to ho už táhla do kuchyně aby dořešili občerstvení. Kelímky. Zatracené kelímky?! Proč- !?
————————————
Bylo 18:05 a Louis již pět minut nespokojeně stepoval před dveřmi jeho domu. Harry tady měl být již před pěti minutami! Kde se mohl zdržet? Bylo domluvení, že se oslava bude konat u Harryho doma. Jelikož jeho rodiče byli na víkend pryč, a navíc neměl spoustu dalších sourozenců, kteří by je otravovali s každou maličkostí. Proto se zdál jako nejlepší nápad jejich malou oslavu uspořádat právě u zelenookého chlapce. Ale ten měl už šest minut zpoždění. Třeba se mu po cestě něco stalo. Nebo zapomněl? Sakra! Co když skutečně zapomněl? Nebo se zranil? Někdo ho přepadl? Co když-? ,,Ahojky Lou!" Tak dobře. Nejspíš ho po cestě nesežrala obrovská děsivá příšera. Byl skutečně tady! ,,Ahojky Hazz" Zaculil se Louis ,,Všechno nejlepší!" Vypískl vyšší z dvojice a... Opravdu! Opravdu ho pevně stiskl v náruči a ještě pevněji ho objal! Po tak dlouhé době. Opět ovinul ruce kolem jeho krku a horlivě se k němu tiskl. Jak moc mu toto chybělo! ,,Všechno nejlepší" Zopakoval nadšeně Harry, když se po chvilce odtáhl ,,Děkuju" Začervenal se Louis a stydlivě na něj pohlédl. Počítal dny od doby, co si byli takto blízko. Co stáli pár centimetrů od sebe a hleděli si do očí. Bylo to tak dávno. Dobře- Zas tak dávno ne. Maximálně pár týdnů. Ale i tak to Louisovi připadalo jako celá věcnost ,,Půjdeme?" Harry mu věnoval jeden ze svých ďolíčkových úsměvů. A Louis se nejspíš roztekl. ,,Jasně" Usmál se. Tiše vedle sebe kráčeli po chodníku. Nemluvili. Nebylo to potřeba. Nikdo z nich nechtěl tuto chvíli zničit zbytečnými řečmi například o Zaynovi nebo Taylor a Harryho nových přátelích. Nepotřebovali slova. V tento moment ne. Stačila jim přítomnost toho druhého. Modré zářivé a smaragdové zelenkavé oči. Tak dokonalé. Cesta jim nezabrala dlouho. Pouhých deset minut a stáli před dveřmi chlapcova domu ,,Ještě jednou Lou, všechno nejlepší" Zaculil se Harry a otevřel domovní dveře. Louis překvapeně zalapal po dechu. Obývák, který tak důvěrně znal byl vyzdoben balónky a roztomilými dekoracemi ,,To je dokonalé Hazz!" Vypískl nadšeně. Opravdu to dokonalé bylo. ,,Jsem rád, že se ti to líbí" Pousmál se Harry ,,Je to nádherný!" Otočil se na něj. Modré oči mu zářily jako ty nejkrásnější hvězdičky. ,,Díky" Zašklebil se zelenooký chlapec ,,Můžu ti dát svůj dárek?" Radostně zatleskal ,,Jasně" Rozzářil se Loui. Miloval dárky. Skutečně miloval. ,,Všechno nejlepší LouLou!" Obdaroval chlapce dalším ukázkovým ďolíčkovým úsměvem a podal mu pečlivě zabalenou krabici. Balící papír měl stejnou barvu jako Louiho oči. Harryho nejoblíbenější barva. ,,Děkuju Hazzy" Zaculil se chlapec. Zelené oči s napětím sledovaly to dokonalé stvoření, jak pečlivě s opatrností odtrhává balící papír. Těšil se až ho rozbalí. S výběrem si dal takovou práci. ,,Hazz! Tohle je.. Děkuju tak zatraceně moc!" Vypískl více než nadšeně Louis. V pravé ruce svíral mikinu své nejoblíbenější kapely. ,,Děkuju děkuju děkuju!" Radostně mu padl kolem krku. ,,To ještě není všechno" Zvonivě se zasmál Harry ,,Cože?" Rozesmál se Louis ,,Harry já opravdu nechci-" ,,Ne Loui" Přerušil ho chlapec ,,Prostě to rozbal" Pobídl ho. Louis z krabice vytáhl podlouhlou bílou obálku a zmateně se zadíval na Harryho ,,Víš jak jsi vždycky chtěl tetování.." Zašklebil se Harry ,,Děkuuju!" Vypískl vysokým hlasem Louis. V dlaních držel poukázku do tetovacího salónu nedaleko jejich školy ,,Děkuji Hazzy! Děkuju!" Zářivě se na něj usmál ,,Pro tebe všechno Loui" Rozesmál se Harry. Zvonivý smích se mu zarýval do uší. Byl tak moc dokonalý. Byl to ten nejdokonalejší člověk, kterého kdy potkal. I přes všechny ty věci. Harry byl to nejdokonalejší stvoření na světě. ,,Podíváme se na film?" Zachichotal se Harry a vytrhl Louise z jeho myšlenek ,,Klidně" Zaculil se chlapec ,,Super" Usmál se druhý.
————————————
Celé to bylo až moc bezchybné. Celá ta část večera co spolu trávili byla až moc dokonalá. Ale vždycky se najde ta věc co to zničí. Vždycky přijde něco co pokazí všechno krásné. Možná je to kruté, ale pravdivé. Něco se pokazit muselo. Prostě muselo. Celým domem se roznesl zvuk domovního zvonku. Louis se zmateně zamračil. Harry však nevypadal vůbec překvapeně. Místo toho se ještě víc rozzářil ,,To bude Tay a Zayn" Široce se usmál. Louis nechápavě zakroutil hlavou ,,Jak to myslíš-?" Vždyť měli být jen oni dva. Spolu. Ne Harryho pitomí přátelé. Zatracený Zayn a Taylor! Ne. Měla to být jeho oslava. S Harrym! ,,Tak jak říkám" Zašklebil se chlapec a cupital ke dveřím ,,Ahojky Hazzy!" ,,Ahoj Zlatíčko!" Louis tiše seděl na gauči a poslouchal hlasy přicházející z chodby ,,Párty začíná lidi!" Cizí hlas se nesl celým prostorem domu. Párty?! Louisovi se začínalo hůř dýchat. To by mu Harry neudělal. Ne! Už ne. Cizí zástup lidí se začínal valit do obýváku a všech místností. Někde se začala ozývat hlasitá ukřičená hudba. Místnost byla plná cizích lidí. A Harry se tiskl ke svému příteli. ,,Všechno nejhorší Lou!" Vykřikla blonďatá dívka, kterou Louis tak důvěrně znal. Jedovatě se ušklíbla a na stolek u televize položila několik flašek alkoholu ,,Na našeho chudáčka Louiho!" Pozvedla červený plastový kelímek alkoholu Taylor. Tohle musel být zlý sen! Musel. A Louis se zoufale snažil probudit.
————————————

HAHAHA!
Opět se zlověstně směju
A užívám si to 😌

Larry is real!! <3