Sentimental [h.s] |Larry|

0.025

Zelenooké oči plné zoufalství, již od rána sledovaly chlapce s karamelovými vlasy, který dělal jakoby Harry neexistoval. Již tři hodiny se mu vyhýbal a nevěnoval mu ani jediný pohled. Louisovi trhalo srdce svého kamaráda takto ignorovat. Ale věc, která mu ničila nevinné srdíčko ještě víc, bylo jeho chování u oběda. Kvůli Harrymu plakal. A Louis Tomlinson nikdy nebrečí. Nikdy. Ale včera vyplakal snad celý oceán. Tak zatraceně moc ho to bolelo. Tak moc. S mírným povzdechnutím se vrátil zpět do reality. Do hodiny biologie, kterou mimochodem sdílel s tím zrádcem. Ano, nazval ho zrádcem a nevadilo mu to. Protože Harry zrádce byl. Zradil jejich přátelství. Tento zrádce seděl na židli hned vedle něj. Už od začátku hodiny se k Louisovi snažil tiše promluvit. Bez výsledku. Modrooký chlapec ho přehlížel a ignoroval. Podle Harryho úspěšně. Podle Louise naprosto příšerně. Už ráno, když k němu Harry přispěchal s uslzenýma očima, měl chuť vrhnout se mu kolem krku a už ho nikdy nepustit. Ale nemohl. Protože ho jeho nejlepší kamarád zradil. Ponížil. Dokonce i toužil po tom ho políbit. Osmadvacetkrát přesně jako to dělával. Okolnosti mu to však zakazovaly. ,,Lou" Tichý šepot se mu vrýval do uší. Chraplavý tichý hlas značně poznamenán pláčem. ,,Prosím" Zněl tak moc zoufale. A Louisovi to dělalo svým způsobem radost. Trpěl. A on chtěl aby trpěl. Nebo ne? Ublížil mu. Měl by také trpět. Stejně jako Louis. Ale modrooký nechtěl aby byl smutný. Chtěl ho umačkat ve své náruči a políbit ho. Ne. Ne. Ne. Harry by měl trpět. Zradil ho. Ano. Tak je to správné. ,,Omlouvám se" Lehce se dotkl Louisovi dlaně, neucukl. Nechal svého kamaráda, aby si opatrně hrál s jeho prsty. Každičký dotek mu do celého těla vysílal nepatrné elektrické výboje. Mírně se zachvěl. Poprvé za tento den se na zelenookého chlapce otočil a věnoval mu dlouhý pohled ,,Promiň mi to, prosím" Ledové modré oči se vpily do mechově zelených ,,Lou...Odpusť mi to, tak moc tě prosím" Zaškemral tiše a oči se mu znovu zalily novými slzami. Jakoby oba chlapci zapomněli, že se nachází v hodině biologie. Jakoby ve třídě nesedělo dalších dvacet žáků. Existovali jenom oni dva. Nikdo jiný. Jen Lou a Hazz. Na život a na smrt. Tak jak si to jednou slíbili. Nevšímali si pohledů ostatních. Bylo jim to jedno. Zamilovaní pobláznění teenageři. Harry opatrně pustil dlaň druhého chlapce. Chvíli něco rychle čmáral na malý zelený papírek z jeho bločku a poté to beze slova posunul k zmatenému modrookému chlapci. ,,Ty, Já, Filmový večer? :)" Louis se nechápavě znovu otočil k Harrymu který si ho tiše přeměřoval očima. Pohledem znovu sklouzl k zelenému papírku s nepřehledným písmem. Netušil co má dělat. Jedna strana se chtěla celý večer tisknout k Harrymu pod teplou dekou a sledovat filmy, ale ta druhá by nejraději utekla někam hodně daleko. Zmateně zatřepal hlavou. Harry mu ublížil. Ale Harry je jeho nejlepší kamarád. Ublížil mu. Je tak milý. Ublížil mu. Má ho tak zatraceně moc rád. Ublížil mu. Je to ten nejdokonalejší člověk, kterého zná. Ublížil mu. Nejraději by se schoulil k němu do náruče. Ublížil mu. Je to jeho líbací kamarád. V rychlosti se natáhl pro modrou propisku a svým malým úhledným písmem odpověděl.

Moc rád.

Než mě všichni hromadně zavraždíte. Happy Larryversary 💚💙!

Btw omlouvám se za nezáživnost a délku kapitoly, ale vzorečky v chemii nejsou sranda.

Larry is real!