Sentimental [h.s] |Larry|

0.026

Louis tiše stepoval u jejich laviček. Na místě kde se poprvé opravdově políbili. Na místě, kde se pohádali. Na místě, na které má tolik vzpomínek. Staré lavičky s odřenou modrou barvou. Byly ohavné. Chlapci je stejně milovali. Byly pro ně důležité. Louis netrpělivě čekal na Harryho. Byl čas oběda a on stále doufal, že se jeho nejlepší kamarád ukáže. Věřil, že už ho nepodrazí. Zelenooký chlapec se však stále nedostavil. A Louis čekal. Čekal a stále věřil. Nevykašle se na něj. To by mu neudělal. Už ne. Ale naděje slábla. Nepřijde. Znovu. Nechá ho tam stát a beznadějně čekat. Nechá svého kamaráda o samotě. Louis sklopil hlavu. Samozřejmě že nepřijde. Co si myslel? Jeho super kamarádi jsou zábavnější než on. On je již ohraný. Už Harryho omrzel. Jeho zářivé modré oči plné naděje pomalu vyhasínaly. Pohled se mu zamlžil slzami. Modré lavičky se proměnily v jeden rozmazaný flek. Celé místo se steklo do jedné barevné skvrny. Šedivé a chladné. Tak jako se momentálně cítil Louis. Obepínal ho chlad. Tiše vzlykl. Harry ho opustil. Nevrátí se. Už ne. Těžce dopadl na jednu z těch starých laviček. Nejspíš by měl cítit vztek. Měl by se postavit na nohy a jako vždycky. Harry by měl být ten kdo pláče. Ne Louis. Ale nedokázal to. Kdyby všechno bylo jako vždycky, pořádně by se na svého kamaráda vykašlal už dávno. Nedával by mu další šanci. Nečekal by jako hlupák. Neměl by falešné naděje. Jenže všechno bylo jinak. V poslední době se všecičko změnilo. Nedokázal to. Nedokázal být chladný a silný jako vždy. Byl slabý a křehký. Jako motýlí křídla. Slabé jako papír a křehčí než cokoli jiného. Stačí se dotknout a rozsypou se. Přestanou fungovat. Tak jako jeho srdce. A Harry se dotkl. Tohle nebyl Louis. Tohle nebyl ten Louis, kterého všichni znali. Byl zranitelný. Slabě vzlykl. ,,Lou?" Nakřáplý hlas ho probral z celé téhle zamotané spleti myšlenek. Mírně sebou škubl ,,Ty pláčeš?" Teplá dlaň mu lehce dopadla na rameno. Jako by ho popálil. Celé rameno mu hořelo. ,,Loui" Vzhlédl. Harry na něj mírně vyděšeně hleděl. ,,Copak se děje?" Mechově zelené oči přetékaly starostí ,,Myslel jsem, že nepřijdeš" Rychle si setřel slzy z tváří ,,Jsem tady Lou, neplakej" Opatrně usedl vedle Louise a ovinul kolem něj teplé paže ,,Všechno je v pořádku" A Louis mu věřil. Všechno bylo v pořádku. Nejspíš. V tuto chvíli si to myslel. Opravdu uvěřil. ,,Promiň mi to" Harry zoufale zaprosil ,,Promiň mi to všechno" Teplé vláčné rty se dotkly chlapcovi ledové tváře ,,Slibuju, že už tě nikdy nepustím, nikdy" Modrooký chlapec se znovu topil. S tím rozdílem, že se netopil ve svých bláznivých myšlenkách, ale v mechově zelených smaragdech. Bezradně se snažil vyplavat nad hladinu. Bezvýsledně. Jeho poblázněné srdce ho stahovalo stále níž a níž. ,,Nikdy?" Zašeptal tichým slabým hlasem ,,Nikdy" Přikývl Harry a přikryl Louisovi rty těmi svými. Nezajímalo ho, že tohle byla jedna z nekýčovitějších chvilek, kterou kdy prožil. Soustředil se jen a pouze na Harryho jemné doteky a hejno motýlků, které se mu rozlétlo v zesláblém těle. Kdyby tohle viděl ve filmu, nebo četl v knize, uchechtl by se nad trapností situace. Dříve mu to přišlo trapné a ohrané. Nyní mu to však bylo někde. Mírně se pousmál do polibku a zapletl hubené prsty do kaštanových kudrlinek.
———————————
,,Přijdeš teda večer po tréninku?" Harry na něj zkoumavě pohlédl a zakousl se do svého celozrnného sendviče ,,Jasně" Usmál se Louis a ukradl mu baby mrkvičku ,,Ještě si skočím domů pro věci a přijdu" Zašklebil se a vhodil si do úst další kousek zeleniny ,,Super" Tleskl Harry nadšeně ,,Nejraději bych na žádný fotbalový trénink nešel" Povzdechl si Louis. Opravdu se mi tam nechtělo. Tak moc se těšil na jejich filmový večer, který mu Harry slíbil. ,,Tak nechoď" Pokrčil rameny zelenooký chlapec ,,Vynechal jsem ho teď dvakrát" Ušklíbl se Louis ,,Trenér by mě zabil" Smutně vzdychl ,,Tak už tam nechoď nikdy" Naklonil hlavu na stranu Harry ,,To nejde" Podepřel si dlaní hlavu Louis ,,A pročpak ne?" Nechápavě se zamračil Harry ,,Mamce by se to nelíbilo" Nakrčil nos modrooký chlapec ,,Třeba by jí to nevadilo" Pokrčil znovu rameny zelenooký ,,Myslím si že jo" Povytáhl obočí Louis ,,Ale to je teď jedno" Smutně se pousmál. Oba jako by zapomněli na to, že Louis plakal. Na to co se stalo. Bavili se zas jako dva nejlepší kamarádi a všechno bylo v nejlepším pořádku. ,,Musím jít na francouzštinu" Zašklebil se Harry ,,Já na matiku" Zamručel Louis ,,Uvidíme se teda večer?" Široce se usmál vyšší z dvojice ,,Rozhodně" Rozzářil se chlapec s karamelovými vlasy ,,Super" Pousmál se Harry ,,Tak zatím Lou" Rychle se k němu naklonil a políbil ho sladce na rty ,,Měj se Hazz" Políbil ho na nos Louis, přičemž mu rukou ještě rozcuchal hebké kudrlinky ,,Lou!" Vyjekl Harry ,,Tohle byla podpásovka!" Se smíchem za ním křikl. Louis se za ním s křivým úsměvem naposledy otočil a s krátkým mávnutím zmizel ve školní budově.

Proč existuje něco jako škola? A rodinné oslavy? Moje dvě nejoblíbenější věci. Opravdu.
Ale tak.. Doufám, že jsem Vám dneska nedala důvod plánovat mojí vraždu :)

Larry is Real!!