Sentimental [h.s] |Larry|

0.032

Louis osamoceně seděl ve školní jídelně. Rýžový nákyp na jeho talíři vypadal opravdu nepoživatelně. Ale to ho momentálně netrápilo. Pohled na jeho bývalého nejlepšího kamaráda, který se vesele bavil se svými novými přáteli byl stokrát horší. Z našeho příběhu o šťastném přátelství se stal příběh o zlomeném srdci a záplavě slz. Tak to být nemělo. Opravdu je tohle konec? Konec všeho co měli? Všeho. Nebo ještě není konec? Zelené smaragdové oči vyhledali modré vyhaslé a šťastně se rozzářily. Tak jako předtím. Louis se smutně pousmál a sledoval jak se rty druhého chlapce roztáhly do širokého úsměvu. Nepatrné mávnutí.Jen tak málo stačilo. Jen tak málo, aby se Louis rozzářil jako Vánoční stromeček. S rudými tvářemi sklopil pohled a zadíval se do svého talíře. Už se opravdu cítil jako zamilovaná teenagerka. Hloupé. Přišlo mu to hloupé. Culil se kvůli jednomu pitomému úsměvu. ,,Ahojky" Tenhle hlas by poznal kdekoli. Před nim stál strůjce jeho širokého úsměvu a rudých tváří. ,,Ahoj" Odkašlal si ,,Můžu si přisednout?" Harryho hlas přetékal štěstím a radostí. Chyběl mu. ,,Ehm- Jo.. Jasně že můžeš" Louisova tvář opět nabrala rudých odstínů ,,Super" Zazubil se Harry a usadil se na židli ,,Kde máš Zayna?" Louis se snažil o co nejlepší úsměv a hrané nadšení v jeho hlase ,,Zee musel něco zařídit" Pousmál se zelenooký chlapec a vytáhl z papírového sáčku svou obvyklou baby mrkvičku ,,Jasně.." Modrooký nervózně posunul kus rýžového nákypu po talíři ,,Super" Vydechl Harry. Ani jeden nevěděl co říct. Dříve mluvili neustále. Měli si toho tolik co říct. A teď? Mlčeli. Louis zlomeně hleděl na své dlaně a Harry ho zamyšleně pozoroval. Nic nebylo jako dřív. ,,Jsi v pohodě Lou?" Harry si ho ustaraně přeměřil pohledem. A Louis mlčel. Nebyl v pořádku. Nebyl. Od té doby co ho opustil nejlepší kamarád. ,,LouLou?" Od té doby co zůstal sám. Co musel tiše hledět na lásku jeho nejlepšího kamaráda. Co mu vrátil narozeninový dárek. On sakra v pořádku nebyl. ,,Promiň Hazz" Špitl uplakaně. Nechtěl brečet. Už ne. ,,Loui copak se stalo?" Harryho tón hlasu byl naléhavý a prosebný. Dostal strach. ,,Já-" Trhaně se nadechl. A bylo to tu zas. Modré oči se mu zalily slzami a pohled se zamlžil ,,Lou" Jak krásně jeho jméno znělo z těch úst. Nejkrásněji. Tak jako od nikoho. Nesměl plakat. Ne teď. Ne před ním. ,,Nech to být Harry" Falešně se pousmál ,,Loui já- " ,,To je dobrý" Přerušil ho Louis a rychle se zvedl ,,Musím na trénink" Zamumlal sotva slyšitelně a svižnými kroky se od něj vzdaloval. Utekl. Protože se bál. Protože se bál svého nejlepšího kamaráda. Bývalého nejlepšího kamaráda. Zoufale se uchechtl. Byl tak moc hloupý. Tak moc.
————————————
,,Hazzy!" Zayn zněl nadšeně. Harry se na něj s úsměvem ohlédl ,,Zee" Věnoval mu rychlý polibek na rty ,,Jaký jsi měl den?" Posadil se vedle něj Zayn a okouzleně na něj hleděl ,,Docela fajn, ty?" Harry se snažil. Opravdu ano. ,,Naprosto úžasný!" Vypískl tmavovlasý ,,Super" Pousmál se Harry ,,Mám ti vyřídit od Olivie, že jí máš napsat" Zayn ho objal kolem ramen ,,Děkuji" Políbil ho na nos zelenooký chlapec ,,Nemluvili jsme spolu docela dlouho" Ušklíbl se ,,Docela jí vzalo, že jsem gay" Uchechtl se nad vzpomínkou na její zděšený výraz, když jim oznámil že není tak úplně na holky. ,,Jo, to docela jo" Zašklebil se Zayn ,,Nechtěl by si dneska večer přijít..?" Záludně na něj mrkl. Harry se nepříjemně ošil. Nechtěl k němu přijít. Nechtěl. Protože přesně věděl co po něm Zayn chce. A ani maličko se mu to nelíbilo. ,,Nevím Zee" Povzdechl si ,,Hazzy! Nemusíš se mě bát" Vrhl po něm prosebný pohled Zayn ,,Ale já nevím.." Zamračil se Harry ,,No takkk.. Bude se ti to líbit" Zelenooký chlapec chtěl utéct. Daleko. Pryč. Chtěl utíkat do malého bílého domečku se zeleným plotem. Do domova toho nejkrásnějšího stvoření. Do domova chlapce s nejdokonalejšíma modrýma očima. Za jeho Louim.Chtěl ho pevně obejmout a už nikdy nepustit. Nikdy. Tiše ležet na jejich louce a počítat hvězdy. ,,Harryyy!" Nic z toho však nemohl. Už ne. ,,Opravdu?" Vrhl na něj tázavý pohled ,,Bude se ti to líbit, užiješ si to" Zayn si na prst namotal jednu z Harryho kaštanových kudrlinek ,,Já..." Zelenooký chlapec zoufale těkal očima po prostorné jídelně. ,,No takkk!" Zaprosil Zayn ,,Prosímmm" Políbil ho na nos.

,,Tak fajn"
—————
Když ten večer se slzami v očích pozoroval tmavovlasého spícího chlapce vedle sebe, myslel na něj. Myslel na modré oči. Karamelové jemné vlásky.Veselý hlas. Myslel na jeho jemné polibky. Na všechno co měli. Myslel na něj po celou dobu. Když se snažil přesvědčit sám sebe, že dělá správnou věc. Když se snažil skrýt bolest. Myslel na svého malého Louiho. ,,Tak moc mě to mrzí Lou" Své vzlyky tlumil do šedivého polštářku ,,Tak moc"
————————————

Tak moc se mi tahle kapitola nelíbí. Tak moc. 😌
Larry is real! <3