Sentimental [h.s] |Larry|

0.028

!Louis!

Naštvaně jsem kopl do nejbližší věci co jsem viděl. Zatracený Harry a Zayn! Jak s ním může jít ven? Jak? Vždycky patřil mně! Mně, Louisovi Tomlinsonovi. Rozzlobeně jsem se vřítil do svého pokoje a hodil sebou o postel. Nerozuměl jsem tomu. Mohlo mi to být jedno. Nemuselo mě zajímat, že spolu jdou ven. Na podělané rande. Jakýmsi způsobem mi to však jedno nebylo. Prsty jsem si vjel do karamelových vlasů. Rozčilovalo mě to. I kdyby nemělo. Byl to Harryho život. A já jakožto správný kamarád bych ho měl náležitě podpořit. Přece jenom. Bylo to jeho první rande. Opravdové rande. Skutečnost, že mě odmítl bolela také. Nedovolil mi políbit ho. V tu chvíli, jakoby se ve mně něco pohlo. Neumím určit zda to bylo správné, nebo ne. Bolest, která se mi rozlila celým tělem. Co se to se mnou sakra děje?! V hlavě se mi vynořil obrázek Harryho, s tím nejkrásnějším úsměvem na světě. Byl dokonalý. A už nebyl můj. Jeho ďolíčkový úsměv bude patřit nějakému hloupému chlapci jménem Zayn. Sakra! Sakra! Sakra! Vší silou jsem bouchl do bílého povlečení a rozplakal se. Znovu. Znovu kvůli mému nejlepšímu kamarádovi.
———————-
,,Ahojky Lou!" Veselý hlas, který jsem tak dobře znal. Kaštanové kudrlinky, které jsem měl po každé chuť projet prsty. Zelenkavé smaragdové oči ve kterých, zářilo štěstí. ,,Ahoj" Smutný úsměv na mé tváři, ho donutil se zamračit ,,Copak se stalo?" S ustaraným pohledem dosedl na židli vedle mě ,,Nic, jen jsem se špatně vyspal" Sklopil jsem oči. Nejradši bych mu to všechno řekl. Co ve mě vyvolává jeho přítomnost. Jeho doteky. Hlas. Úsměv. Všechno. Ale nemohl jsem. Zkazil bych tím všechno. A to nesmím. Ne. ,,Chudáčku" Pohladil mě po tváři. Myslel jsem, že zešílím. Hebká dlaň mi přejela po tváři a zanechala po sobě příjemný hřejivý pocit ,,V pohodě" Ač nerad jsem jeho dlaň ze své tváře opatrně sundal a omluvně se usmál ,,Zayn" Připomněl jsem mu ,,Promiň" Uculil se ,,Dneska jdeme ven" Rozzářil se. Dneska. Hah. Někdo půjde s mým sladkým Harrym ven. A nebudu to já. Rychle jsem polkl knedlík, který se mi začal tvořit v krku ,,Super" Zamumlal jsem tiše. Můj hlas, jakoby se ztratil někde hodně daleko. ,,Že jo? Tak moc se těším" V tu chvíli jsem stěží zadržoval slzy. Pohled byl zamlžený. Z posledních sil jsem se prudce nadechl ,,Přeju ti to kámo" Zaručeně už začínám bláznit. Zaručeně mu po tváři při slovech "Kámo" nepřeběhl smutný výraz. Šedivý stín. Začínám bláznit. Opravdu. ,,Jsem nadšený" Protáhl si nohy Harry ,,Nic lepšího mě nemohlo potkat" Tohle bolelo. Podejte mi někdo poradně tvrdou baseballovou pálku. Myslím si, že bych byl opravdu schopný ho přetáhnout po té jeho dokonalé tvářičce. Nejspíš bych měl vážně vyhledat pomoc odborníka. ,,Ahojky Tay!" Harryho hlas byl ještě veselejší než předtím. Uvnitř mě to vřelo. Měl jsem chuť křičet. Plakat. Rozbíjet. Cokoli. Pocit že ztrácím svého nejlepšího kamaráda byl naprosto příšerný. Našel si někoho lepšího. Zábavnějšího. Atraktivnějšího. Kdy se tohle všechno stalo? Co jsem provedl? Kdy se všechno tak zatraceně moc zkomplikovalo? A kdy jsem sakra začal cítit něco ke svému nejlepšímu kamarádovi? Podělanému Harrymu Stylesovi.
Kdo ví?
—————————
Takže. Kapitola z pohledu Louise. Protože 28. Kapitola <3 že jo? 🙄

And guess who leží doma s horečkou?

Larry is real besties!