Sentimental [h.s] |Larry|

0.033

Narozeniny modrookého chlapce se blížily, dalo by se říct, mílovými kroky. Posledních deset dní a Louis oslaví své devatenácté narozeniny (opět v tom mám mírně zmatek a nevím jestli osmnácté nebo devatenácté, promiňte 😌) Louisovi tato skutečnost přišla podivná. Na tomto světě je již devatenáct let. Devatenáct! Zatraceně dlouho. Stále si připadal jako malý chlapec z hřiště. Ten chlapec s kamarádem jménem Harry. Harry. V posledních dnech se choval zvláštně. I když spolu téměř nemluvili, Louis to viděl. Bedlivě sledoval jeho každý krok. A něco bylo jinak. Špatně jinak. Před třemi dny měl oči a tváře rudé, jako by plakal. Louis se snažil. Opravdu se snažil ignorovat Harryho náhlou změnu chování. Chtěl to ignorovat. Zajímal se Harry snad, když kvůli němu Louis proplakal několik nocí? Když po škole chodil se slzami v očích? Ne. Nezajímal se. Namísto toho se lepil na svou životní lásku a vesele se bavil s novými přáteli. Proč by se měl tedy teď zajímat Louis? Nebude pátrat po důvodu kudrnáčových slz. Prostě ne. Ale i tak ho s ustaraným výrazem sledoval. Nemohl to jen tak nechat být. Zrovna teď seděl v učebně fyziky a pohledem visel na zelenookém brunetovi v lavici vedle něj. Neusmíval se. Oči mu nezářily. A na Louise se ani jednou nepodíval. Už ne. Bolelo to. Jak Harryho tak Louise. Tak zatraceně moc to bolelo. Podle Louiho byl Harry pouze sobecký. Odkopl ho. Zranil. Zahrával si s jeho křehkými city. A zlomil ho. Nevěděl o tom množství slz, které pro nej zelenooký vyplakal. O nekonečném množství výčitek, které kvůli němu měl. Nevěděl že to Harry celou dobu myslí dobře. Nemohl to vědět. ,,Hazz?" Jmenovaný překvapeně trhl hlavou až se mu kaštanové vlnky divoce rozhoupaly. ,,Lou?" Okouzleně pohlédl do modrých očí. ,,Ehm.. Jenom se chci ujistit že to všechno platí" Připomněl mu svou oslavu narozenin. Tu, kterou mu Harry slíbil. ,,Samozřejmě že jo" Rozzářil se zelenooký chlapec ,,Super" Ušklíbl se Loui a pohled opět upřel na bílou interaktivní tabuly. Na učení se však nesoustředil. Jediné na co dokázal myslet, byly ty nejdokonalejší smaragdové oči. A jeho blížící se narozeninová oslava. Oslava s Harrym. Tam, kde zapomeneme na všechny trápení které spolu měli. Užije si to. Tak jako kdysi. A tím to definitivně ukončí. Po své narozeninové oslavě vymaže Harryho Edwarda Stylese ze svého života. Tak jako to on udělal jemu. Proto si své devatenácté narozeniny užije tak jako si nikdy nic neužil. A potom? Potom bude konec. Mírně se pousmál a vrátil se myšlenkami zpět k fyzice.
————————————
,,Ahojky Hazzy!" Rudé rty blonďaté dívky byly v širokém úsměvu ,,Ahojky Tay" Zaculil se Harry ,,Co je pravdy na tom, že chystáš Louiho narozeninovou oslavu?" Přivinula se k jeho pravé paži a našpulila sytě rudé rty ,,To je pravda" Pousmál se ,,Můžu ti pomoc s přípravou? Že ano Hazzy? Můžu?!" Nadšeně vypískla a prosebně se na něj zadívala ,,Hazzzyy!" Mírně ho zatahala za rukáv fialové mikiny ,,Prosímm" ,,Myslel jsem že Louiho úplně nemusíš" Nakrčil nechápavě obočí Harry ,,To je minulost drahoušku, a já žiju přítomností" Sladce se usmála a mávla na Olivii, která se k k nim prodírala davem ,,A navíc, chci to napravit" Mrkla na něj a rozeběhla se k druhé blonďaté dívce. Harry je s pobavením z povzdálí sledoval. Objímaly se, jako by se neviděly roky. Přišlo mu to zbytečně přehnané a směšné. I když s Louisem dělali totéž. Pro ně to bylo něco jiného. Silnějšího. Olivia na něj stydlivě zamávala. S úšklebkem jí pozdrav oplatil. Od té doby co jim oznámil že není tak úplně na holky si od něj Olivia držela určitý odstup. Nejspíš zklamal její poblázněné srdíčko. Jestli ho to mrzelo? Možná. Trošku. ,,Hazz! Liv by nám taky pomohla s přípravou Louiho oslavy, že ano Liv?" Nadšeně přitáhla svou kamarádku k Harrymu ,,Jasně" Horlivě přikyvovala blonďatá hlava číslo dvě. ,,Ehm... To bude super?" Povytáhl obočí chlapec. Nestál o jejich pomoc. Sice to od nich bylo milé, ale on o to nestál. Chtěl Louimu nachystat naprosto dokonalý den. Sám. ,,Úžasný!" Zatleskala Taylor ,,Ale Lou nechce.. uhm.. Aby tam bylo hodně lidí" Zkoumavě na ně pohlédl. Nechtěl aby tam někdo vůbec byl. Chtěl tam být sám. Sám s Louim. Chtěl mu říct pravdu. Zasloužil si to. Řekne mu celou pravdu a ukončí tím jejich trápení. Tak to bude správné. ,,Nemusíš se ničeho bát Hazzy, jen já, Liv a lidi z naši party" Roztáhla rty do širokého rudého úsměvu. Harry však neviděl ten jed, odkapávajíc z jejích úst. Neviděl tu faleš. Lži. Nenávist. ,,Tak dobře" S úsměvem přikývl. Kdyby jen věděl. Nikdy by nepřikývl. Nikdy. Protože si tím podepsal definitivní konec. Konec všeho. Konec jeho světa. Konec Louiho.
————————————

Takžee-
Omluva k mé neaktivitě asi neexistuje.

Blížíme se ke konci 😌 Tak dvě tři kapitolky a ukončíme to <3

Larry is real!!