Sentimental [h.s] |Larry|

0.06

Harry seděl na své posteli a sledoval The notebook. Byl to jeho úplně nejoblíbenější film. Podle Louise a Nialla to byla nereálná hovadina plná klišé momentů. Ale Harry miloval nereálné příběhy, příběhy se šťastným koncem, příběhy kde nakonec všichni žijí dohromady šťastně až do smrti. Jenže v jeho světě šťastně až do smrti neexistuje. V jeho světě všechno končilo špatně, jeho příběh má špatný konec. Na rozdíl od jeho přátel byl snílek, Louis byl možná až moc velký realista a Libby s Niallem byli zastánci reálného života s reálnými sny. Harry byl beznadějný snílek. Často se ztrácel v představách o dokonalém životě. Životě bez bolesti a utrpení, žvota kde by ho neopustil táta. Myšlenkami zabloudil k Louisovi. Od jejich polibku uběhlo bezmála dvě a čtvrt hodiny. Po hodině přemýšlení usoudil že to bylo pěkně nechutné a odporné. Nakrčil znechuceně nos a vrátil se ke sledování romantického příběhu Allie a Noaha. Louis byl nejspíše na rande s dívkou, jejíž jméno Harry již dávno zapomněl. Nejspíš se jmenovala Ola nebo možná Olivie, nebo snad Ellie?  Nepodstatné informace se v jeho hlavě nikdy moc dlouho nezachovaly. Jméno nepodstatné dívky se vypařilo pár minut po odchodu Louise. Nezajímalo ho její jméno.

 Jako každý vzorný student, zamířil druhý den ráno do školy. Louis s oblibou chodil do školy nejméně o třicet minut dříve. Harry tento zvyk nikdy nepochopil, ale to teď není úplně podstatné, chlapec tedy věděl že jeho kamarád již bude sedět v učebně angličtiny a čekat. Jestli byl nervózní je pěkně hloupá otázka, opravdu hloupá. Váš kamarád Vás políbil a vy nebudete nervózní? Harry byl doslova vyklepaný strachy. Ráno si musel promluvit s Larrym, než vůbec vyšel z domu. To znamenalo že byl extrémně nervózní. Pomalu vstoupil do budovy. Jeho kroky směřovaly přímo do anglické učebny. Vstoupil do třídy, ve které již sedělo přibližně pět lidí, mezi nimi samozřejmě náš drahý Louis. Harry rychle zaujmul místo vedle něj ,,Ahoj" Prohodil jeho kamarád nedbale ,,Ahoj Lou" Odpověděl, on jen roztáhl rty do úsměvu. Úsměv však nepatřil Harrymu ale nově příchozí dívce, ve které zelenooký chlapec poznal jeho spolužačku na zeměpis ,,Ahoj Liv" Pronesl sladce Louis. Podle oslovení Harry usoudil že se jedná o tu holku, se kterou byl jeho přítel na rande ,,Čauky Lou" Zamrkala údajná Liv, pozdrav ,,čauky,, byl ten nejodpornější pozdrav který kdy chlapec slyšel ,,Ty jsi Harry?" Promluvila na něj Olivia ,,Jo, jsem" Odfoukl si vlasy z čela ,,Fajn" Naklonila hlavu až jí blonďatý culík přepadl na druhou stranu ,,Uvidíme se na obědě Lou" Ležérně na něj mávla ,,Jasně Liv" usmál se. Harry měl na jednu stranu radost, že je jeho kamarád šťastný (což ho samotného překvapovalo) Ale na druhou stranu ho Olivie vytáčela. Neskutečně. Moc. Vytáčela. ,,Vypadá v pohodě" otočil se na Louise ,,Jo, je v pohodě" Zašklebil se on ,,Tak jo" Zkousl si dolní ret, ani jeden z nich netušil co říct. Situaci naštěstí zachránila angličtinářka, která vešla do třídy v naprosto nevkusných šatech a podkolenkách. Harry po zbytek hodiny sledoval její odpudivý obleček, ano opravdu byl tak moc nevkusný. 

Louis se s Harrym bavil jako by se nic nestalo, ale vlastně... ono se nic nestalo. Nic zásadního. Jenom se políbili ,,no big deal,, ne? Život plyne dál, bez zásadních změn. Harry usoudil že jejich polibek byl nechutný a Louisovi to bylo tak nějak jedno. Možná Vás zajímá jak dopadla jeho schůzka s Olivií. Tak tedy, jak řekl Harrymu, Olivie je úžasná a dokonalá, na konci večera se dokonce políbili. Podrobnosti netřeba. Na obědě se bavili všichni dohromady. Harry, Louis a Olivia. Chlapec se smaragdovýma očima byl nadšen, když zjistil že dívka je fanouškem jeho oblíbených filmů. Chlapec s modrýma očima byl nadšen že si spolu rozumí. A zazvonil zvonec a pohádky je konec, všichni žili šťastně až do smrti...To by bylo možné kdyby se po týdnu s Olivii nerozešel. Důvod jejich rozchodu je opravdu otřesný, Olivie se držela za ruku se Zaynem, jejím spolužákem na matematiku. Zradila Louise a on jí nebyl schopen odpustit. Ach, jak dojemné! Harry jen nečinně stál opodál a pozoroval je. Neměl náladu zapojovat se do jejich hádek. Byl milovníkem dramat, když se ovšem netýkaly jeho. Na tvář se mu vloudil potutelný úsměv, měl by být smutný ale on slavil, v hloubi duše se radoval. Ten týden kdy Louis chodil se svou ,,životní láskou,, byl osamělý. Nikdo z jeho přátel na něj neměl čas, všichni dělali samé důležité věci, nikdo si neudělal čas na malého chudáčka Harryho, na prcka z pískoviště. Alespoň měl dostatek času přemýšlet nad událostí která se udála před nějakým časem, nad polibkem. Po týdnu usoudil že na to zapomene a bude dělat že se nic nestalo, naprosto nejlepší způsob jak řešit problémy. Tak tedy zapomněl. Vymazal tuto nechutnou vzpomínku ze své třináctileté hlavičky. Vzhlédl k Louisovi který již pomalu odcházel od nazlobené Olivie. Chlapec se svěšenou hlavou přišel až k němu, Harry ho objal kolem ramen.

,,Nestojí Ti za to, jdeme domů Lou" 

Doufám že se líbí :)

Můj mozek po týdnu ve škole jaksi nefunguje :)

Takže mě nezabíjejte 

Díky, Danielle :)