Sentimental [h.s] |Larry|

0.030

Ztratili jste někdy kamaráda? Zažili jste ten pocit prázdnoty? Osamění? Louis pevně sevřel oční víčka k sobě. On ten pocit znal. Znal ho. Poznal ho. Trhaně se nadechl. Temnota ho tiše pohlcovala. Zatraceně. Chtěl být zase ten kluk s odřenými koleny na hřišti. Chtěl být ten kluk, který neznal Harryho. Nebo... Vlastně, nebyla tohle moc silná slova? Co by bez Harryho dělal? Nebyl by to ten veselý Louis. Nebo? Rychle upil ze své sklenice. Dlaně se mu potily. Harry byl to nejlepšího co ho v životě potkalo. I přes to všechno. Stále byl. A navždy bude. Navždycky. Jak moc tohle slovíčko momentálně nenáviděl. Tak moc vzpomínek.
————————————
,,Lou!" Harry zněl opravdu zničené ,,Hazz?" Překvapeně zamrkal Louis na chlapce u dveří jeho domu ,,Co tady děláš?" Mírně se zamračil ,,Já- " Hlas se mu zlomil. Plakal. Zelenkavé oči byly rudé a skleněné ,,Hazzy" Louis zoufale hleděl na svého nejlepšího kamaráda ,,Pojď sem Hazz, pojď ke mně" Tiše ho pobídl ,,Tak moc to bolí Lou" Zavzlykal Harry ,,Tak moc" Třásl se. Louis ho beze slov pevně objal. Občas slova nepotřebovali. Stačila jim jejich blízkost. Tak málo stačilo k tomu, aby se cítili v bezpečí. ,,Neplakej" Stiskl ho v objetí ,,Co se stalo?" Jemně ho hladil po zádech ,,Jsem k ničemu Lou?" Tiše zavzlykal ,,Harry co to má sakra znamenat- Samozřejmě že nejsi k ničemu" Mírně se od něj odtáhl a zadíval se mu do uslzené tváře ,,Mamka mi řekla-" Znovu se mu zlomil hlas a on hlasitě zavzlykal ,,Řekla že jsem k ničemu" Slané slzy mu smáčely rudé tváře ,,Hazz" Povzdechl si Louis a setřel mu je rukávem své mikiny ,,Jsi naprosto úžasný" Povzbudivě se na něj pousmál ,,Nejsi k ničemu" Chytl ho za studené dlaně ,,Opravdu?" Popotáhl Harry ,,Samozřejmě" Usmál se modrooký chlapec a znovu ho silně objal ,,Už neplakej" Zapletl mu prsty do vlasů ,,Lou" Zamumlal Harry ,,Jsi ten nejlepší kamarád na světě" Louis se mírně ušklíbl ,,Budeš můj kamarád navždycky?" Přejel mu dlaní přes záda ,,Navždycky Hazz" Pousmál se Louis ,,Navždycky" Zopakoval tiše Harry. Navždycky.
————————————
Louisovi se z oka vykutálela jedna osamělá slza.  Navždycky. ,,Navždycky Hazz" Šeptl zlomeně ,,Navždycky"
————————————
,,Usměj se Hazz" Zašklebil se Louis nad výrazem svého nejlepšího kamaráda ,,Směju se" Zabručel Harry ,,Nesměješ" Cvrnkl ho do nosu modrooký chlapec ,,Směju" Odporoval zelenooký ,,Ne" Převalil se na záda Louis. Zelená louka byla poseta bílými květy kopretin. ,,Proč se nesměješ?" Zadíval se na modrou oblohu nad nimi ,,Nemám důvod" Zamručel Harry ,,Tak já ti ho dám" Uculil se Louis ,,Lou-" Povzdechl si mladší z dvojice ,,Nemám rád, když se mračíš" Zamumlal starší ,,Nerozuměl by jsi mi" Vydechl Harry ,,Jsem tvůj nejlepší kamarád" Upřel na něj modré oči ,,Loui" Povzdechl si Harry ,,Usměj se Hazz" Překulil se na bok ,,No taak" Šťouchl ho do boku ,,Nemůžeš se přece pořád mračit" Vyšpulil spodní ret ,,Hazzz" Protáhl ,,Lou co to-" Louis ho začal nekontrolovatelně lechtat ,,Louisi!" Harry se svíjel pod doteky staršího z dvojice. Odjakživa byl lechtivý. Přehnaně lechtivý. A Louis to moc dobře věděl. ,,Louuu!" Vypískl v záchvatu smíchu ,,Usměj se Hazz!" Zasmál se modrooký chlapec ,,Usměj se!" Prsty mu zajel do podpaží. Jeho slabina. ,,Vy- Vyhrál j- jsi!" Harry se téměř dusil smíchy ,,Do- Dost!" Myslel si, že se smíchy počůrá ,,Chci vidět úsměv" Vítězné se usmál Louis. Harry se široce usmál a odhalil tím jeho dokonalé ďolíčky ,,Šikula" Poplácal ho po tváři Louis ,,Největší" Ušklíbl se zelenooký chlapec ironicky ,,Víš že mi můžeš říct všechno?" Modrooký se podepřel na loktech a tak získal lepší výhled na svého nejlepšího kamaráda ,,Jasně že vím Lou, jen.. Je to komplikované" Povzdechl si ,,Nejlepší kamarádi navždycky?" S úšklebkem nabídl Harrymu svůj malíček ,,Navždycky Lou Lou" Zašklebil se Harry a zahákl svůj malíček za ten Louisův. Navždycky.
————————————
Tahle vzpomínka byla Louisova oblíbená. I přes Harryho trápení byli šťastní. Šťastní a zamilovaní. Ano. Přesně tak. A podle Louise i pekelně moc hloupí. Ale láska hloupá bývá, ne? Hloupá, slepá, ohraná, bolestivá. I tak krásná. Tak moc krásná. Jako růže. Na pohled krásná. Na dotek pichlavá a nebezpečná. Tak jako láska. Tak jako city k nejlepšímu kamarádovi. Louis zoufale složil hlavu do dlaní. Zamilovaný poblázněný hlupáček. Nic jiného. ,,Navždycky Hazzy, navždycky" Zašeptal do tiché svého tmavého pokoje. Navždycky Lou. Navždycky.
————————————

Tahle kapitola je o ničem. Já to vím. A ze srdce se vám za to omlouvám. Přísahám Harrymu.

Larry is real! <3