Sentimental [h.s] |Larry|

0.027

Louis si nervózně žmoulal lem trička. Nikdy nebyl nervózní. Nebo. Nestávalo se to tak často. A teď nervózní byl. Naprosto. Mohl za to zelenooký chlapec, který se širokým úsměvem na tváři projížděl nabídku filmů na Netflixu. Seděli společně na Harryho prostorné posteli a chystali se užít si ničím nerušený chlapecký filmový večer. Louise však sžírala nervozita. Absolutně nerozuměl tomu, co se s ním děje. I letmý nepatrný dotyk, který mu Harry nevědomky občas věnoval v něm vyvolával podivné mravenčení a opravdu zvláštní pocit. Čistě kamarádské objetí pro něj bylo nyní něco naprosto jiného. Křečovitě se usmál na Harryho, který k němu s dolíčky ve tvářích vzhlédl. ,,Děje se něco Lou?" Přeměřil si ho zkoumavým pohledem ,,Ne" Vyhrkl možná až moc rychle modrooký ,,Pořád se zlobíš?" Posmutněl Harry a přisunul se k němu blíž. Louis pouze nervózně polkl ,,Moc mě to mrzí...Ale oni byli tak moc milí" Smutně na něj pohlédl ,,Nezlob se prosím" Zaškemral a pevně ho objal. Louis se nezlobil. Už dávno ne. Z Harryho sálalo příjemné teplo a on se topil. Topil se ve vůni jeho nejlepšího kamaráda. V čokoládových kudrlinkách a v široké náruči, toho kdo pro něj tolik znamenal. ,,Nezlobím se" Zašeptal opatrně Louis. Nechtěl tuto chvíli pokazit. Na to mu přišla až moc dokonalá. ,,Nechci aby si byl kvůli mně smutný" Pomalu se odtáhl Harry. Příjemné teplo zmizelo. Nahradil ho chlad. Samota. Mírně se zatřásl. ,,Nejsem" Zamumlal, přičemž pohledem sjel na ty nejdokonalejší a nejnadýchanější rty, které kdy v životě viděl. V tento moment mu nepřišlo nic správnějšího, než se natáhnout a zmocnit se těch narůžovělých polštářků. A tak to udělal. Překvapeně zamrkal, když se jeho rty setkaly se studenou tváří. Harry na něj omluvně hleděl. Louis se zamračil. Nikdy. Nikdy neodmítl jeho polibky. Nikdy. ,,Promiň Lou, ale já tohle už nemůžu" Stydlivě se pousmál a mírně zrudl. V jiné situaci by se Louis rozplýval nad jeho roztomilostí, ale teď ne. Místo toho se zmateně mračil na chlapce před sebou ,,A to jako proč?" Nakrčil obočí ,,Ah.. Jdu s někým ven" Zaculil se Harry. Louis měl pocit, jakoby ho někdo zasáhl tvrdým míčem do břicha. Tohle bylo kruté. Jeho Harry jde s někým ven. S někým, kdo není Louis. ,,U oběda jsi s tím byl v pohodě" Nechápavě na něj hleděl. Však při obědě ho líbal. Tak jako vždy. ,,Pozval mě potom" Na Harryho tváři pohrával přihlouplý úsměv. Zamilovaný úsměv. Louis se propadl do hluboké propasti. Vždycky si myslel, že Harry je jeho. Byl si jistý. A teď? Bezradně sevřel v dlani okraj chlupaté deky ,,Kdo to je?" Musel znít zoufale. ,,Zee, chodí s tebou na matiku" Hloupě se culil. Louis přesně věděl o kom je řeč. Nevěděl ale, že by Zayn byl na stejné pohlaví. To teď však nebylo důležité ,,To je super, přeju Vám to" Falešně se usmál ,,Díky" Bláznivě se zašklebil Harry. A Louis? Louis měl co dělat aby zadržel slzy co se nekontrolovatelně draly na povrch. Nesměl brečet. Ne před Harrym. Neukáže mu, jak moc slabý je. Jak moc ho jeho slova zasáhla. ,,Mrzí mě to" Smutně se pousmál zelenooký chlapec ,,Pohoda" Nedbale pokrčil rameny modrooký a zašklebil se ,,Tak si pojď něco pustit" S falešným úsměvem poukázal na zářivou obrazovku laptopu ,,Tak fajn" Zazubil se Harry a naklonil se zpátky ke svému MacBooku. Tu noc Louis nespal. Celou noc pozoroval chlapce, který mu zamotal hlavu. Toho prcka z hřiště, který žil ve svém světě superhrdinů. Toho, pro koho bilo jeho potlučené srdce.
——————————

Žiju :)

Larry is real!!
Besties <3