Sentimental [h.s] |Larry|

0.011

Zmatený Louis zůstal sedět na schodech a pozoroval svého kamaráda, který rychlými kroky mizel v davu studentů. Nerozuměl mu. V poslední době nerozuměl ničemu. Co je tak špatného na tom, že chce pozvat Tay na rande? Nenacházel jediný důvod. Byl na Harryho naštvaný ale zároveň mu ho bylo líto. Býval zamlklý a přešlý. Z veselého chlapce který rozdával úsměvy na všechny strany, se stal někdo koho nikdo nepoznával. Věčně zasmušený a nevrlý. Sebral ze země svůj batoh a zamířil Harryho směrem. V davu studentů zahlédl Tay která na něj nadšeně mávala, nevěnoval jí však žádnou pozornost. Mířil na opuštěné lavičky za školou, věděl že tam Harry bude. Dřív tam chodívali spolu a obědvali, od doby co potkal Taylor tam nebyl. Opatrně otevřel dveře vedoucí ven, Harry seděl na lavičce, hlavu měl složenou v dlaních, jeho kudrlinky mu kolem obličeje tvořily jakousi stěnu, i tak Louis poznal že pláče. Ramena se mu otřásala pod náporem vzlyků ,,Hazz?" Přešel k němu ,,Copak se stalo?" Chlapec k Louisovi zvedl uplakané smaragdové oči ,,Promiň" Vzlykl, Louis nechápavě naklonil hlavu na stranu ,,Za co se omlouváš?" Posadil se naproti němu  ,,J-jsem pří- příšerný  ka- kamarád" Vydal ze sebe mezi vzlyky ,,Občas" Uchechtl se Louis, to však Harryho rozplakalo ještě víc ,,Takhle jsem to nemyslel Harry" Uvědomil si svou chybu Louis, Harry si pěstičkami utíral uslzená očka a snažil se zastavit hlasité vzlyky. ,,S Tay ti- ti to pře-přeju" Vzlykl znovu ,,Díky" Pohlédl na něj Louis ,,Co se stalo na té chodbě?" Pronesl tu otázku která ho momentálně zajímala nejvíc ,,Já.." Na nic víc se Harry nezmohl, nemohl svému kamarádovi říct pravdu. Věděl že kdyby to udělal, všechno by bylo jinak. A to nechtěl. Ne teď. ,,Nemůžu Lou" Vzhlédl k němu ,,Nemůžu ti to říct" Tak moc ho to mrzelo ,,Promiň" Sklopil pohled ,,Harry jsem tvůj nejlepší kámoš" Povzdechl si Louis ,,Proč mi to nemůžeš říct?" Docházela mu trpělivost ,,Prostě to nejde! Dobře?" Vyhrkl Harry ,,V poslední době se chováš jinak, chci vědět co se děje s mým kamarádem!" Vyskočil na nohy Louis ,,Ty se chováš taky jinak, zvlášť když je s námi Taylor!" Napřímil se druhý chlapec ,,To není pravda" Zapíchl mu prst do hrudi Louis ,,Ne?! Vždycky když je s námi začneš se chovat hrozně sobecky!" Hystericky vřískl Harry ,,Jediný kdo se tady chová sobecky jsi ty!" Zlost modrookého chlapce vzrůstala ,,Pořád se bavíme jenom o ní, trávíš s ní všechen svůj čas!" Jeho předešlé slzy se proměnily ve vztek ,,Vadí ti Tay" Ušklíbl se Louis ,,Ona je ten důvod" Pokračoval ,,Ty žárlíš!" Pronesl vítězoslavně ,,To není pravda!" Ohradil se Harry ,,Jen si to přiznej" Přiblížil se k němu Louis ,,Žárlíš na ní" Zašklebil se ,,Nemusím si nic přiznávat!" Vykřikl ,,Ale jo" Položil mu dlaň na tvář Louis ,,Řekni mi Harry..." Jeho obličej byl nebezpečně blízko ,,Jak moc chceš abych tě políbil?" Na tváři mu pohrával křivý úsměv ,,Přestaň Louisi" Zmateně pozoroval jeho tvář ,,Nechci abys mě políbil!" Někde hluboko v hlavě však věděl, jak moc chce pravý opak své odpovědi ,,Jsi neskutečný lhář Stylesi" Uchechtl se Louis, jeho dech dopadal na rty druhého chlapce ,,Ale mně to nevadí" S těmihle slovy překonal poslední centimetry mezi jejich rty a dotkl se svými jeho. Harry strnul. Louis uchopil jeho tvář do svých dlaní a přitáhl si ho blíž. S jemností líbal ty rty. Rty které, ač nerad, chtěl líbat už dávno. Rty svého kamaráda, které byly svým způsobem zakázané. Harry polibky opatrně oplácel, bál se že všechno tohle je jenom sen. Sen ze kterého se během krátké chvilky probudí a všechno bude pryč. Ten nejkrásnější sen na světě. Své dlouhé prsty zapletl do chlapcových vlasů. Tahle chvilka mu přišla až moc neskutečná. Nemohl uvěřit že se to opravdu děje. Jejich opatrné a jemné polibky se proměnili v naléhavé. Oba dva věděli že dělají něco co nesmí, proto měla být tato chvíle nezapomenutelná. Jak by však mohli zapomenout? 

Vím že je to krátké ale jinak to nešlo :) 

Všem mým blízkým kamarádům kteří toto čtou (Víte o sobě :)) Přestaňte :) 

Díkky <3

Danielle :)