Sentimental [h.s] |Larry|

0.010

Za poslední měsíc se událo více změn než za poslední rok. Dobře, zas až tolik změn se neudálo, jen to znělo dobře. Takže, k nerozlučné dvojici Harryho a Louise se přidal další člen, chvilka napětí... Kdo si vsadil na Taylor vyhrává tisíc dolarů! Ano k naší dvojce se přidala Taylor, nebo jak jí říkal Louis Tay. Harry jí povětšinu času říkal pouze Taylor a nebo nijak, nechtěl jí v jejich partě. Sice byla neskutečně sympatická a milá, ale ať by byla sebehodnějším člověkem, Harry by jí prostě rád neměl. Vadila mu její přítomnost a způsob jakým mluvila s Louisem. Dokonce mu začala říkat Tommo, což bylo podle Harryho pěkně pitomé. Více než způsob chování vůči Louisovi mu vadil fakt, že s ní jeho kamarád tráví více času než s ním. Alespoň mu již nelhal s kým jde ven. Harry stále lhal. Přetvařoval se a falešných úsměvů měl celou sbírku. Další věc co se změnila byly Harryho vlasy. Už dříve nabíraly obrovský objem, ale v poslední době byly delší a hustší než obvykle, pouze pro zajímavost. Jeho matka si našla nového přítele a Gemma taky. Cítil se víc osamoceně než obvykle. Louis si všímal pokleslých nálad jeho nejlepšího kamaráda, když se však zeptal co se děje, odbyl ho se slovy ,,Všechno je Ok". Proto se ptát přestal, nedokázal rozeznat co je pravda a co lež, navíc ho kamarádovi emocionální stavy přestávaly bavit. Harry se občas choval sobecky a nepříjemně, koho by taky bavilo snášet ledové odsekávání na každou otázku a herecké výkony které Harry uměl naprosto skvěle. Rád dělal z komára velblouda. Posuňme se dál.

,,Pohni Harolde!" Louis netrpělivě postával před pokojem jeho kamaráda ,,Aby ses nezbláznil" Utrousil Harry když otevřel dveře ,,Jsi horší než holka" Vyčetl mu modrooký chlapec ,,Tak to teda zadrž!" Zpražil ho pohledem chlapec se smaragdovýma očima ,,Tay to nikdy tak dlouho netrvá, vždycky jí to trvá maximálně deset minut" Zakroutil nespokojeně hlavou Louis ,,Pan Tommo nerad čeká, zapisuju si do svého imaginárního zápisníku" Uchechtl se Harry ,,Náhodou je to skvělá přezdívka" Bránil dívku Lou ,,Vážně?" Nadzvedl obočí druhý chlapec ,,Jo" Ujistil ho Louis ,,Jak myslíš" Zasmál se Harry. Zvonivý smích zněl Louisovi v hlavě ještě dlouho po tom co opustili chlapcův dům.

O půl roku později.

Harry už třetí den ležel doma s ošklivou angínou. Jeho nos měl barvu Louisových oblíbených červených ponožek, tedy až na to že ponožky na sobě měly bílé proužky, které Harryho nos postrádal (Vtip :)) Jeho jindy docela pěkně ustlaná postel, se změnila v obrovskou hroudu čehosi. Polštáře, deky, peřiny a hromada kapesníků, aneb Harryho dokonalé hnízdečko. Právě se chystal pustit si další díl jakéhosi zamilovaného seriálu pro teenagery když zazvonil zvonek domovních dveří. Opatrně vystrčil hlavu z jeho pevnosti. Na to aby přišla jeho matka bylo moc brzy, na Gemmu taky a nikdo jiný je většinou nenavštěvoval. Mírně sykl když se chodidlem dotkl studeného povrchu podlahy. Ve starém, nejméně o dvě čísla větším tričku s velkým růžovým králíčkem uprostřed a kraťasech na spaní se dokulhal až ke dveřím. Než otočil klíčem v zámku, řádně se vysmrkal. ,,Lou?" Zaskuhral při pohledu na jeho návštěvníka ,,Ahoj Harry" Ušklíbl se Louis ,,Jsi pěkný simulant Harolde" Zakroutil nespokojeně hlavou, když vstoupili do obývacího pokoje ,,Jsem nemocný člověk" Zafňukal Harry, přičemž se znovu vysmrkal ,,A neříkej mi Harolde" Upozornil ho ,,Fajn fajn pane nemocný, přinesl jsem ti nějaké věci do školy a tak" Sundal si batoh ze zad Louis ,,Dík, zdržíš se?" Převzal od něj papíry a sešity Harry ,,Když budeš udržovat rozestupy tak asi jo, vážně nestojím o ten tvůj vir" Zašklebil se druhý chlapec ,,Posero" Sebral z gauče deku a přehodil si jí přes ramena ,,Mám nový informace o našem školním párečku" Zablýsklo se Louisovi v očích, Harry zpozorněl. Jejich spolužáci Liam a Maya byli něco jako tamější školní hvězdičky, a jelikož byli spolu stali se ještě větším středem zájmu. Jejich rozchody a následné usmiřování byly legendární. ,,Dělej, řekni mi všechno!" Skuhravě ze sebe vydal ,,Zase se rozešli" Zasmál se Louis ,,Jsou fakt trapný" Utrousil Harry ,,Pohádali se na školní chodbě, musím uznat že to bylo docela hustý" Pokračoval ve vyprávění, zatímco zamířili do chlapcova pokoje ,,Detaily Lou!" Pobídl Harry svého kamaráda ,,Maya na něj ječela jakoby jí podvedl, přitom si jenom sedl na chemii s nějakou jinou holkou" Se smíchem otevřel dveře pokoje jeho kamaráda ,,Drama" Harry pomalu vešel do svého pokoje, Louis ho ihned následoval ,,Co to sakra..?!" Zastavil se pohledem na Harryho postelovém království ,,Moje skromné obydlí" Ušklíbl se chlapec ,,Dost najetý" Zhodnotil Louis, který se mezitím usadil do křesla v bezpečné vzdálenosti od Harryho, ten se plazivě dostal až do postele kam svalil své nemocné tělo. Oba dva chvíli mlčeli, Louis očima zkoumal, pro něj tak známý pokoj, druhý chlapec zíral do stropu a snažil se přežít bolest hlavy která ho sužovala ,,Pořád ho máš" Modrooký chlapec ukázal na zeleného plyšového dinosaura v rohu postele ,,Jo" Natáhl se pro něj zelenooký ,,Pořád ho mám" Zavrtal se ještě hloub do peřin ,,Ty jsi fakt horší než holka" Zazubil se Louis ,,Díky" Vzdechl Harry potupně přičemž ukázal vztyčný palec ,,Dělám si srandu, nechceš uvařit čaj?" Zasmál se Harryho otravný kamarád ,,Jestli mi přitom nezničíš kuchyň tak budeš hodnej" Přivřel oči Harry ,,Nepodceňuj mé kuchařské schopnosti" Zvedl se Louis se smíchem z křesla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Jak to jako myslíš pozvat na rande?" Ptal se Harry nechápavě ,,Prostě pozvu Tay na rande" Zachichotal se Louis ,,Aha" To bylo to jediné co mu na to dokázal odpovědět ,,Zítra po škole jí pozvu" S úsměvem na rtech se zvedl ze židle ,,Fajn" Zvedl se Harry taky ,,Vadí ti to snad?" Přeměřil si ho pohledem Louis ,,Ne vůbec, měj se!" Ironicky se ušklíbl chlapec zatímco si posbíral své věci a vydal se školní chodbou pryč ,,Harry!" Slyšel hlas svého kamaráda který na něj zoufale volal. Nemůžou spolu jít na rande, prostě nemůžou! Harry soptil, nemůžou spolu jít! Nemůžou! Ale vlastně proč? Proč mu to tak vadí? Někde hluboko v jeho hlavě existovala odpověď, odpověď která se mu ani maličko nezamlouvala, ta která ho děsila již pěknou řádku měsíců, ta která ho děsila.

Zdravíčko :) Tak jsem to vydala, sice pozdě ale přece jenom :) Moc děkuju za 200 přečtení :D Láskuju Vás všechny :) Doufám že Vám můj příběh zničil dostatečné množství mozkových buněk.

Larry forever :)

Danielle