Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Velký návrat

Následujících několik hodin Antonio vše připravoval. Požádal Calanthee, aby mi povolila neomezený pohyb po věznici, sdělil jí, že jeho pomsta má několik částí. Svolila a povolení sepsala. Měl jej nyní u sebe. 

Jako další přišli na řadu vojáci ve vězení. Jemu ale stačil jednoduchý uspávací prášek a bylo po všem. 

Koně si vyvedla k jednomu z postranních východů, kde zvíře mělo čekat.

Vešel do vězení a zamířil ihned k cele, kde spala královna Dorame. Pomocí kouzla otevřel dveře a vešel dovnitř. ,,Výsosti, musíme jít."

Snad jako kdyby na něj zapomněla, překvapeně vzhlédla. ,,Antonio?" pronesla s otázkou v hlase, jako kdyby nevěřila, že tu je, jako kdyby snad i snila. Pak se jej ale chytla a nechala se vytáhnout na nohy. ,,Jak se ti to povedlo?" zavrtěla nad tím nechápavě hlavou a nechala se vyvést ven z cely. 

,,To vám vysvětlím cestou,'' podepřel jí a vedl tichou věznicí ven. Vojáci spali a spát ještě budou. Minimálně dalších osm hodin. 

Prošli věznici až na nádvoří, kde pomohl Dorame nasednout do sedla a vyhoupl se za ní. Zabalil dívku do svého pláště a pobídl koně do klusu.

Zády se o něj zapřela a sevřela víčka. Konečně tahle noční můra končí. Konečně se vrátí k Thalovi. Jen tak tak se držela, doufala, že cestou nespadne. Oči se jí klížily, tělo jí bolelo, ale přeci jen se dál držela. Letmo se podívala na svá zápěstí, která byla od okov, jež byly až šíleně utažené celé modré. ,,Kde je Thal?" zasípala tiše. 

Antonio si povzdechl. ,,Je v Altarionu,'' rukou ji jemně objal kolem pasu. ,,Zkuste si odpočinout. Pojedeme několik hodin.'' 

Pokývala hlavou a sevřela víčka k sobě. Jakmile ale zavřela oči, objevily se před ní všechny ty hrůzy, jež jí stačila Calanthee ukázat, bála se, že až oči otevře bude zase v tom vězení. Samovolně jí po tvářích steklo pár slz. To ani nevěděla, že v sobě měla kouzlo, jež posílilo její temnotu, které se ale ještě neprojevilo. Pro teď to bylo nejspíš dobře. 

Sledovala okolí kolem sebe a skoro se až zajíkala radostí, když začala místa poznávat. Známé ulice, známé lesy, známé okolí. Byla doma. 

Čaroděj hnal koně tryskem do Altarionu. I on byl šťastný, když se dostali ke známým místům. Věděl, že jsou už blízko hlavního města.

Pokračovali dál a na obzoru se začínalo rýsovat hlavní město. Čaroděj se pousmál. Už brzy bude on i královna v bezpečí. To věděl. 

Otevřela oči v momentě, kdy se dostali do města. Ty ulice,  hrad na kopci před nimi znala tak moc dobře. Netrvalo to moc dlouho, co se octli na nádvoří hradu. Dorame byla sotva vzhůru, ale pohled na známé místo jí vykouzlil úsměv na tváři. ,,Jsme tu," pronesla, ačkoliv to bylo více než zřejmé. 

,,Ano jasnosti jsme v hlavním městě. Městě pár minut a budete u krále,'' zastavil koně na nádvoří, sesedl a pomohl jí dolů. Jeden ze stráží se rozběhl pro krále.

***

Thranduil doufal, že se to povedlo, že se Dorm vrátí domů. Když pro něj přiběhl strážný, všeho nechal a rozběhl se na nádvoří, celý říčný a nadšený. Byl tak rád, že je doma. Když svou královnu uviděl a jeho oči vyhodnotily její zranění a podmínky, ve kterých asi musela být, slíbil si, že Calanthee bude trpět za to co udělal.

Došel k nim, zadíval se na Dorm, snad jako kdyby se mu zdála a pak ji jemně objal. ,,Tolik jsi mi chyběla drahá," špitl tiše. 

Doslova spadla do jeho náruče a tiše sykla. Bolelo jí celé tělo, ale byla konečně v bezpečí. Polkla další nával slz, jež se jí vehnal do očí a nechala se od krále obejmout. Neměla popravdě ani sílu na to mu objetí opětovat. ,,Všechno mě bolí," postěžovala si tiše, ačkoliv k jejímu zuboženému stavu to bylo více než zřejmé. 

Thal si ji zvedl do své náruče. ,,Vezmu tě na ošetřovnu, má drahá. Budeš brzy v pořádku. Odpočineš si a prospíš se,'' usmál se na ni a pak se zadíval  na Antonia. ,,Děkuji mnohokrát," pokynul mu hlavou, stejně tak jako to udělal i čaroděj.

,,Cokoliv pro naši královnu," kývl hlavou a vydal se z nádvoří pryč, nechávajíc za sebou krále i s ostatními. 

Dorame tiše sykla Vše jí bolelo jako čert a byla ráda, že se jí konečně dostalo vlídného zacházení. ,,Bylo to strašný, hrozný," rozvzlykala se tiše. 

Thranduil se na ni zadíval a lehce svraštil obočí. ,,Všechno bude dobré,'' spěchal na ošetřovnu a položil ji jemně na lůžko. Hned se začali sbíhat léčitelé. Držel Dorm jemně za ruku s nechal je, aby ji ošetřili. ,,Neboj se Dorm, jen tě nyní ošetří. Jsem u tebe.''

Ačkoliv se kolem ní sešla většina léčitelů, pohled měla jen pro krále. Pak ale s úsměvem usoudila, že teď již může poklidně usnout a sevřela oči. Po chvilce její stisk královy ruky povolil. 

Danmor procházel chodbami a nakonec stanul vedle krále. ,,Jak je jí?" optal se starostlivě, ,,a co budeme dělat teď?"

Jakmile si všiml, že usnula, tak ji ještě naposledy stiskl dlaň a poté od ní odstoupil. ,,Vyhlásíme královně Calanthee válku,'' zadíval se král na Danmora, ,,Je unavená. Jen Valar ví, co všechno jí Calanthee provedla.''

Danmor kývl na souhlas. ,,Mám vydat rozkazy?" pohlédl na krále a zapřel se jednou rukou o jílec meče.

,,Jak jsme na tom s výcvikem nováčků?'' zeptal se král tiše a otočil pohled ven z okna.

Nadechl se. ,,Celkem dobře, dalo by se říct, že vojsko by mělo být připraveno během pár okamžiků," pokývl hlavou. 

,,Mám v plánu přivést posilu ze Hvozdu, myslím, že je k tomu zen vhodný čas.''

Danmor se zamyslel. ,,Dobrá, než se vrátíte, dám dohromady vojsko," pronesl a naposledy se podíval na Dorm, než si povzdechl a čekal na Thranduilovy pokyny. 

Thranduil otočil svůj pohled na královnu a nasucho polkl. ,,Budu u ní, vojsko mohu přivést kdykoliv. Ale nechci aby se probudila sama. Pokračuj v tréninku nováčků a dej dohromady vojsko.''

Danmor pokývl hlavou na souhlas. ,,Dobrá, ale až Calanthee zjistí, že je Dorm pryč, bude zuřit, možná že už teď dává dohromady veškeré své spojence a vojáky," pronesl s obavami v hlase. 

Elf se zamyslel. Věděl, že Danmor má pravdu, bylo mu ovše nepředstavitelné, nyní tu Dprm nechat. Věděl ale, tušil, že to jinak nepůjde. Proto se sklonil a vtiskl Dorame jemný polibek na čelo. ,,Neboj se drahá, vrátím se co nejdříve,'' pohladil ji po vlasech a pak už se otočil na Danmora. ,,provedu vojsko elfů. To si Calanthee za rámeček nedá. Tím jsem si jistý. Bude litovat.''

Kapitán vojsk se na něj podíval. ,,Tomu plně rozumím. Jdu tedy zburcovat vojsko, a vy," podíval se přísně na mladé léčitele, ,,pošlete pro paní Dineth, ať tu je, kdyby se královna probrala," pronesl, než se vydal ven z ošetřovny. 

Král se za ním ještě chvilku díval, než i on vyšel ven, míříc k portálu.