Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Prokletí

S tímto příchodem Mironell nepočítal. Ale i tak, když se dozvěděl že je tu král se vydal tím směrem. ,,Můj králi, co je tak naléhavého?" optal se překvapeně. Nebylo pochyb, že s jeho příchodem momentálně nepočítal. 

Thranduilovi, jež si to mířil směrem k jeho rádci, se na obličeji vyloudil škodolibí úšklebek. ,,Řekněme, že jsem vyhlásil Calanthee válku,'' pokrčil rameny a zaměřil svůj modrý pohled Mironellovi do očí, ,,už jsem poslal dopisy do Lorienu a Imladris s žádostí o vojáky,'' oznámil mu ve zkratce. ,,To víš," přerušil tak i Mironellovi nevyřčené otázky, ,,tak se nakládá s někým, kdo unese mou královnu a rozzuří krále Altarionu a Hvozdu.

Mironell zaťal ruce v pěst. Dorame znal, a věděl, že tohle si zkrátka nezasloužila. ,,Je-li tomu tedy tak, měli bychom vyrazit co nejdříve, myslím si, že vojska tu budou co nejrychleji to půjde," pokýval hlavou, zatímco sledoval dění i ostatních elfů kolem sebe, kteří také začali zbrojit. 

Thal se rozhlédl kolem sebe. ,,Počkáme na vojska a po tom půjdeme do Altarionu. Calanthee si toto za rámeček nedá,'' ušklíbl se a vydal se pro své brnění. Těšil se, až uvidí výraz na tváři Calanthee při pohledu na vojsko elfů.

Ani Mironell nelenil a i on si došel pro svou zbroj, přeci jen, krále by následoval kamkoliv. Navlékl se do brnění černého jako noc s dlouhým, tmavě modrým pláštěm a do rukou vzal svůj meč. Byl připravený. 

Spokojeně sledoval, jak se vojsko začalo pomalu formovat před branami královského sídla a doufal, že tenhle boj vyhrají. 

Král už čekal před branami, sledujíc, jak se vojsko připravuje a četuje do formací. Usazen v sedle svého koně se spokojeně usmíval. Věděl, že tuhle válku vyhrají. Věděl, že tohle bude konec Calanthee. 

Mironell vyklusal vpředu legie jízdy na hnědém hřebci a pohledem zabloudil k Thardnuilovi. ,,Můžeme vyrazit, můj pane," oznámil odhodlaně. 

Elf věnoval svému společníkovi pohled. ,,Možná bude průchod portálem trochu nepříjemný. Je to však nutné, abychom se dostali do Altarionu. Já se sem poté vrátím a provedu do Altarionu vojáky z Imladris a Lorienu.''

Ještě než se vydal k portálu, se zadíval na své vojsko. ,,Elfové Hvozdu, nyní je nás potřeba jinde," začal mluvit, ,,jak víte, na má ramena padla i břímě vladaření v království Altarionu. A nyní je potřeba svrhnout zemi, jež nám hrozí útokem. Potřebuji proto každou ruku a jsem velice vděčný, že se mnou jdete," odmlčel se a sklopil hlavu, ,,jsem si vědom toho, že jsem nebyl takový král, jakého by jste si přáli. Ovšem od tohoto dne vám slibuji, že se vše změní. Budete mne následovat?"

Mezi vojáky zavládlo ticho. Thranduil lehce znejistěl, tohle moc dobře nevypadalo. Ovšem po chvilce se ozval hlas jednoho z vojáků: ,,Za krále a za Altarion!" a když se k němu přidávali nakonec další a další křiky nadšených vojáků, král věděl, že má vyhráno. Otočil se směrem k portálu a pobídl koně vpřed.

***

Mironellovi se nejprve trochu zamotala hlava, ale přeci jen to zvládl více než dobře. Pak se podíval na krále a kývl na něj. Věděl, co měl dělat. Začal dávat rozkazy vojsku, aby se přesunuli směrem k ochodu z města, kde by se mohlo případně objevit vojsko Navari. 

Thal si jeho rozpoložení ale okamžitě všiml. ,,V pořádku? Cestování portálem není moc příjemné. Pokud si potřebuješ odpočinout, pochopím to.'' Co si tak všímal, vojáci také byli trochu mimo z přenosu portálem, Thal ovšem trpělivě čekal, až se dají dohromady.

Mironell kývl na souhlas. ,,Bude to dobré, nic se neděje," usmál se na krále a pak už se dál soustředil na svou práci. Po chvilce se k nim připojil i Danmor, který společně s Mironellem začal rozmlouvat ohledně strategie a rozložení vojsk.