Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Milosrdné lži

Byl to jako příliv energie a Antonio pochopil, co má dělat. Zadíval se také na bojující dvojici. Thal statečně odrážel výpady královny a bylo vidět, že se nebojí. Teď byla řada na něm, a proto začal kouzlit. Dokud byla královna zaměstnána králem, mohl se na magii plně soustředit. Mohl se pokusit přivést zpátky její dobrou stránku a zrušit kouzlo, které na ní uvrhla již mrtvá královna Calanthee. 

Ovšem Dorm byla až moc zaměstnaná bojem, rozžhavená a její mysl nebyla přístupná. A Galadriel to věděla. S dalším vysláním myšlenek jak k Thranduilovi tak k Anotinovi jim sdělila, že dokud bude Dorm na nohou, tak se jim  to nepovede. Proto se tentokrát obrátila na Thala. Já vím že je to vaše manželka a tam uvnitř dobrá královna, ale musíte přitvrdit, nebo se nám nic nepovede. Vyslala k němu myšlenku. 

Thal se zadíval na Dorm, pak na elfku a skoro až neznatelně kývl hlavou na souhlas. Chápal to. Zaútočil na ní tedy svou plnou silou a nešetřil ji. Byla to jeho manželka, to ano, ale její dobrá stránka byla někde hluboko uvnitř skrytá. 

Toto nebyla jeho Dorm. 

Zahlédl, jak Antonio čaruje, ale soustředil se na útočení na Dorm. A po několika dlouhých minutách se mu konečně povedlo ji srazit na zem. Odkopl její meč daleko a nedal možnost jí vstát.

Bránila se do poslední chvilky, než se neocitla na zemi, lapajíc po dechu z toho, co se dělo. Ale nestačila se ani vzpamatovat, když u ní byla Galadriel i Antonio. 

Pocítila ohromný tlak po celém těle a měla v jednu chvilku pocit, že se její hlava rozskočí ve dví. Její temná stránka se bránila jak jen mohla stejně tak jako prokletí uvnitř ní, ale čarodějové byli silnější. Doramino tělo se v jeden moment zvedlo ze země, oči měla dokořán otevřené a snažila se křičet bolestí, ovšem z hrdla jí nevyšel ani hlásek. Zaříkávání nabralo na síle, a z Doraminé kůže se jako kdyby začaly odlupovat jemné, stříbrné šupinky, které se kupily před jejím tělem v oblaku mlhy, jež sebou různě cukala a snažila se vrátit zpět k dračici. 

Neúspěšně. 

Po četné chvilce, kdy se od jejího těla odtrhl poslední kousíček světlé látky, její vlasy rázem opět zbělaly, kůže nabrala zdravého odstínu, a ona spadl zpět na zem. Chvilku zůstala bezvládně ležet, než se ale schoulila do klubíčka. Nevěděla, co se stalo, ne nějakou chvilku, ovšem jakmile se otočila  upřela teď už svůj průzračně modrý pohled na Thala v temné podobě, Galadriel a Antonia, tak jí to došlo. Párkrát zamrkala očima, než se odtáhla kousek dál, přitáhla si nohy bod bradu a v usedavém pláči se začala kolébat dopředu a dozadu, snad jako kdyby se chtěla ukonějšit. ,,Co jsem to jenom provedla," špitla tiše.

Galadriel se jen tak tak držela na nohou. Ale věděla, že mají vyhráno. Teď to byla ta dívka, kterou znala z Hvozdu, temnota byla pryč, svou bílou magií jí doslova rozdrtila. Sklesle a unaveně hleděla na dívku před sebou, ale nešla k ní, tohle už nechala na Thalovi. Pohled otočila na Antonia a s úsměvem na něj kývla v gestu díku. 

Když to celé skončilo, vzal na sebe Thal opět podobu krále elfů a objal svou ženu. ,,Všechno je v pořádku Dorm. Nemohla jsi nic dělat. Vůbec nic. Byla jsi pod kouzlem. Nemohla jsi se bránit," přitáhl si jí do své náruče. Ubližovalo mu takhle jí vidět, ale na druhou stanu byl rád, že tu byla s ním a už taková, jaká dřív. 

Dorm se nejdřív odtáhla, snad jako kdyby měla strach že i teď by mu mohla nějak ublížit, ale nakonec se poddala tomu pocitu bezpečí v jeho náruči, tomu pocitu, který jí tak moc chyběl a který jí vždy dostal do kolen. Přitiskla se k němu o něco pevněji, slabýma rukama jej objala kolem pasu a zavřela uslzené oči. ,,Jsem ráda, že jsi to zvládl, vy všichni," pronesla po chvilce s čirou upřímností, než k němu zvedla svůj pohled. Zřela se v nich jasná otázka. Chvilku mlčela, ale pak jí položila i tak. ,,Kolik lidí jsem zabila?"