Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Možné řešení

Dorame už byla vzhůru a velice urputně se začala vzpírat řetězům, jež obmotávaly její tělo. A nejenom to. Doslova klela, proklínala vše a všechny, cukala sebou, její tělo bylo opět rozpálené, právě proto byla položená na lůžku z kovu, aby prostěradla náhodou nevzplanula. I tak byly ale okovy rozpálené do ruda. Ovšem vždy v momentě, kdy to vypadalo, že se roztaví jí jeden z vojáků polil studenou vodou, vyslechl si salvu nadávek a pak se celý proces toho, než se zchlazený kov opět roztaví opakoval. Dorm už byla ze svých pokusů značně unavená, ale i tak se dál snažila, Křičela, vzpírala se a nechtěla se poddat.

Thranduil vešel na ošetřovnu jako velká voda, na sobě ještě brnění od krve. Když si všiml, že je Dorm vzhůru, trhaně se nadechl. ,,Tak už ke vzhůru,'' kývl na léčitele, ,,kovová postel, vynikající řešení. A studená voda je také dobré řešení. Velmi efektivní.''

Jakmile zaznamenala jeho hlas, otočila se na něj. Jako kdyby náhle úplně obrátila. ,,Thale, drahý, prosím pusť mě odtud," pronesla a vzlykla. I přes to, jak bojovala, plakala, nebylo to pro ní lehké. 

,,Je mi to lito drahá, ale musíš zůstat zde na ošetřovně. Elfové se o tebe postarají,'' došel pomalými kroky až k její posteli, ,,brzy budeš v pořádku na drahá. Opravdu ano, jen si potřebuješ odpočinout.''

Naléhala ale dál. ,,Prosím, dostaň mě odtud pryč, prosím," prosila dál a po tvářích se jí začaly koulet slzy. ,,Strašně to bolí," rozvzlykala se. 

Thranduil si povzdechl. ,,To nemohu drahá, nejde to. Potřebuje odpočívat a léčitelé dohlíží na tvá zranění. Navíc jsi těhotná, pár dní tady prostě musíš zůstat.''

Opět se celá rozpálila a stejně tak i okovy na jejích rukou. Jakmile jí jeden z mužů opět polil studenou vodou, vykřikla bolestí, jak se jí okovy zaryly do kůže. Ze šedých očí jí po tváři steklo pár krůpějí slz. ,,Nesnáším tě, slyšíš?" vzlykla směrem k Thalovi v pocitu příšerné agónie. 

Ke králi přistoupil jeden z čarodějů. ,,Můžeme jí uspat, ale mezi tím než uspávací kouzlo vyprchá se musí dodržet určitý čas, aby to bylo bezpečné pro další očarování," pronesl tiše a starostlivě se podíval na Dorm. 

Ta ale jejich konverzaci zaslechla. ,,Ne, nebudete mě uspávat, to nesmíte!" křikla po něm.

Král věnoval léčiteli svůj pohled. ,,Jak dlouhý časový úsek to je?'' zeptal se. ,,Dávám k tomu svolení. Jakmile to uznáte za vhodné, můžete ji uspat. Myslím, že jí to pomůže. I když bude klít a nadávat, musíte to udělat. Je to pro její dobro.''

Dál se srdceryvně vzpírala, ale to už k ní přistoupil čaroděj a pár slovy na ní seslal uspávací kouzlo. Chvilku se spánku bránila, ale nakonec se její víčka samovolně zavřela. ,,Je to vždy otázka tak pěti hodin, než bude moci být kouzlo opět sesláno a aby jí nijak neublížilo," pronesl a zadíval se na ní. Opatrně jí položil ruku na čelo a když usoudil, že její tělesná teplota je snesitelná, přivolal léčitelky, které se začaly starat o zranění, jež si sama udělala během vzpírání se okovům. 

,,Děkuji. Nevím, co s ji Calanthee provedla ale je mrtvá a už nám to neřekne. Doufám však, že nám pomůže nějaký čaroděj. Nemůžeme ji pustit odsud a přesto není pro mě snadné, ji takto vidět,'' pronesl zkroušeně, ,,děkuji, že se o ní staráte i když je to těžké.''

Muž pokýval. ,,Snad ano," pověděl a pak i s ostatními ženami opustil ošetřovnu a nechali tam jen krále se spící Dorm. 

Král se posadil Dorm po jejím boku. Bylo to první místo, kde si vyznali lásku a jeho boleo, že to bylo i místo kde musela takto trpět. ,,Tolik mě to mrzí má drahá, ale neměl jsem na vybranou. Ublížila by sis a to nechci.''

Tiše oddechovala, ale snad jako kdyby přeci jen nějaká její část byla vzhůru. Pomocí jejich pouta ho lákala k sobě, na místo, odkud jí zachránil v minulé bitvě, na místo, kde její mysl nebyla ovlivněna kouzlem Calanthee.

Král si povzdechl a chytil ji jemně za ruku. Jakmile ale zaslechl to tiché volání, bez dalšího vyčkávání se mu poddal. Chtěl jsem jí pomoci. Chtěl zjistit, co za kouzlo na ni Calanthee uvalila a jak ho může odstranit. Nějak to přeci jít muselo. 

Objevil se opět u onoho stromu, vše vypadalo tak, jako minule.

Kousek od stromu ležela Doramina dračice a spala. Mohutnou hlavu měla položenou na předních tlapách a z funěním vydechovala obláčky páry. 

Ani ne po chvilce zpoza jejího mohutného těla vykoukla i bílá hlava Dorame, která jakmile spatřila Thala, celá se rozzářila štěstím. ,,Tak jsi přišel," usmála se, oběhla dračici a schovala se do elfovy náruče. Po chvilce se ale odtáhla a podívala se na něj. Její oči byly modré tak jako dřív. ,,Nemáme moc času," pronesla tiše a posadila se na zem. ,,Tahle situace, je to složité, trvalo mi dlouho, než jsem to sama pochopila," spustila, ,,to kouzlo, pod kterým jsem, bylo vyprodukováno ze životní síly Calanthee. Tím, že zemřela, přenesla část své životní síly do mého vědomí, není možné se jej zbavit lehkou cestou, ani ten nejmocnější čaroděj Altarionu není schopen něco takového uskutečnit," povzdechla si, ,,ale pokud vím, paní Galadriel by takovou moc mít mohla," pronesla, ,,jistá si nejsem, ale za pokus nic nedáme, do té doby mě ale nesmíš pustit, nesmíš naslouchat ničemu, co říkám, nesmíš tohle udělat, protože nevím, co by se stalo kdyby ano," povzdechla si zničeně.

Thranduil se posadil vedle ní a chytl její dlaně do těch svých. „Je mi líto, že tě musím držet spoutanou na ošetřovně. Kdyby Calanthee nebyla mrtvá, osobně bych ji znovu zabil," povzdechl si. „Bude snažší dostat Galadriel sem do Altarionu, než tebe do Hvozdu. Slibuji však, že budu s tebou a budu tě hlídat. Nedovolím nikomu, aby ti ublížil, nebo tě pustil. Byť to bude náročné zvládnu to," Ale srdce mi to bude rvát na kusy. „Asi budeš většinu času spát, má drahá."

Kývla hlavou na souhlas a opětovala mu stisk ruky. ,,Dobře, takhle to udělej, já to vydržím," pousmála se. Pak se otočila na dračici. ,,Ani ona nemůže nic dělat, je pohlcená kouzlem, proměna by teď ani nebyla možná," pronesla tiše a podívala se Thalovi do očí, ,,tohle zvládneme," natáhla se a pohladila ho zlehka po tváři. 

Elf se pousmál, natáhl se a pohladil Dorame jemně po bledé tváři, tak krásné, jako jí znal, tváři, kterou tolik miloval. „Pokusím se k tobě Galadriel dostat rychle, slibuji drahá. Brzy budeš zase sama sebou a budeme vybírat vše potřebné pro děti," umíval se. „Nebude vadit, když léčitelům řeknu, jak na tom jsi a co je důležité? Pokud to nechceš, nevadí drahá. Chápu to," nechtěl na ni nijak tlačit.

Zavrtěla hlavou. ,,Ne, to ne, řekni jim vše, je to potřeba," usmála se na něj. Ještě chvilku seděla, než sevřela víčka. Když je zase otevřela, posmutněla. ,,Měl by jsi jít, za chvilku to nebude bezpečné," pronesla a zvedla se. 

I Thranduil vstal, ale ještě si přitáhl Dorm do pevného objetí a věnoval jí jeden ze svých polibků. „Nejraději bych tady zůstal s tebou drahá, ale vím, že to zvládneš. Jsi silná bojovnice," pohladil ji jemně po tváři. „Brzy budeme spolu. Slibuji. Dostanu do Altarionu Gladriel."

Polibek mu opětovala, stejně tak jako úsměv. ,,Dobře, zvládneme to, společně," pověděla, těsně předtím, než se celý vnitřní svět začal rozplývat.