Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Doufejme...

Rychle se vzpamatoval z toho, co právě viděl. Když však spatřil Dorm na zemi, hned přeběhl k ní poklekl a opatrně si jí vzal k sobě do náruče. „Má milovaná, jsi v pořádku?" optal se starostlivě, velmi se o ni bál, „prosím, řekni něco," zašeptal zoufale.

Nadzvedla se namáhavě na loktech, ale to už u ní byl Thal a tiskl si ji k sobě. Jen po něm střelila letmým pohledem, ale pak se zadívala na elfku. ,,Kde jsou? Co se to stalo?" hlesla tiše, nervózně a zároveň zničeně. Bála se. Z draků byl jen prach a ona se bála, že to nevyšlo. Že draky zabily. Galadriel pohlédla na Dorm a pak na Thala. ,,Povedlo se to, ale tak trochu jinak, než se očekávalo," špitla tiše.

Zarazil se a svůj pohled směřoval k elfce. „Jak to myslíte, že to vyšlo jinak, než se očekávalo? Co se stalo?" zamračil se lehce, začínal mít obavy. Svou milovanou si stále držel v náručí a konejšivě jí objímal.

Dorm se zlehka opřela o elfovu hruď a pohlédla na Galadriel, stejně tak jako on. Žena se trhaně nadechla. ,,Nevím jak, ale proud magie se otočil, to znamená, že se nepřenesla magie dětí do draků," odmlčela se, ,,ale dračí magie do dětí," řekla. ,,Není to až tak moc hrozná změna, ba naopak, děti by se měly narodit tak, jak mají, s tím že ale už od útlého věku budou bojovat s temnotou, je v nich přebývá," vysvětlila.  

Držel si Dorame u sebe, jako kdyby se bál jí vůbec pustit ze své náruče a zároveň poslouchal, co elfka mluvila. Lehce se u toho zamračil. „Takže pokud to dobře chápu, mají teď v sobě o něco více temnoty než dřív, jelikož pohltiti i tu dračí magii?" měl z toho obavy.

Galadriel se na Thranduila podívala. ,,Ne, nemají jí více," špitla, ,,mají všechnu," dořekla. ,,Vše, co bylo v dracích, je teď v nich," posadila se na zem vedle dvojice a podívala se starostlivě na Dorame. ,,Jak ti je, má milá?" optala se elfka s obavou.

Dorm jen tak tak rozlepila oči. ,,Chce se mi spát," zaškemrala snad až prosebně a po tváři jí stekla jedna zbloudilá slza. ,,Budou v pořádku?" optala se ještě. 

Galadriel se usmála. ,,Jistě že ano, jen to bude chtít více péče," pronesla tiše a pohladila dívku po čele, které měla orosené chladným potem. 

Thal vstal a vzal Dorm do náruče. ,,Vezmu tě domů a odpočineš si," pronesl tichým hlasem a s ní v náruči se odebral ke koni, na kterého ji opatrně vysadil a v momentě se do sedla vyhoupl i on. Sedel za ni, takže si ji přivinul k sobe, aby nespadla. Pak pohled na Galadriel. ,,Myslím, že je na čase se vrátit."

Dorm se jen více natiskla k Thalovi. ,,Jeďme domů, prosím," zaškemrala a sevřela víčka. 

Galadriel se dostala také na svého koně a pobídla ho vpřed. ,,Vím, že to může vypadat hrozivě, ale zvládneme to, až paní Dorm usne, vše vám povím," podívala se elfka na krále. 

,,Už jedeme má drahá," zašeptal a vtiskl ji polibek do vlasu, víc si ji objal a pak pobídl koně. I kůň Dorame poslušně kráčel za nimi. Když nakonec Dorm usnula, pohlédl na elfku vedle sebe. ,,Tak co jste mi chtěla říct?" optal se.

Galadriel dojela vedle koně krále. ,,Víte, vše to bude náročné, teď se bude muset život těch maličkých korigovat ještě víc, než by bylo potřeba předtím, budou to míst hodně složité," špitla. ,,Budu vám ale na blízku, kdykoliv bude potřeba, je ale možné, že starší z dvojčat bude problémové," pokrčila rameny. 

Povzdechl si. ,,Doufejme, že nebude, ale pokud se tak stane, pak i to zvládneme. Jsou to naše děti, vždy tu pro ně budeme ať se děje, co se děje. Nebudou na to samy," pronesl a přemýšlel nad tím vším.

Galadriel se usmála. Věděla, že má pravdu a těšila se na to, až se ti malí narodí. Těšila a bála se zároveň. Ale něco jí říkalo, že ne vše bude tak zlé, jak se na první pohled zdá.