Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Monstra z legend

Dinteh tiše vstoupila na ošetřovnu a přešla k lůžku své sestry. Bylo ji jí líto. Už několik dní tady takto ležela a Dineth nevěděla, co by měla dělat, jak by ji mohla pomoct, nebo jí rozveselit. ,,Ahoj Dorm,'' usmála se na ni a pak se zamyslela. Chtěla ji pustit. Alespoň na chvíli. Rozhodně nemohlo být příjemné tady takto ležet.

Královna, momentálně při svých plných smyslech, otočila pohled na svou sestru, šedý a zastřený. Ovšem skrývalo se v ní ještě dost energie, jen byla vychytralá. Tušila, že pokud svou sestru dobře zmanipulujue, tak bude za chvilku volná. ,,Dineth, má drahá," pronesla tichým hlasem, který působil více než ublíženě a po tváři jí stekla slza. 

,,Je mi líto, že tady musíš takto být,'' povzdechla si tmavovlasá dračice a jemně zatahala za okovy na jejích rukou.

Ublíženě si povzdechla. ,,Bolí to, tak moc to bolí," přiznala po chvilce a cítila, jak jí po tváři stekla další slza. ,,Prosím, pusť mě, jen na chvilku," začala zničeně naléhat, ,,potřebuji se protáhnout, tohle příšerně bolí," narážela stále na slabé místo. 

Dineth se zmateně rozhlédla kolem sebe. ,,A kde jsou klíče?'' snad nebude tolik vadit, když ji na chvíli pustím, koneckonců je to moje sestra. Určitě se chce jen protáhnout a nikdo to nezjistí.

Usmála se. ,,Tam visí," pokývala hlavou na druhou stranu ošetřovny. Tak moc se těšila, až bude zase volná. Jen se protáhnout nechtěla, to ani zdaleka ne. Chystala se na něco mnohem většího. Po dobu toho, co zde takto byla měla dost času přemýšlet a spřádat plány. A ty se jí teď povede uskutečnit. Po celou tu dobu se snažila, aby byl její výraz neutrální, takový, jako byl doteď. 

Mladá dračice se tedy vydala pro klíče a odemkla jí pouta. ,,Ale jen na chvíli. Jen se trochu protáhneš a pak tě znovu zamknu,'' nechtěla mít problém. Ale chvíle snad nebude vadit. Doufala v to a chtěla sestře pomoci. ,,Měla by jsi pomalu pohybovat rukama a nohama,'' snažila se radit.

Dorame se zhluboka nadechla a velice opatrně se posadila. Musela nahodit bolestný výraz, ovšem připravená utíkat byla více než kdykoliv jindy. Jakmile ale seděla a měla plnou možnost začít svůj plán, podívala se na Dineth. Té v té chvilce zkrátka muselo dojít, jako chybu udělala. Už ale bylo pozdě na to cokoliv říkat nebo dělat, Dorm byla rychlejší. Jediným bleskovým pohybem chytla svou sestru pod krkem a doslova s ní třískla o železnou postel za sebou. ,,Promiň sestro, musím ještě něco zařídit," ušklíbla se zlomyslně, ,,ale děkuji, že jsi mě pustila.

Už ve chvíli, kdy se na ni podívala, Dineth věděla, že udělala chybu. Nestihla ani nijak zareagovat a pohltila ji tma.

Aby se pojistila tím, co udělala, přicvakla Dorame Dienth okovy, jež měla ještě před chvilkou kolem zápěstí ona. Protáhla se a vyšla ven z ošetřovny. Téměř okamžitě se na ní vrhlo několik vojáků za účelem jí zastavit, ovšem nebozí muži se setkali s ničivým žárem Dorame, který je spálil během pár sekund. Tak se stalo i s několika dalšími vojáky, jež se jí bezvýsledně pokoušeli zastavit. 

Došla až do stájí, kde ve tmě noci vyšplhala na hřbet koně, kterého pobídla a opustila tak hrad. Ačkoliv byla její dračice v zajetí kouzla, Dorm moc dobře věděla, jak využít jejích smyslů. Nasála do nosu čich, pachy se chvilku míchaly než ale našla ten pravý. Antonio. Věděla, že není u sebe, zaslechla strážné, jak se o tom baví. A netrvalo jí ani moc dlouho, než mezi stromy nespatřila doutnající plamínky ohně a u něj bělovlasého čaroděje. 

Pobídla koně tím směrem a těsně předtím, než se vynořila ze stínů z něj seskočila. ,,Antonio, to máme ale krásnou noc, no ne?" zapředla tiše. 

Čaroděj s královninou návštěvou nepočítal, a jak by také mohl. Měla být na ošetřovně. ,,To máme paní. Jak se vám daří?'' pousmál se a zadíval se znovu do ohně, snažíc zachovat klid. Přemýšlel, co po něm bude chtít. ,,Pustili vás na projížďku?'' optal se, i když věděl, že to tak není.

Došla k ohni, poklekla a zadívala se do plamenů, jež se odrážely v jejích šedých očích. ,,Ne, ani ne, pustila jsme se sama," pronesla tiše, naprosto nezaujatě a dál sledovala hořící oheň. ,,Je v něm kouzlo," pohodila hlavu k plamenům, ,,je krásný, daruje život i ničí, dokáže hřát i pálit, má velikou moc," poznamenala a naklonila hlavu na stranu. Pak se zadívala opět na Antonia. ,,Chci, aby jsi mi s něčím pomohl."

,,Manžel a léčitelé vás budou hledat. Budou mít o vás strach. Měl bych vás dovést zpátky na ošetřovnu. Určitě vás už hledají,'' pronesl tiše a zadíval se jí do očí.

Zamračila se. ,,Ne, nepotřebuji se vrátit zpět, ne když jsem odtamtud odešla," pronesla a nadechla se, ,,mám v hlavě určitý plán ale sama na něj nestačím," zvedla se a začala si plamen obcházet, stále fascinována jeho plápoláním, ,,určitě jsi slyšel o prastarých dracích Altarionu," pohlédla na čaroděje. 

,,Slyšel má paní. Většinou se jedná o legendy. Ale králův syn je jedním z těch draků. Nechápu však, co to má společného s vámi? Co ode mě chcete paní?'' byl zvědavý, ale něco mu říkalo, aby byl opatrný. Dorm byla divná, velmi divná. Nechápal, co se to s ní děje, ,,stalo se něco princi Legolasovi, že se ptáte na ty draky?''

Ušklíbla se. ,,Chci je přivést zpět k životu, za využití černé magie, samozřejmě, tvé černé magie," objasnila svůj plán, ,,chci započít nový věk, který by vrátil život prastarým bytostem Altarionu," zazubila se.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad paní. Vždyť nyní jsme šťastní. Země se vzpamatovává z bitvy a konečně je hrozba ze strany královny Calanthee pryč. Není třeba se znovu pouštět do války. Niikdo nechci bojovat," řekl tiše a klidně jsem se na ni zadíval.

Dorame se zamračila. ,,Nepotřebuji tvůj názor, chci jen, aby jsi to udělal," pronesla už o něco víc podrážděně a pak se opět vyrovnala v zádech, ,,můžeš to brát jako rozkaz tvé královny," oznámila mu, než se nad ní sklonila, ,,těm, kterým život zachraňuji, umím život také vzít, tak mě nenuť jít navštívit tvou rodinu," zavrčela mu u ucha. 

Čaroděj nasucho polkl a díval se na ni. Teprve teď měl opravdový strach. „Nejsem si úplně jistý, jestli moje temná magie k něčemu bude. Ale můžeme to zkusit," nepronikl do černé magie moc hluboko. Ono to celkově bylo zakázané vědění a veškeré knihy byly spáleny nebo ukrývány.

Dorm na to měla jiný názor. ,,O černé magii neví nikdo z Altarionu víc než ty, navíc je možné, že jsi poslední dračí čaroděj vůbec," obcházela ho jako hladová šelma svou kořist, ,,jsem si jistá, že se budeš snažit, nebo ti mám dát důvod?" optala se se zasyčením. 

Přemýšlel nad tím. Jak mohla vědět, jak hluboko pronikl do černé magie? Pochyboval o tom, že by jí to královna Calanthee řekla. Ta netušila o magii naprosto nic. Jen měla kolem sebe spoustu čarodějů. „Mám tedy na tento svět přivést pradávné draky paní? Vždyť neexistují další vejce. Princ Legolas byl jediný, jehož duše se přemístila do draka."

Jen se zazubila. ,,Ale existují, věř mi, že vím, kde je najít, a my se tam teď vydáme," doslova zavelela. 

Čaroděj vzal do rukou dvě hořící větve. Jednu jí podal, jednu si nechal a pozůstatky ohně kouzlem uhasil. Přemýšlel, kam chce jít, ačkoliv jisté tušení měl.

Usmála se. Byla spokojená. ,,Jdeme k hoře," zavelela prostě a nasedla na svého koně. Pokynula Antoniovi, aby si sedl za ní, aby tam byli co nejdříve. Na tohle se těšila. Vše měla na dosah ruky.