Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Zklidnění situace

Spěchali do Hvozdu. Tam však zatím o dracích nikdo nevěděl a nikdo je neviděl. Vydal však několik opatření. Jediné štěstí bylo, že draci byli malí a nemohli udělat ještě takovou škodu.

Dorm se dala konečně alespoň trochu dohromady. Umyla ze sebe špínu několika těžkých dní společně se zlými vzpomínkami z předešlých dnů, rozčesala si zacuchané vlasy a zapletla si je do dvou copů. Na sebe si oblékla zelenkavé šaty s hnědým korzetem a tmavě zelenou suknicí. Vypadala teď jako prostá dívka, nikoliv jako královna. Ale moc jí to netížilo. Většinu času přemýšlela o tom co se bude dít dál, ale nevyhnula se ani pocitům z toho, že vše je její vina. A ty pocity byly tak silné, že to musel cítit dokonce i Thal skrz jejich pouto. Stála zrovna v jedné z místností, ze které měla rozhled do většiny prostorů lesního sídla. Zhluboka se nadechla a opřela se rukou o jeden ze sloupů a sevřela oči. Tělo jí pořád trochu bolelo a motala se jí hlava, ale bylo jí přeci jen o dost lépe než pár dní předtím. 

Cítil to skrz pouto. Přemýšlel, co by měl udělat. Království bylo zajištěné a ostatní země informovány o možném nebezpečí ze strany draků. Právě nyní přihlížel nácviku vojáků. Byli v dobré kondici a byli sehraní. To bylo hodně dobré. I tak ale přemýšlel nad Dorm. Musím jí nějak pomoci. Mohu říct cokoliv a nejspíše stále bude cítit vinu.

Jejího rozpoložení si ale všimlo i několik jiných lidí, především Tauriel, která došla za Dorm a když viděla, že je zabraná sama do sebe, řekla, že jí očekává král. Dorame jen kývla na souhlas a vydala se za králem. Našla ho tam, kam  jí elfka navigovala. Vyloudila nucený úsměv. ,,Chtěl jsi se mnou mluvit?" optala se, ačkoliv nechtěl. To jen Tauriel nechtěla, aby se uzavírala do sebe a ještě více si ubližovala. 

Otočil se za hlasem a chvíli se překvapeně díval na Dorm. Až poté mu došlo, že ji nejspíše někdo za ním poslal, aby si promluvili. ,,Ano,'' přikývl a vzal jí jemně za ruku. ,,Nerad vidím, že se trápíš a přes naše pouto to cítím, takže nám smysl říkat mi, že jsi v pořádku. Nebyla to tvoje vina Dorm.''

Povzdechla si a sklopila hlavu. Zavrtěla hlavou, lehce tisknouc jeho ruku nazpět. ,,Tak nějak mi už dochází že ne, ale i tak, třeba kdybych víc zabojovala, tohle by se nestalo," pronesla. ,,Pořád jsem to byla já, která to provedla, takže ano, ten pocit provinění tam bude," hlesla tiše. 

,,I kdyby jsi bojovala sebevíc, nemohla jsi tomu zabránit. Vinu na tom nese Calanthee a její čaroděj,'' pohladil ji Thal jemně po tváři a usmál se, ,,kdyby jsi to neudělala ty, udělal by to určitě někdo jiný. Takto to nemůžeš brát drahá.''

Trhaně se nadechla, ale nic víc k tomu neřekla. ,,Jak jsme na tom? Ví se o nich něco?" snažila se odklonit konverzaci, ačkoliv jí to užíralo i nadále. 

Zadíval se ven z okna a chvíli mlčel. ,,Není po nich ani vidu, ani slechu. Jako by se vypařili při vstupu do tohoto světa. Psal jsem Galadriel a Elrondovi, ale ani oni neví, kde draci jsou.''

Kývla hlavou na souhlas. ,,Dobře, snad se objeví co nejdříve, abychom mohli podniknout patřičné kroky," zauvažovala nahlas, ačkoliv přesně nevěděla, co by měla dělat. Ale věděla, že by je nedokázala zabít. Zlehka sklopila hlavu a zadívala se na špičky bot. ,,Víš, takhle jsem si to nepředstavovala, nejdříve jsem si myslela, že to zlo skončí s Ardenem a pak, když se vrátilo zpět jsem zase doufala, že jejím posledním nositelem bude Calanthee. Tohle je," nadechla se, ,,je to těžké," přiznala. 

Pousmál se a díval se na ni. „Dorm, zvládli jsme spolu Ardena, zvládneme i toto. Ano, je to těžké, ale ne nemožné. Oni se časem objeví. Respektive se začnou objevovat zprávy o nich. Pak bude snadné je najít a třeba se nám povede je změnit k dobrému, abychom je nemuseli zabíjet." Opravdu si nechtěl zopakovat boj s draky. Třeba se tomu budu moci vyhnout.

Pokývala hlavou. ,,Ano, to by se mi líbilo, nedokážu si představit je zabít, i když jsou tací, jací jsou," pronesla tiše. Konečně se odvážila dojít k Thalovi, jednou rukou se zaháknout do té jeho a položila mu hlavu na rameno. ,,Jak jsi na tom vůbec ty a tvá temná stránka?" optala se na jeho problém. 

Thal ji pohladil jemně po zádech a chvíli mlčel. „Vycházíme spolu a zatím je klidný. Další proměnu si nežádá. Zatím. Až to bude potřebovat, prostě se proměním. Co ty a tvá dračice? Jak jste na tom?" Zeptal se tiše.

,,Jsme v pořádku, bude to dobré," usmála se nad tím. Skutečně se jí vedlo lépe, alespoň v něčem, když už jí pokoj nedalo její vlastní vědomí. ,,Ale měla bych jí vzít proletět."

Klidně se na ni díval. „Tak se běž proletět drahá. Přijdeš na jiné myšlenky a púři tom můžeš odpočívat," Usmál se na ni. Opravdu věřil, že jí to pomůže. „Nebo si nech připravit koupel a relaxuj."

Zamyslela se. ,,Ano, to asi bude dobrý nápad," zhodnotila, ,,a asi se rozhodnu pro ten let," dořekla, natáhla se k Thalovi a zlehka mu vtiskla polibek na rameno. ,,Pak přijdu za tebou," oznámila ještě, než se dala na odchod.