Altarion IV. - Nový Věk (Thranduil ff)

Tajemství až za hrob

,,Do Mordoru s Navari,'' otevřel Thranduil dveře a zavolal několik stráží. ,,Budete hlídat Dorm, nesmíte ji pustit ať by vám nabízela cokoliv,'' apeloval na ně. Muži přikývli na souhlas, a to byl pro krále jasný důvod k tomu, aby se vydal směrem k vojsku.

Po cestě se k němu připojila Nyeliss. Už vypadala mnohem lépe, i se tak cítila. Oblečená byla do své modré zbroje a v rukou držela dlouhý luk vyřezávaný z bílého dřeva. ,,Sličný lid je tu zde, můj králi, posílili řady o několik set mužů," pronesla odhodlaně. 

Pokynul jí vděčně hlavou. ,,Děkuji princezno, vaší přízně si velice vážím," pousmál se a vyhoupl se do sedla svého koně, hledíc na vojska před sebou. Přicházely i legie z Triodhernu, jednoho ze vzdálenějších království, které jim společně s králem Octaviem přislíbilo pomoci. ,,Kde si přejete zůstat? Se svými muži na hradbách?''

Nyeliss zavrtěla nesouhlasně hlavou. ,,Ne, postavím se do předních linií," oznámila nekompromisně. I ona měla Dorm moc ráda a to, co se jí kvůli královně stalo nehodlala Calanthee opustit. Pohledem střelila k obzoru, kde se objevilo vojsko jejich protivníků. A že jich nebylo málo. V samotném čele byla Calanthee ve zlaté zbroji, sedíc na bílém koni a povýšeně shlížela na Altarion pod sebou. 

Thranduil si povzdychl. ,,Dobrá, ale držte se blízko Oitura,'' pobídl koně a rozjel se do čela vojska. Elfové stáli klidně a byli připravení bojovat, stejně tak jako ostatní vojáci kolem nich. 

Postavil se před ně a zadíval se na Calanthee před sebou. Věděl, že dnes padne hodně lidí, elfů, ne-li i draků. Ale stejně tak věděl, že s nimi padne i samotná Calanthee. Alespoň to pozitivum to přinášelo. 

Calanthee se mezitím rozhlédla po svých lidech. Nechtěla čekat, chtěla to vše vyřídit co nejrychleji. Proto vydala povel k útoku a sama v čele svého vojska pobídla koně do trysku. 

Thranduil zdvihl svou paži a podíval se na hradby. Byl to jasný a jednoduchý rozkaz. Lučištníci na hradbách i v řadách elfů za králem napjali luky a vystřelili. Tětivy zadrnčely a temný mrak šípů se vznesl a za pár vteřin dopadl na nepřátelské vojsko. Než se ale stačil vůbec snést, lučištníci už vystřelili další salvu.

Někdo z navarijských vojáků padl, někdo ne, ale než se vojsko dostalo až k tomu altarionskému, i zpoza jejich legií se začaly linout záplavy šípů s rudými letkami. Calanthee vpředu se připravila k útoku. Měla jasný jediný cíl - Thranduila. 

Altarinské vojsko už ovšem bylo připravené se štíty. Lučištníci na hradbách dál stříleli šípy se smrtící přesnosti na vojsko Navari. Král se rozhlédl kolem sebe, než pobídl svého koně a rozjel se vstříc vojsku, v patách se svým celým vojskem. 

Stejně si počínalo i vojsko královny Calanthee, jejichž královna se s bojovým výkřikem, obklopená svými nejlepšími muži vrhla na krále Thranduila. Hned, jak se dostala do jeho bezprostřední blízkosti se začala ohánět mečem. Nebyla to špatná bojovnice, nikdy nebyla, na to, že to byla královna země, jež mělo vizitku mírumilovnosti bojovala s přesností, elánem a hbitostí. 

Vojáci se pustili do boje. Byli velmi dobré vycvičeni a prošli mnoha bitvami za dlouhá tisíciletí. Thranduil sám se pustil do boje s Calanthee, nehodlal utíkat, ba naopak. Chtěl ji vidět mrtvou asi stejně tak moc, jako ona jeho.

Ačkoliv vytrvala, přeci jen to netrvalo dlouho a padla na zem. Její kůň se skácel k zemi mrtev a ona jen tak tak uskočila, aby jí nezalehl. Věděla, že teď bud proti králi dost v nevýhodě, potřebovala jej také dostat na zem. Proto se mečem ohnala ne po něm, ale po nohou jeho koně, kterého hned několikrát zasáhla a zvíře, zraněné a v bolestech se pomalu začalo kácet na všechny čtyři končetiny do lehu na zem. 

Elf jen tak tak seskočil na zem, než se proti němu Calanthee opět rozeběhla. Klečíc na kolenou stačil pouze zvednout meč na svou obranu, o který zařinčelo královnino ostří a ona se mu posměšně sklonila ke tváři. ,,Toho budete litovat, Calanthee," zasyčel nebezpečně Thranduil.

Naklonila hlavu na stranu a přes tvář se jí přelil pobavený úsměv. ,,Čeho přesně, králi?" zazubila se, ,,a vůbec, jak se vám líbí vaše nová královna? Myslím, že teď jí vláda půjde od ruky lépe, produktivněji a hlavně bude mít vyšší cíle," ušklíbla se a potom už bez varování zaútočila. 

Postavil se prudce na nohy, čímž i odrazil její předešlý útok. Nemilosrdně jí poté zaséval jednu ránu za druhou, útočíc jak na slabiny tak v afektu i zbrkle tak, že by toho mohla královna využít. ,,Za všechno budeš litovat,'' zasyčel, ,,a nemysli si, že nenajdu způsob, jak dát Dorame do normálu, vím, že jsi jí něco provedla," prskl nebezpečně. 

Našla si i čas na to, aby se dokázala smát. ,,Tak to jsme na tebe zvědavá, králi," zašklebila se a zasazovala mu další a další rány. Byla naprosto nemilosrdná, stejně jako on, sváděli tam boj na život a na smrt a Calanthee odmítala být ta, která tu dnes zemře. 

Obratně se vyhýbal jejím výpadům, snažíc se najít jakoukoliv slabinu. V jedné chvilce se ocitl pár metrů od ní. Upřel svůj pohled do toho jejího. ,,Zabiju tě Calanthee a tvůj lid to uvidí.''

Na tváři jí stále hrál vítězný úšklebek. Neměla v plánu zemřít, dnes ne. Podařilo se jí dokonce i zasadit Thalovi několik ran, jež i na pohled vypadaly bolestivě, ale to jí nějak nezastavilo. V pocitu samotné euforie z vlastního vítezství po chvilce přestala ale dávat pozor. A to byla osudová chyba. 

Thranduilovi se podařilo její slabinu odhalit. A proto v momentě, kdy to mohla Calanthee nejmíň čekat vyskočil na nohy a zabodl svůj meč hluboko do jejího boku. ,,Co jsi provedla Dorm? Proč je taková?'' vychrlil ze sebe král okamžitě.

Překvapením vyhekla a sesunula se na kolena. V ten moment jí došlo, že je po všem. Nechtěla se ale nechat porazit s tím, že by vše padlo. S pramínkem krve, jež jí stékal z nosu a druhý z úst se ušklíbla. ,,To si sebou vezmu do hrobu," zasípala s úšklebkem. 

Zadíval se jí do očí. ,,Řekni mi to a zabiju tě rychle. Mlč a bude to trvat dlouho,'' zasyčel tiše a sevřel oči do úzkých linek. Nechtěl se spokojit s tím, že prohraje. Nemohl, nesměl, to přece nešlo. Už jenom kvůli Dorame...

Jen se zasmála. ,,Pozdě králi, ráda za sebou zanechávám stopy. A obzvláště tahle se potáhne ještě hodně dlouho," zazubila se a hned poté vytasila svou dýku, kterou si prudce přejela po hrdle. Netrvalo to dlouho. Padla k Thranduilovým nohám mrtvá na zem. 

Elf nepěkně zaklel ale věděl, že už nemůže nic dělat. Nezbývalo mu, než se pustit do boje s vojáky. Jinak to nešlo. Přemýšlel, co udělat a jak pomoci Dorm. Muselo to nějak jít a on si slíbil, že to zjistí.

Vojákům Navari to netrvalo dlouho, aby si všimli, že jejich královna je mrtvá. A věděli také, že jakmile padla jejich hlava, tak padli i oni. Jeden po druhém se tedy začali zastavovat a skládat zbraně. Tenhle boj byl za nimi.