Po dvou hodinách se vlastně nic nezměnilo,pořád s Dejou ležíme. "Hele půjdu na chvíli ven,jo?" Oznámila jsem Dejanovi a vstala z postele. "Ok " Odpověděl Dejan. Šla k mé tašce a vzala jsem si můj nůž. Samozřejmě tak aby to Dejan neviděl a ne, nejdu se řezat ani nic podobného ,to já fakt nedělám.
NŮŽ:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Odešla jsem tedy z pokoje i se svým nožem a šla ven. Šla jsem kousek od paneláku a pak jsem si sedla na lavičku a prohlížela jsem si nůž. Ten nůž pro mě strašně moc znamená a ani nevím proč. Mám ho už od dětství(Od šesti let) ale matka ani otec mi ho nedali ,už jsem se jich když mi bylo 9 ptala ale řekli že mi ho nedali a at ho zahodím,neudělala jsem to. Do ted přemýšlím kdo mi ho dal. Pořád jsem tam seděla a svou pozornost jsem věnovala noži ,čas utíkal jako voda. Najednou mi volal Dejan.
"NO?" Řekla jsem do telefonu.
"Kde lítáš už TŘI hodiny?" Zeptal se Dejan a na slovo TŘI dal důraz.
No co? Říkala jsem že čas utíká jako voda.
"To ti tak chybím jo?" Zeptala jsem se protože jsem věděla že Dejana takhle provokuju.
"Lucindo dělej." Řekl už nasraně.
"No jo prosím tě ,jdu domů." Řekla jsem a típla to.
Zvedla jsem se z lavičky a šla teda domů za Dejanem.
Už jsem byla před dveřma tak jsem zazvonila a otevřel mi Dejan. "No konečně" Prohlásil Dejan , já se zasmála a šli jsme spolu do jeho pokoje. "Hele Dejane,kde je vůbec Peta?" Zeptala jsem se. "No bud je v pokoji nebo je zase venku" Odpověděl Dejan. "Aha,tak to jo ." Řekla jsem a nenápadně jsem si šla uklidit nůž do tašky. "Co jsi tam vůbec tak dlouho dělala?" Zeptal se Dejan . "Jen jsem přemýšlela." Odpověděla jsem. "Tak to pak jo" Řekl Dejan a zasmál se.
POHLED PETI
Byla jsem pořád zavřená v pokoji a ano ,všimla jsem si že přišla Lucy. Chtěla jsem jít za Lucy a pozdravit jí ale nešlo to. Ted tady brečím kvůli Martinovi tak se snažím na Lucy nemyslet.
