GORIAN 2 (DOKONČENO)

JSI AŽ MOC PERFEKTNÍ

POHLED MARTINA

Bylo 15:00 a já jsem se právě vracel domů. Kde jsem byl? To se někdy dozvíte. 

POHLED PETI

Ležela jsem v posteli v mém pokoji a pořád přemýšlela nad Martinem. Slyšela jsem jak někdo zabouchl dveře. Zvedla jsem se a koukla kdo přišel. ""kde jsi byl?" Zeptala jsem se hned Martina. "Záleží snad na tom?" Zeptal se podrážděně Martin. "Jo záleží" Řekla jsem a zvýšila hlas.  "No do prdele co je špatnýho na tom že jsem prostě odešel?" Zeptal se Martin.  "Třeba to že jsi mi to neřekl" Odpověděla jsem a cítila jak mi po tváři sjela slza.  "Víš co? Nestojím o tom s tebou mluvit" Řekl Martin svou poslední větu a odešel do svého pokoje.  Poslední co řekl Martin mě strašně zasáhlo . Nehybně jsem stála a slzy mi stékali po tvářích.   "Udělala jsem snad něco špatně?" Zeptala jsem se sama sebe potichu a odešla zpátky do mého pokoje. 

POHLED LUCY

Ano ..slyšela jsem Martina a Petu.  "Kdy ti to jede?" Zeptal se Dejan.  "V 16:00" Odpověděla jsem. "Twl tak to musím pomalu vyrážet" Řekl Dejan. "Mám čas ale jdu se s ostatními rozloučit. " Oznámila jsem a šla z pokoje za Vládou do pokoje ale byl tam i David.  "Tak já odjíždím" Prohlásila jsem když jsem vešla.  "Měj se" Řekl s úsměvem Vláda a obejmul mě. "Já jen musím rychle pro něco skočit" Řekl Vláda a šel někam do neznáma. "Fakt chceš jed?" Zeptal se David. "Musím" Odpověděla jsem a usmála se.  "No dobře" Řekl David a z ničeho  nic mě jemně políbil. Já jsem se ale pomalu odtáhla i když jsem vážně vůbec nechtěla ale vemte si že David nic o mně neví. Neví co jsem udělala a já a nějakej člověk? Nejde to. "Nemůžu Davide." Řekla jsem a pozitivně jsem se usmála.  "Měj se" Řekla jsem ještě předtím než jsem odešla.   Právě ted jsem si to mířila za Petou. Otevřela jsem dveře a tam viděla brečící Petu. "Peto" Řekla jsem a ona se na mě koukla.   "Mrzí mně to" Řekla jsem a šla za ní.  "Už odjíždíš ?" Zeptala se Peta. "Jo" Odpověděla jsem. "Zůstan tady" Řekla Peta mezi vzlyky a já jsem jí obejmula a dala pusu do vlasů.  "Jsi pro Martina až moc skvělá" zašeptala jsem.  

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ