UNWANTED LOVE

Kapitola 1

Pohled Hope

Probudilo mě ostré světlo. Chvilku jsem se probouzela a pak mi to došlo. ,,Dnes mám narozeniny!" vykřikla jsem a běžela za rodiči do kuchyně, odkud jsem slyšela hlasy. V kuchyni seděli rodiče, teta Freya, strejda Elijah a s nimi takový děda. Měl dlouhé, bílé fousy a vypadal skoro jako z jiné doby. 

Chvilku jsem na něho koukala, dokud na mě nepromluvil:,,Ty jsi Hope, že ano?" přikývla jsem ,, Jsem Albus Brumbál, ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích, na které budeš doufám studovat i ty." vyvalila jsem na něho oči. Nebudu studovat v Bradavicích, které jsou až v Londýně. Chodím do Salvatorovy Školy v Mystic Falls, kde to mám ráda.

 ,,Já ale chodím do školy pro nadpřirozené bytosti. A jsem američanka, Anglie je tak daleko." Albus Brumbál nevypadal že by ho moje odpověd' urazila nebo naštvala. Tvářil se vyrovnaně, jakoby na to byl zvyklý.

,,Zlato" promluvila poprvé mamka. ,,Přestoupíš do Brdavic, je tam bezpečněji, tady je to moc nebezpečné. Určitě se ti tam bude líbit." Má pravdu v Americe je to ted' hodně nebezpečné. Prostě je moc nadpřrozených, kteří by nejrdši viděli celou moji rodinu mrtvou. Budou mi chybět moje kamarádky dvojčata Lizzie a Josie Saltzmanovi, konečně jsme se po tolika letech zpřátelily. Když ale budu co nejdále, tak budou v bezpečí.

,,Tak dobře mami, máš pravdu. Budu teda studovat v Bradavicích." Všichni v místnosti se na mě usmály. 

Profesor Burumbál mi o Bradavicích povídal, a dozvěděla jsem se, že se tam studenti rozřazují do čtyř kolejí. Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Už se moc těším kam mě zařadí. A také mi předal dva dopisy. Na jednom bylo napsáno, že prvního září tohoto roku počítají s mým nástupem do školy. A na druhém byl seznam všech pomůcek, které budu potřebovat.

O týden později jsem letěla s rodiči do Londýna. Letěli jsme pár dní před prvím školním dnem, abych si nakoupila potřebné věci. Na letiště nás šly vyprovodit teta Rebekah a Freya, strejda Finn, Eljah a Kol s jeho přítelkyní Davinou. Měla jsem divný pocit, bála jsem se a zároveň jsem se moc těšila. 

Po přistání jsme jeli rovnou do hotelu, a pak jsme se přemístili na Příčnou ulici. Všichni se na nás divně koukali. Mám pocit, že se dokonce i stranily. Upřímně se ani nedivím, můj táta je původní hybrid Klaus Mikaelson a mamka je Hayley Marshall. Ani jeden nejsou svatí a ani se nemilují, jsou jen přátelé. Tat'ka miluje Caroline Forbsovou a myslím si že mamka má ráda sterjdu Elijha a on ji.

Další dny jsme se procházeli po Londýně. Je to opravdu krásné město. No a prvního září jsme vyrazili na nádraží King's Cross. Měli jsme jít na nástupiště devět a tři čtvrtě. Ani jsem nevěděla že něco takovýho existuje. Koukla jsem se na rodiče a z jejich výrazu jsem pochopila, že tak neví kam máme jít. Všimla jsem si černovlasého kluka s kulatými brýlemi, že taky asi neví kam jít, a tak jsem se za ním vydala.

,, Ahoj, jsem Hope. Taky asi nevíš, jak se dostat na nástupiště devět a tři čtvrtě?" vybafla jsem na něho že se trochu lekl.

,,Ahoj, taky jedu poprvé do Bradavic a nevím, jak se dostat na nástupiště. Jinak já jsem......" nenechala jsem ho to doříct protože jsem si všimla jizvy ve tvaru blesku. Teta Freya mi o ní vyprávěla.

,, Pane bože, ty jsi Harry Potter!" vykřikla jsem možná trochu nahlas. 

,,Jo to jsem, jak to víš?" zeptal se mě. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět, protože evidentně pořádně neví co je zač.

,,Tvoje jizva, je legendární, ale o tom by ti měl povědět někdo jiný. Já znám jen pověry."

,,Aha dobře." vypadal chudák celekem zmateně. ,,Měli bychom se někoho zeptat jak se dostaneme na to nástupiště." na to jsem jen přikývla. 

Všimla jsem si tahové zrzavé paní, kteru držela za ruku holka, asi o rok mladší než já. Okolo nich pobíhali čtyři taky zrzavý kluci se stejnými vozíky, jako jsem měla já a Harry. Harry si ji taky všiml. Na nic nečekal a šel za ní.

,, Dobrý den, nevíte, jak se dostaneme na nástupiště devět a tři čtvrtě?" zeptal se Harry té paní.

,, Ale to víš že vím." odpověděla mu mile ,, Ron jede do Bradavic taky poprvé,, a ukázala na nejmladšího z těch zrzků ,, Musíš se rozeběhnout proti sloupu, mezi nástupištěm devět a deset." co ,,Frede, Georgy běžte první. " řekla dalším zrzkům, kteří vypadali uplně stejně, takže dvojčata.

,,Moc Vám děkujme." odpověděla jsem a šla se rozloučit s mamkou a taťkou.

Měla jsem strach, rozběhnout se proti zdi, ale překonala jsem se a najednou jsem stála na nástupišti, kde bylo spoustu rodičů, kteří mávali svým dětem.